Sošite čiči ni naru
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Like Father, Like Son
Réžia:
Hirokazu Kore'edaScenár:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Mikija TakimotoHrajú:
Masaharu Fukujama, Mačiko Ono, Jóko Maki, Lily Franky, Keita Ninomija, Shôgen Hwang, Kirin Kiki, Džun Fubuki, Isao Nacujagi, Juri Nakamura, Arata Iura (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vybrali byste si svého biologického syna, nebo syna, o kterém jste si po šesti letech společného života mysleli, že je váš? Hirokazu Kore’eda, celosvětově uznávaný režisér filmů Nikdo to neví, Nehybná chůze a Přání, se vrací na velkou obrazovku s další rodinou – rodinou uvrženou do muk kvůli telefonátu z nemocnice, kde se narodil jejich syn… Ryota si svou tvrdou prací vysloužil všechno, co má, a věří, že mu nic nebrání v cestě za dokonalým životem. Jednoho dne s manželkou Midori obdrží nečekaný telefonát z nemocnice. Jejich šestiletý syn Keita není „jejich“ syn – nemocnice jim dala špatné dítě. Ryota je nucen učinit rozhodnutí, které může změnit celý život – volit mezi „přírodou“ a „výchovou“. Sledovat Midoriinu oddanost ke Keitovi i poté, co zjistila jeho původ, a komunikovat s drsnou, ale starostlivou rodinou, která celou dobu vychovávala jeho biologického syna, se Ryota začíná ptát sám sebe: opravdu byl po všechny ty roky „otcem“? Dojemný příběh muže, jenž se konečně postaví sám sobě, když poprvé v životě narazí na nečekanou překážku. (Film Europe)
(viac)Videá (6)
Recenzie (56)
"Třebíčská záměna" japonským distingovaným pohledem. Dvě spořádané rodiny rozdílného sociálního statusu stojící před Sofiinou volbou moderního věku. Vzdát se domnělého šestiletého "syna", ve prospěch skutečného šestiletého syna vychovávaného ve zcela jiných (nejen) sociálních podmínkách? Lze ho vůbec mít rád stejně? Zahrané, napsané i natočené s citem, jímavě a přitom Koreeda ani na moment nevydírá, naopak zůstává po celou dobu sympaticky civilní. Ocenil bych snad pouze větší zaměření i na druhou z rodin; chápu sice autorovo rozhodnutí na události nahlížet především skrze Ryota, a tak nejde v žádném ohledu o zápor jako spíše o očividný (a fungující, ne že ne) záměr, ale stejně je to škoda. ()
Strašně hezký a milý film, který mě dokázal pobavit i hluboce dojmout, aniž bych tam cítil elementární závan vykalkulovanosti. Při jeho sledování se mi dral na mysl respekt k hloubce, k níž se propracovává ve zpracování svého neobyčejného námětu. Všichni jsme asi už někdy četli o nějakém případu, kdy někomu v porodnici zaměnili dítě, ale teprve tento film mě přiměl domyslet, jak hluboký dopad má taková fatální záměna na všechny zúčastněné. Otázce, zda je "skutečnějším" otcem dítěte biologický rodič, nebo ten, kdo dítě vychoval, se před časem zajímavým způsobem věnoval skvělý film POZDRAVY ZE SPERMABANKY, ale toto japonské komedální drama ho překonává o koňské míle, jak po stránce emocí, které vyvolává, tak v míře autenticity, jíž působí - člověk se při sledování nemůže ubránit dojmu, že se to takto klidně mohlo stát, což je asi u filmu tohoto typu jedna z nejvyšších met. Sečteno a podrženo - pro mě osobně nesmírně příjemný filmový objev, který mě bezmezně nadchnul a zasel do duše velký optimismus - nádherný závěr, jímž je film korunován, ponouká k domněnce, že lépe to snad skončit nemohlo - a otázce, zda vůbec existuje důležitější téma, než je rodina. ()
Kvalitna drama so zaujimavou zapletkou, ale mal som s nou 2 problemy. 1. Ten film je natoceny trochu chladne a len v par scenach dôjde k poriadnej katarzii medzi postavami. 2. Spôsob akym sa postavy rozhoduju riesit problem. Ja na ich mieste by som ani na chvilu neuvazoval o vymene deti a preto som sa s ich uvazovanim nevedel stotoznit. Aspon ze zaverecne vyustenie dava môjmu pohladu na tuto zalezitost za pravdu. Na druhej strane sa mi zase dost pacila linia s postavou architekta, ktora sa venuje jeho postupnemu poľudšteniu prisneho otca. Skoda, ze rodicia v tej druhej rodine boli podani skoro az dokonale, takze tam absentovala akakolvek dramaticka podzapletka a ich linia bola trochu nudna. Takze celkovo to je nadpriemerny film, ktory sa venuje dost neprijemnej zalezitosti o zamene deti po pôrode, ktory rozhodne stoji za pozornost. 7/10. ()
Film o otcovství a o tom, co to vlastně znamená. Koreeda opět citlivě poodhaluje emoce a vztahy mezi lidmi, tentokrát právě pouto mezi rodičem a dítětem a rodičovskou lásku. Na pozadí příběhu se stále řeší otázka, jestli ono pouto udává krev (stejná DNA) nebo naopak láska vybudovaná společně stráveným časem. Bohužel český i anglický název je v tomhle ohledu trochu nešťastně zvolený. Původní japonský název, který se dá přeložit jako "A stát se otcem", mnohem více směřuje k tomu, co se nám zde Koreeda snaží sdělit. Divák to ostatně plně pochopí na konci. Každopádně moc krásný film, který má co říct. Jsem ráda, že Koreeda zvolil tuhle tématiku. ~(4,6★)~ ()
Co se stane, když zjistíte, že vaše dítě není, tak opravdu vaše? Like Fater, Like Son je film pojednávající o tom jak dvě rodiny, které se dozvěděli, že v porodnici zaměnili jejich dětí, bojují s touto nastalou situací. Natočen je reálně a citlivě. Zabývá se nejen stranou rodičů, ale i dětí, jenž hrají ve vzniklém problému taktéž hlavní roli. ■ Jsem nesmírně rád, že psychologie fungovala na výbornou a já nemusel sledovat nějaký laciný paskvil. ■ Z mé strany je Like Fater, Like Son určitě nedoceněný, avšak spousta těch co mají děti si ho užijí naplno. ()
Galéria (17)
Súvisiace novinky
Ethan Hawke mezi evropskou špičkou
Nový snímek letošního výherce Zlaté palmy z Cannes Hirokazu Kore-edy (Zloději, Po bouři) se začíná pomalu ale jistě rýsovat. Film La Verite bude vyprávět o ženatém páru, který se vrátí ze Spojených… (viac)
V Cannes vyhrálo šokující lesbické drama
Explicitní sex mezi herečkami Adele Exarchopoulos a Leou Seydoux samozřejmě není jediným důvodem, proč porota pod vedením Stevena Spielberga udělila Zlatou palmu filmového festivalu Cannes dramatu o… (viac)
Reklama