Django

Začalo to velmi dobře. Spíše zamlklý chlápek, který když promluví, tak si nebere servítky, stejně jako když tasí pistoli. Pak ale došlo na scénu přepadení mexické pevnosti a to byla dost fraška, která filmu poněkud podrazila nohy. Závěr už to nedokázal dostat tam, kde to bylo po velmi slibném začátku. Nicméně i přes tu nepovedenou střední část jde o dobrý film, který rozhodně stojí za pozornost. Hodně se povedla také titulní píseň. (27.02.2009)

Možná, že je mé hodnocení trošičku nadsazené, ale tenhle film nelze nemilovat. Od úvodní scény, kdy týpek, ostřejší než irská whisky, za sebou táhne rakev, až po závěrečnou (docela emotivní) přestřelku, vše bylo naprosto parádní. Franco Nero měl charismatu, že by ho mohl prodávat, soundtrack byl opravdu skvělý a ten italský styl natáčení/kamery… nevím proč, ale něco, co nedokážu popsat, se mi na tom strašně líbí. Už se těším, až nakoukám více italských westernů z 60. a 70. let. 100 %. (20.12.2014)

Divoká banda s pionýrskými šátky vs. Django, koněprostý desperát, co ve své okázalé superdrsnosti pomalu mluví, chodí i jí a to jen proto, aby vyniklo, jak rychle střílí.. Syrovost, bláto a ikonické záběry nepřebily naivitu, nesoudržnost a absenci příběhové jiskry, neboť dobře uvařit spaghetti uměl jen opravdu málokdo a ani tady si šéfkuchař Corbucci moc hvězdiček Michelinu za své "kulinářské" umění nezasloužil. Jinak to nezvyklé dřevěné zavazadlo se na Divoký západ docela hodí - rozhodně víc, než kdyby za sebou hlavní hrdina táhl klavír, či automatickou pračku.. (17.03.2011)

Spočiatku sa Django tvári ako klasický revenge film s priamočiarou dejovou líniou, ale nástup Mexičanov na scénu mu pridáva ešte nejakých tých zbytočných pár desiatok existencií na tomto svete, aby bolo čo kosiť. Bojuje tak proti úplne všetkým a pomáha mu iba jedna žena, ktorá nie je ani "jenkým", ani "mexikánkou". No dobre, bez pomoci zázračnej rakvi by bol jeho výkon sotva polovičný. Corbucci svojho hrdinu nešetrí a ak má schytať rany, tak ich aj schytá. Pár bodíkov navyše za rozbahnenú hlanú ulicu a exkluzívny ženský zápas v bahne. (14.06.2017)

Pro mě určitě jeden z deseti nejlepších westernů, jaké jsem kdy viděl. Popravdě, mám ho dokonce v Top 5. Zdejší osamělý pistolník se od svých mnoha kolegů liší tím, že s sebou všude táhne rakev, a na dotaz, co v ní je, odpovídá: "Muž jménem Django." Už tohle, samo o sobě, je za všechny prachy. Jenže Corbucciho mistrovský kousek má na skladě mnohem víc. Zápletka s mexickým generálem Hugem byla o nějakých padesát let později využita ve hře Red Dead Redemption. Fanoušci Heisenberga tu najdou nápad, který dobře znají z Breaking Bad. A aby toho nebylo málo, máme tu taky jednu nechvalně proslulou scénu z Gaunerů. To ale ještě pořád nic není. Krom výše jmenovaných es nás čeká pěkné překvapení někdy v první třetině filmu a naprosto dechberoucí zvraty (zlato, bažina, atd) v třetině poslední. To nejlepší si ale Django schovává úplně nakonec. Finální scéna na hřbitově je totiž rozhodně jedním z nejepičtějších westernových závěrů vůbec. Pokud všechno předtím dnešnímu, mnoha vykrádačkami zmlsanému divákovi, nebude pořád stačit k pěti hvězdičkám, potom už to dokáže snad jenom právě tato scéna a následný pocit euforie, který se dostaví během závěrečného songu. (13.07.2019)