Zlodejka kníh

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Niekoľko týždňov pred vypuknutím "Kryštálovej noci" roku 1938 v Stuttgarte je malá Liesel odvedená od svojich rodičov a priradená rodine Hansa Hubermanna. Jej situácia je veľmi náročná. Postupne si musí zvykať na novú matku, otca či spolužiakov v škole. Vďaka kamarátovi z vedľajšieho domu, Rudymu, všetko zvláda omnoho jednoduchšie. Vojna sa blíži, no to čo deti berú ako obyčajné hrádky, dospelí vidia úplne inak. Nacistická politika je "jasná". Situácia sa ešte viac skomplikuje schovávaním židovského chlapca Maxa. Liesel je jednou z mála detí čo si uvedomuje zlo tejto doby. Napriek všetkým okolnostiam, so situáciou sa vysporadúva po svojom. Čítanie kníh sa stalo jej životným šťastím bez ktorého si nevie predstaviť všedný deň. A tak sa z malej Liesel stala "zlodejka kníh". Pointa príbehu je samozrejme úplne iná. Téma nacistickej politiky a židovskej problematiky tejto krutej doby je nevyčerpateľná. Film mi "trošku" pripomínal nemenej úspešný snímok "Predčítač". "The Book Thief" si ma ale získal viac. Zrejme preto, že hlavnými postavami sú malé deti. Sentiment sa nedá skryť. Režisér zahral na "správnu" strunu. Použil "nástroj", ktorý diváka nenechá len tak chladným. Teda aspoň mňa. Napriek tomu, že som očakával strhujúcejší záver, jedná sa o veľmi pekný film. (01.03.2014)

|| Scenár: Michael Petroni, Ken Blancato / Predloha: Markus Zusak - The Book Thief | Hudba: John Williams | Distribúcia: 20th Century Fox | Štúdio: Sunswept Entertainment | Rozpočet: 19 miliónov $ | Tržby: 72,364,175 $ || Pekná, obrazovo zbytočne uhladená jednovečerka, ktorá je ďaľším escenciálným výťahom knižnej predlohy. Je to však tak úprimné a citlivé, že sa na to nedá hnevať. Raz určite neurazí. 72% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (06.04.2014)

Zrejme som čakal niečo iné, asi že zlodejka bude kradnúť a zachraňovať knihy, ktoré chcú nacisti spáliť... Nevadí, tento príbeh je tiež pekný.:) Nielen pekný, ale aj múdry, dojímavý a dokáže diváka navzdory minutáži udržať v pozornosti. Má však šlabikárové dialógy a v mnohom mi pripadá ako mládežnícky film, ak sa to tak dá povedať. Príjemným prekvapením sú herecké výkony všetkých zainteresovaných, výber bol urobený precízne, hlavne v detských postavách Liesel a Rudyho. Zlodejka kníh je zaujímavým aj hlasom rozprávača, ktorým nie je nikto iný ako Smrť. A hoci to posobí deprimujúco, film rozpráva o sile ľudskosti a lásky. (14.01.2014)

Čo pritiahne diváka je príbeh Liesel(Sophie Nélisse),alebo skôr hl.predstaviteľka,ktorá ju stelesňuje,chýry,ktoré sa šírili široko ďaleko sú pravdivé:je sympatická,pôvabná,môže mať kľudne pred sebou sľubnú hereckú kariéru. Manželia Geoffrey a Emily sú obetaví,keď sa schyluje ku konfliktu,tak pomôžu jednému židovskému mladíkovi,kde si s ním Liesel začína rozumieť pomocou slov a začína písať svoj príbeh v „nehostinných časoch...” Čo by som vytkol je nemecká angličtina,ktorá pôsobí občas komicky.Pôsobí to rozprávkovo,ale uveriteľne. Hudba Johna Williamsa vťahuje do príbehu. Tvorcovia sa snažili,čo im sily stačili,a tak vzniká zaujímavé dianie,ktoré neurazí,ale ani nenadchne. (23.01.2014)