Ghost in the Shell

Anime, kterou zřejmě nestačí vidět jednou. Kyberpunková podstata, noirová nálada, atmosféra jako z Blade Runnera. K tomu zhuštěná verze spiknutí v kruzích bezpečnostních složek. Neříkám, že jsem to všechno stihl pobrat. Kromě výborné vizuální stránky bych ovšem ještě nerad zapomněl vyzdvihnout parádní hudbu. (24.09.2021)

Nejlepší sci-fi anime, co jsem měl doposud možnost vidět. Myslím, že bude těžko překonána. I když Akira je velmi silný soupeř a Ghost vyhrál takříkajíc o "prsa" (nejspíše díky rychle nastavenému tempu, které vydrželo po celý film). Film má určitě hlubší myšlenku, než se na první pohled a na první shlédnutí zdá. V hlavě z toho mám pěkný mišmaš. Co mu nelze upřít je určitě krásná animace, povedená akce a hlavně sci-fi nádech, prostředí, atmosféra a neotřelá zápletka. Ve všech směrech špička svého oboru. Určitě stojí za vidění. Za zmínku stojí určitě i hudební doprovod. 25.2.2019 Ha! Tak vidět tuto klasiku na velkém plátně v kině Aero, to bylo něco neskutečného. (30.08.2006)

Ghost in the Shell realizoval režisér Mamoru Ošii dle komiksu Masamuneho Širóa a komiksové předlohy se pokusil držet velmi věrně. Vznikl dost možná jeden z nejznámějších cyberpunkových filmů a legendární animovaný film, kdy byla při tvorbě využita kombinace celuloidové a CGI animace. Ghost in the Shell ovšem není jen velmi hezky vypadající animovaný film, má totiž spousty silných vrstev.   Klíčové je v zápletce Ghost in the Shell hledání vlastní identity. V rámci cyberpunkového žánru by šlo vlastně Ghost in the Shell přirovnat k takovému Blade Runnerovi, i zde se totiž nachází spousty filozofických myšlenek a jedná se v podstatě o depresivní podívanou, kde se řeší, zda může mít stroj duši, což ovšem rozhodně neznamená, že by film neměl (skvělé) akční scény. Ghost in the Shell je už samotným vizuálem vtahující záležitostí, víceméně jedinečná animace je poté klíčem ke spoustě skvělých nápadů.   Prostředí Japonska budoucnosti je skutečně půvabné, celé to působí neskutečně živelně. Za 80 minut se toho v Ghost in the Shell stane opravdu hodně a člověk nikdy nemá pocit, že by bylo potřeba nutně zvolnit. Postavy navíc mají duši, krom ústřední Motoko se dají pořádně popsat i ostatní stěžejní postavy.   Ghost in the Shell diváka vyloženě nezdržuje nějakou expozicí, i proto diváka na ten budoucí svět vlastně nic pořádně nepřipraví a o to více může slintat očima. Úplně jednoduché to není s příběhem, kde je potřeba nad vším pořádně přemýšlet a snaha o jistou formu vysvětlení na konci tak úplně nefunguje. Po skvělém startu může vlastně v závěru Ghost in the Shell tak trochu zklamat, protože vším naznačuje, že směřuje velmi vysoko. Závěr je ovšem jen velmi uspokojující.   Za zmínku též rozhodně stojí fenomenální hudba Kendžiho Kawaie, která využívá vokály a k tomu filmu jednoduše skvěle sedí. Tohle komplexní anime možná vizuálem zaujme každého, pro každého ovšem vyloženě nebude. Právě i proto, že bez neustálého přemýšlení do sebe nejspíš narativ filmu skutečně zapadnout nemůže. Druhá půlka skutečně odhalí o čem vlastně celé to Ghost in the Shell je (nejspíš) a ve všech těch dialozích se musí divák jednoduše orientovat. To ovšem pochopitelně vysoké kvality Ghost in the Shell neshazuje.   Ghost in the Shell inspiroval (tehdy) bratry Wachowské u Matrixu nebo Jamese Camerona u Avatara. Jde o důležitý film, který přepsal (nejen) žánr anime filmů a cyberpunku v podstatě vlil novou krev do žil. Tahle komplexní záležitost má spousty pozitivních aspektů, ta ryzí pecka ovšem dorazila až v roce 2004..... Ghost in the Shell 2: Innocence! (01.09.2021)

Film, který mate, navádí do slepých uliček a najednou v onom okamžiku pochopení divákovi nezbyde než překvapeně zírat a krotit nadšení. V důsledku je tak z Ghost in the Shell neuchopitelné, ale zároveň neskutečně poutavé anime, které by s trochu lepší prací s postavami mohlo ztratit dojem chladnější podívané a díky tomu jít klidně nejvýš. (03.07.2006)

Vztah k tomuto filmu jsme navázal již na střední škole. Poprvé jsem jej uviděl v šestnácti a byl jsem schopen pochopit jen zlomek z toho, co divákovi předestírá. Avšak byl jsem natolik fascinován, že jsem se k němu cyklicky vracel. Po víc jak deseti letech a dobrých deseti shlédnutích, z čehož několik posledních projekcí jsem měl to štěstí vidět i na velkém plátně, musím konstatovat několik věcí. Tak za prvé – v rámci relativně krátké projekční doby si vždy najdu v tom „moři informací“, které GITS skýtá, další a další podněty k přemýšlení. Za druhé – přesto však tvůrci nikam nespěchají a kromě spletitého, komplexního a hluboce filozofického příběhu nezapomínají ani na pozvolné budování atmosféry pomocí dlouhých, meditativních scenérií, podpořených skvělou a originální hudbou. Za třetí – ač se jedná o film hloubavý, přesto obsahuje dvě z nejlepších akčních sekvencí/přestřelek vůbec. Za čtvrté – ať jsem jej viděl kolikrát jsem chtěl, nikdy jsem se nenudil, vždy mě vtáhl do svých sítí a nepustil od začátečních titulků až do mrazivého konce. Za páté – ten film se až zrůdně vymyká z řádu času. Nejenom, že se do malého prostoru vejde mnohem více, než by mělo, ale navíc ten film nestárne. Není to jen díky vizionářství scénáristy a fantazii tvůrců, ale též v animované povaze, díky níž není potřeba využívat speciálních efektů, či třeba CGI, jež obojí má tendenci rychle stárnout. Spolu s Blade Runnerem, Solaris a Stalkerem nejpodnětnější sci-fi, které jsem zatím viděl. (23.01.2018)