Málmhaus
Metalhead
Réžia:
Ragnar BragasonScenár:
Ragnar BragasonKamera:
August JakobssonHudba:
Pétur Þór BenediktssonHrajú:
Thora Bjorg Helga, Ingvar Sigurðsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Halldóra Geirharðsdóttir, Pétur Einarsson, Sigrún Edda Björnsdóttir, Diljá Valsdóttir (viac)Obsahy(1)
Hera se narodila na islandském venkově. Do jejího bezstarostného mládí však brzy zasáhne tragická smrt staršího bratra, kterou si klade za vinu. Svůj smutek utápí v metalové hudbě a sní o kariéře rockové hvězdy. Příběh dojemného komediálního dramatu začíná v roce 1970, kdy se narodila nejen hlavní hrdinka Hera Karlsdottirová, ale i heavy metalová hudba! Právě tehdy totiž vyšla první deska skupiny Black Sabbath, která to celé odstartovala. Poté, co stráví radostné a bezstarostné dětství na islandské farmě, se Hera stane svědkem tragické nehody, při níž zahyne její bratr, velký fanoušek metalu. Zatímco se Heřiny rodiče pokoušejí uniknout vlastnímu pocitu viny i zármutku, dívka se noří hlouběji do světa heavy metalu, který objeví v nedotčeném pokoji mrtvého bratra. Převezme bratrovu image a v hudbě i svých snech hledá nejen útěchu a útočiště, ale také způsob, jak vyjádřit nejniternější emoce. (Cinemax)
(viac)Recenzie (87)
Když narazím na něco severského, řádně mrazivého a silně atmosferického, má očekávání jsou velká. A i tento film do zmíněného dokonale zapadá... Hera to neměla a nemá lehké, proto nevidím v jejím občas šíleném chování až takový problém. Vše je tu dle mého názoru vysvětleno a to i zde propírané vypálení kostela. Také nevím, proč příběh jedné holky brát jako ukázku typického chování a myšlení metalisty... no jo no. Film je výborně zrežírován, nebo spíše klasicky seversky, jak už jsem psal výše, atmosféra a chlad jsou znát. A i přesto, že je natočen v pomalejším tempu a mluví se zde méně (vše, opět klasicky), rozhodně nenudí. Navíc nejde pouze o drama i zde je (potřetí klasicky) přítomen onen známý černý humor, tedy se i zasmějete, pokud takový druh humoru snesete. Herecky září především Thora Bjorg Helga (v tomto filmu jako Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir), která Heru zahrála i zazpívala výborně! 80% ()
Když jsem slyšel poprvé název tohoto filmu, byl jsem nadšen. Protože já rád poslouchám metal.( Film jsem zhlédnul kvůli tomu, že byl v názvu METAL!) Teď bych rád popsal co obsahovala hlavní dějová linka filmu: Je ,,malá holčička", která je svědkem tragického úmrtí svého staršího bratra. Zemřel v traktoru. Jeho skon si bere Hera( To je ta,, malá holčička". Později ve filmu je ,,velká holčička" možná už holka....) za vinu. Najde hudební sbírku svého bratra.. Později pár let utápí svůj žal v metalové hudbě a sní o kariéře rockové hvězdy. Dostane se s toho? Nebude nadosmrti utápět žal v tvrdé muzice. Nebo jo? To a mnoho dalšího zjistíte ve snímku, jménem HLAVA PLNÁ METALU!! A když tento film zhlédněte do tří hodin od napsaní recenze( komentáře), tak získáte tři kopie tohoto filmu na DVD a BLU-RAY DISCÍCH( Na těch to možná není. Nebo jo?) zdarma! A to se vyplatí!!! Neváhejte!! Neskutečná nabídka!! Co...to....píšu?! Přece nejsem někde v teleshopingu!! No.. nechám to být.. Teď se přesuneme na to, jak se mi film líbil( Popíši to v přímé řeči): Začátek: ,,Co to je za film? Asi se vyplní to co říkala moje matka!!"(Moje matka říkala že severská kinematografie má ,,DIVNÉ" filmy. A to nevyplní.... Nebudu předbíhat... Střed filmu: ,, Toho hustý!! Dám tomu čtyři hvězdy!! Možná." Konec filmu: ,, Za krásnou holku a metal dávám čtyři hvězdy." No.. v tuto chvíli bych odečetl jeden bod filmu za... málo mluvení. Nevím jestli jsem to pojmenoval správně. Ale to je jedna možnost proč jsem tomu nedal plné hodnocení. Druhá možnost je, že .mi srdce( Nebo něco jiného) bránilo to mu dát pět hvězd.. Tento snímek bych doporučil těm,kteří mají rádi metal(i to kteří ho rád nemají)!!!! Moje celkové hodnocení: 82% Obsazení: 10/10 ( Dnes bez poznámek :D) Hudba: 10/10( Metal!!!!) Efekty: 5/10 Scénář: 7,6/10 ()
Už dlouho jsem neviděl tak otravnou hlavní postavu. Sebestředná, neustále vyžadující pozornost, zlá k lidem i zvířatům a naprosto toxická ve všem co dělá (tedy snad kromě té hudby). Většinu už tady řekla bubun, nicméně ještě zmíním, že ani ostatní postavy na tom nebyly o mnoho lépe, ale těm brutům co tam předváděla Hera se nikdo ani nepřiblížil. ()
Metal jsem chvíly dříve jako malý trochu poslouchal. Teď sice poslouchám úplně jiný žánr , ale vůbec mi nevadí když je něco takovéhleho ve filmu. Ale tenhle film mi vůbec nesednul. Dějově to nebylo úplně hrozné , ale film byl v celku tak zpracován že se na to ani skoro nedalo dokoukat. A ten konec byl úplně na ránu ! Tenhle film mě vůbec nebavil. ()
Od nechutenství po zamilování se ()
Maso a krev! Krásná Þ. H. Þorgilsdóttir a její cesta ke štěstí skrze divoké roky smutnu, metalu a nenávisti na popředí nepříliš veselého Islandu. Škoda jen toho závěru. Viděl bych tam lepší myšlenku. ()
Islandské drama o rodinné tragédii a tom, jak se s ní vyrovnávají její členové a hlavně jedna z nich - mladá metlouška. Islandský prostředí je hodně na mašli a dělá tam tak polovinu parády. Jinak pěkně natočený, dějově taky dobrý, hlavní hrdinka sympaťačka a kráska, i když to trochu podporuje stereotyp o tom, že všichni metaláci jsou frustrovaní loseři. Obsahuje dojení krav, corpse paint, svádění kněze, vesnickou diskotéku i blackmetalový koncert v kostele, takže dobrý... ()
Hera je mladá dívka, traumatizovaná ztrátou svého milovaného bratra a tak svůj žal a naštvanost na celý svět kompenzuje poslechem "těžkého kovu". Takových metalových rebelů a rebelek běhá po světě hodně. Je to střet generací, kdy se mladí lidé oblékáním, poslechem hlasité hudby a vůbec způsobem života chtějí odlišit od "normálního" světa. Nerespektují své rodiče ani jiné autority. Hera se však příliš moc utápí ve svém smutku a to je trochu nevěrohodné. Navíc je tu téměř pohádkový konec, který moc neodpovídá mým životním zkušenostem. Hraje tu ale má oblíbená muzika a jako návod pro nas..né metalisty, že rebelství nespočívá v ničení majetku a symbolu nenávisti, může tento snímek posloužit velmi dobře. ()
Pláničkova metoda: Mléko je black! ()
BLACK METAL ist KRIEG... Ale do filmového světa se moc nehodí... Vlastně kolem black metalu se chodí jako kolem horké kaše a i když hlavní hrdinka sežehne kostel, nahraje demo a vlastně k závěru zahraje dost fajn progresivní skladbu s kapelou, je pojem "black metal" zmíňen jen v odstrašující televizní reportáži. Ale budiž. ()
Jak se vypořádat se ztrátou člověka, když máte heavy metal a kravín. Další klenot z Islandu, ve kterým se střídá vláčnej severskej humor s dramatem v moc příjemným poměru. A po tolika letech zase slyšet Symphony of Destruction bylo nádherný. ()
To je tak dobrej film! Jelikož jsem měl nutkání si ho od prvního shlédnutí pustit už po 4. (měsíc zpět), měním hodnocení na plný počet. Člověk se musí vžít do kůže lidí, kteří bydlí v "severském nikde nic", musí být z něčeho trochu smutný a mít rád metal, aby na něj film zapůsobil stejně jako na mě. Metalhead je na mě dýchá super ponurou atmosférou, která je ale dána pouze zasazením do prostředí a celý příběh je opravdu živý. ()
Za poslednú scénu nejde neprihodiť tretiu hviezdu :) ()
Hera (Thora Brojg Helga) sa už roky nevie vyrovnať so smrťou svojho staršieho brata. Malú, ale stále nedostatočnú pomoc nachádza v metalovej hudbe, ku ktorej ju priviedla práve tragická smrť jej brata. Smútok, žiaľ a snahu vyrovnať sa so stratou vkladá Hera do hudby, rovnako ako aj do jej miestami tragicky zúfalých výstrelkov, ktoré pomaly, ale isto prestávajú malú vidiecku komunitu uprostred islandskej ničoty baviť. Dokáže sa vôbec Hera niekedy vyrovnať so smrťou brata a zmeniť svoj zatrpknutý pohľad na svet? Odpoveď na túto otázku a cestu k jej rozlúsknutiu hľadá v tejto dráme režisér Ragnar Bragason, divákovi ponúkajúc nahliadnutie do pre mnohých uzavretého a neprístupného sveta islandského vidieka, na ktorom okrem ťažkých prírodných podmienok panujú rovnako ťažké medziľudské vzťahy. Nosným pilierom snímku je prílišné pripúšťanie si pocitu viny hlavnej postavy, ktorá sa nedokáže preniesť cez dávnu, hoci tragickú minulosť, pričom sa snaží dávať všetkým ostatným najavo, že jej trápenie je to najväčšie na svete. Svojím spôsobom sa na seba v každej chvíli snaží strhnúť pozornosť, či prípadne vedome poškodiť vlastných rodičov, na ktorých si takisto ventiluje svoju životnú frustráciu. Niet sa čomu čudovať, že postava Hery tak môže mnohým divákom začať liezť po nejakom čase na nervy. Aj keď v celom filme nemá pevne nalinkovaný charakter, nejedná sa o postavu, s ktorou by sa väčšina divákov dokázala nejakým spôsobom stotožniť, nájsť si k nej cestu, či jej dokonca začať fandiť. Ako herečka je Thora Bjorg Helga bezpochyby sympatická, ale ako filmová metalistka veľmi sympatický charakter nepredstavuje. Omnoho lepšie však vyznievajú postavy jej rodičov, ktoré stvárňujú Ingvar Eggert Sigurðsson a Halldóra Geirharðsdóttir. K postaršiemu páru si každý nájde rozhodne viac sympatií, než k ich filmovej dcére. Keď sa na film pozrieme z celkového hľadiska, zistíme, že po príbehovej stránke toho neponúka tak veľa, ako by sa mohlo zdať. V podstate dej sleduje hlbšie iba jednu postavu, jej vývoj, postupnú premenu, uvedomenie sa, a do toho všetkého miestami hraje klasická metalová hudba. Nič viac, nič menej. Všetko to má pritom klasický severský chlad, ktorý z filmu na diváka sála, takisto aj obstojnú výpravu kdesi na islandské planiny. Málmhaus však nie je ani zďaleka tým najlepším severským filmom, na ktorý môže divák naraziť. Skôr sa pohybuje kdesi v strede, pričom jeho námet je síce zaujímavý, ale to isté sa už, bohužiaľ, nedá povedať o jeho konečnej podobe. Príbehovo film neponúka výraznejšie zvraty, hlavná postava je skôr otravná, ako výrazná a dominantná, a takisto tu divák nenájde nič, vďaka čomu by mu mal práve tento snímok utkvieť v pamäti. Aj keď s mierne ťažkým srdcom, je treba konštatovať, že kvalitatívne sa v tomto prípade jedná o slabší priemer. Ak hľadáte poriadnu dávku chladnej severskej depresie, v týchto filmových končinách ju nenájdete. ()
Příliš přímočaré, nelíbivé a hlučné. ()
Poměrně klasické islandské drama o mezilidských vztazích, okořeněné špetkou tvrdší muziky. Nic víc a nic míň. Další důkaz toho, že islandští filmaři Ingvara Sigurðssona (Severní blata, Chladné světlo, Andělé všehomíra aj.) jen tak do důchodu nepustí. A nemůžu si pomoct, ale jeho filmová manželka mi v některých scénách hrozně připomínala Danielu Kolářovou... ()
Jak ohodnotit film, ve kterém při závěrečných titulcích zní Symphony of destruction od Megadeth ? Samozřejmě pěti hvězdičkami :-) Ale vážně - pro metalové fandy je to srdeční záležitost, ti ostatní zřejmě vůbec nich nepochopí. Ovšem pro metalovou komunitu by tohle mohl být kultovní film, jen škoda, že v naší zemi ho asi moc lidí neuvidí. ()
Téma filmu je ozaj zaujímavá - metal ako katalyzátor traumy mladého dievčaťa. Avšak hrdinka Hera si evidentne myslí, že jej kožená bunda a tričko Motörhead dáva právo správať sa ako totálna krava. Vyzerá to, akoby problémom nebol zážitok z detstva, ale skôr jej zabednenosť. Miesto toho, aby film vyvracal zaužívané stereotypy spojené s metalom, len na nich hlúpo stavia. ()
Ten jej song bol v tej záverečnej verzii super. ()
Na filmech ze severní Evropy je prostě něco co miluju, toto Islandské drama nám přináší bolestný příběh dívky jménem Hera ketrá žije na Islandském venkově, užívá si šťastného dětství ale vše se změní v jejích dvanácti letech když tragicky zahyne její bratr, kovaný metalilsta. Hera ve snaze vyrovnat se s bolestí obrátí svou víru na metalovou hudbu a postupně přestává věřit v boha. ()