Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrajú:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(viac)Recenzie (56)
Film Jaký otec, takový syn přistupuje ke zvolenému tématu zamění dětí po narození s poctivou snahou pojmout všechny nabízející se aspekty. Ve stopáži dvou hodin se zaobírá soudním procesem, rozvíjejícím se vztahem dvou postižených rodin, rozpoutanou partnerskou krizí, obtížným vytvářením nového citového pouta ke skutečnému potomkovi. K tomu ještě přidává obecnější konfrontaci dvou rodičovských přístupů a otázky "krevního determinismu", jež úspěšnější z otců těžko překračuje, a tím prohlubuje rozpoutanou krizi. Režisérovi se ovšem podařilo všechna témata a motivy provázat tak, že nejsou podána zkratkovitě, ale naopak vytvářejí soudržné drama se zřejmým vývojem a naplňujícím vyvrcholením. Tradiční humanismus japonských filmů nesází na vypjaté situace a konflikty, ale na lehce plynoucí, dojímavý příběh, v němž postavy spíše hledají uklidnění a pozitivní východiska, přičemž tvůrce je rozhodně na jejich straně. ()
Velice citlivě, minimalisticky a uvěřitelně pojaté téma, které by v rukou mnohých jiných režisérů skončilo jako hysterická, kýčovitá ždímačka divákových citů. V podání Hirokazu Koreedy je to naštěstí úplný opak. ()
Poměrně komplexní snímek, který reálně vyobrazuje kritickou situaci dvou rodin, kterou si ani samy nezpůsobily. Film apeluje na subjektivitu principů výchovy a důležitost času tráveného se svými dětmi, charaktery jednotlivých postav jsou napsány zajímavě a důvěryhodně, závěr správný a uvěřitelný, přece jenom jsem názoru, že citové pouto vytvořené během 6 let musí být silnější než vlastní krev a i kdyby - pokud nám opravdu záleží na vlastním, tak bychom mu měli dopřát takovou rodinu, kterou skutečně chce a ne do které se nutí. Cit by měl vyhrát nad ješitností v tomto případě :-) Inteligentní námět, bez výhrad za 5 :-) ()
Co se stane, když zjistíte, že vaše dítě není, tak opravdu vaše? Like Fater, Like Son je film pojednávající o tom jak dvě rodiny, které se dozvěděli, že v porodnici zaměnili jejich dětí, bojují s touto nastalou situací. Natočen je reálně a citlivě. Zabývá se nejen stranou rodičů, ale i dětí, jenž hrají ve vzniklém problému taktéž hlavní roli. ■ Jsem nesmírně rád, že psychologie fungovala na výbornou a já nemusel sledovat nějaký laciný paskvil. ■ Z mé strany je Like Fater, Like Son určitě nedoceněný, avšak spousta těch co mají děti si ho užijí naplno. ()
Emocionální ždímačka. 95% ()
Příběh dobrý, slušně odehráno, ale zbytečně natáhnuté. Viděno v rámci Challenge Tour 2015. ()
Další - melodramatický a možná právě proto cenější - příspěvek k tomu, zda geny nebo výchova (v tom nejširším smyslu, ale zároveň omezena na stálý a bezprostřední styk s rodiči) je tím, co z nás dělá nás. Situaci, kterou Kore'eda navodil nikoli "výměnou manželek", ale synů, a kterou zpočátku vidíme jako řešitelnou jen způsobem "buď a nebo", nabízí další alternativy (ze strany rodiny Nonomiyovy; a tím se také obě rodin liší): adopce syna (kterého?, aby kluci vyrůstali v jedné rodině) a útěk matky se synem (řečeno nevázaně, ale myšleno vážně). Život však nabídl ještě jiné řešení; snad nejméně bolestivé, snad nabízející se samo od sebe: komuna. Ryota Nonomiya (nejaktivnější ze všech) neustále oscilující mezi svým otcem a svým(svými) synem(syny) poznává, že otce nedělá strohost (plnění oktrojovaných povinností) ani bláznivost (střílení z kytary a stavění stanu v bytě), ale vzájemný respekt dětí i dospělých, ať už v rámci rodiny nebo komuny. ()
emotivne silny zazitek ()
Ako vysvetliť 6-ročnému dieťaťu, že jeho rodičia nie sú jeho rodičia? Ako si po 6 rokoch zvyknúť, že váš syn nie je váš syn? Naozaj veľmi slušný a úctyhodný námet, dokonca aj spracovanie príbehu bolo rozbehnuté na výbornú. Ale potom v určitom momente sa skvelý rozlet filmu akoby zastavil a postupne to začalo upadať - teda po dejovej stránke. Aj keď práve vtedy začalo dopredu vystupovať niečo úplne iné. A síce, otázka skutočného bohatstva. Opäť tak vidíme, že za peniaze sa náklonnosť kúpiť nedá, ale Láskou áno. To bolo vystihnuté veľmi pekne, aj keď tento motív tu bol rozmazaný asi až príliš a zdĺhavo. Nemôžem si pomôcť, ale ten dej sa mi zdal v druhej polovici filmu už predsa len mierne oslabený. Ale film ako celok určite nadpriemerný, hodný 4 hviezdičiek. ()
No dá sa povedať, že s tejto témy sa možno dalo vytĺcť aj viac a ďalej aj to, že jednotlivý rodičia sa chovali podľa mňa niekedy "divne" až tak, aby to diváka mierne provokovalo (kto vie aká by bola skutočnosť). Samozrejme táto situácia nie je bežná, aby sa vymenili dve deti a tak teda tento film to najprv aj skúšal psychologický pohľad na danú vec, ale následne to vzdáva. Tiež film vzdáva to, že sa bude na tú situáciu pozerať globálne, alebo očami viacerých aktérov a teda čím viac sa blíži koniec sústreďuje sa na jednu rodinu. Nakoniec je z toho celkom dobrý film s citovým podfarbením na konci a teda môže u diváka vyvolať zaujímavé pocity. (Asi mierny spoiler) Ono jednej veci, ale nerozumiem jedna rodina sa vykresluje, ako tá čo chce z niečoho vytĺcť peniaze a nakoniec sa zistí, že tá rodina funguje ešte lepšie ako tá majetnejšia (Koniec jemného spoileru). Film ma teda bavil aj napriek jeho stále meniacemu sa zameraniu a aj jeho koniec ma veľmi potešil a tiež by som si rád položil otázku ako by to v skutočnosti na koniec dopadlo ... a nevedel by som odpovedať. ()
Škoda toho hodně otevřeného konce, ve kterém se sice vyřeší jedna ze zásadních věcí, ale ta nejzásadnější vůbec. Nebo je teda blbě naznačená. SPOILER To jako budou všichni bydlet společně v tom krámku? Nebo to jen mělo ukázat, že se všichni usmířili a spřátelili? KONEC SPOILERU Právě to mi mé dojmy trochu pokazilo, protože jinak je to dost dobře napsané a vedené drama, ve kterém není žádné zbytečné scény a ve kterém se i celkem dobře pracuje s postavami + jsou dobře představené. Ale i tak se mi to chvílemi zdálo příliš utahané a pomalé a ačkoli to má pár silných a skvělých scén, celkově z toho nemám tak silný prožitek, jako z jiných Koreedových filmů (třeba z Naší malé sestry). Ale ty slabé čtyři nakonec i tak dám, líbilo se mi to krapet víc než Zloději. Slabé 4* ()
A pak, že krev není voda... ()
Situace, ve ktere by se zadny rodic nechtel ocitnout. Uz jen samotna hra s myslenkou da zabrat... Velmi dobre natocene a zahrane drama, ktere zbytecne nezdime z divaka city a jen dokumentuje vyvoj problematiky ve dvou postizenych rodinach. ()
80-85% ... Japonská disciplína a česť, otcovská krv alebo výchova. Po 6 rokoch sa dve rodiny dozvedajú, že deti im boli v nemocnici zamenené a celý ten čas vychovávali "cudzie" dieťa. Čo spraviť? Vymeniť? Ponechať si to pôvodné? Ťažké rozhodnutie v takom prostredí akým dominuje Japonsko. Veľmi senzitívny, emotívny a krásny film s hudbou, ktorá vo vás prebudí aj tie najhlbšie ponorené city. ()
Jako rodič s jejich konáním moc nesouhlasím (i když se snažím vžít do jejich situace), ale to je můj názor.Určitě bych své vychované dítě po informaci o záměně nespakoval a hybaj ke genetickým rodičům. Jinak mohlo by to být o něco kratší, to by filmu dost prospělo. ()
Po všech stránkách výborný film. Klučík v roli Keika mě uchvátil. ()
"Takhle to bylo vždycky. Nic se neděje." Všechno zlé je k něčemu dobré a tak i hrdinové tohoto filmu, vhozeni do neřešitelné situace, získali za svá příkoří na oplátku i něco pěkného. Yukari dostala šanci na vyšší odškodné, Yudai nemusel platit za cestu Šinkansenem, Midori našla novou kamarádku, Ryusei si nakreslil obrázek na zrcadlo, Keita se konečně dočkal vytouženého brášky a Ryota zjistil, jaké to je být opravdovým tátou. ()
Nejlepší film natočený kdy s touhle tématikou.A je fakt,že rodiče kteří se svými dětmi žijí jejich dětství mají děti šťastnější.Chůvy, kapesné a seznam povinností na papíru nejsou všechno ()
Zásadně se vyhýbám smutným filmům,ale byla jsem tak hloupá, že jsem sedla na lep, neb mi bylo řečeno, že se jedná o komedii a ještě ke všemu americkou. No za chvíli už mi bylo jasné, že se někdo spletl a díváme se na japonský film o výměně dětí v porodnici. Nejdřív jsem byla rozčarovaná, ale nakonec mě to zaujalo a dokonce se mi to velmi líbilo. Komedie to sice už vzhledem k tragickému scénáři nebyla, ale i tak tam bylo pár vtipných věcí na odlehčení a nakonec to vcelku dobře dopadlo, takže dobrý. ()
Velmi slušné téma filmu, který je velmi dobře natočen. Pohled do dvou velmi rozdílných rodin, jak majetkově tak i přístupem k životu a dětem. Jedni bohatí a chladní, druzí chudší, ale vřelejší. Obě rodiny jsou spojeny jednou velkou křivdou z minulosti. Která rodina ovlivní více druhou? Jaký je přístup k dětem, když jsou nebo nejsou vaše? Jaký význam má výchova dítěte? ()
Súvisiace novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (viac)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (viac)