Django

Tohle nejsou rozhodně silné čtyři hvězdičky. Ale moc se mi líbilo výtvarné pojetí, ta hnědá s červenými akcenty ( krev, kukly, šaty, šípky.) a všudypřítomné bláto - asi nejlepší postava filmu. Naopak celou dobu jsem si neudělala žádný vztah k titulnímu hrdinovi. Jestli měl být jako Clint, tak nebyl. Franca Nera považuju za herce, který měl ve své kariéře úžasné i zoufalé chvilky, tohle nebyla ani jedna z nich. Ústřední píseň je skvělá, naopak hudba během filmu byla chvílemi až iritující. (23.02.2011)

Tuctový špinavý western s tuctovou zápletkou, mizernými lokacemi a strašnými herci. Ale je tu ten chlapík co pořád za sebou tahá zablácenou rakev. A ono to je pořád sakra atmosferické. Nic na tom že Franco Nero hrát neumí a scény doprovází opravdu hrozně uhozená melodie. Je to klasika. To bláto, ten kamenný výraz Djangova obličeje, tajemství jež si nese sebou a hlavně ... ta rakev! (01.07.2007)

Italové už se nejspíš nemohli dívat na to, jak se v německu ve velkém točí Vinnetuovky ve stylu romantizujících kvazivesternů. Ale zatímco Leone v roce 1966 epicky uzavíral pomalu plynoucí dolarovou trilogii, Sergio Corbucci natočil něco úplně jiného - Něco, z čeho by Karel May dostal kopřivku a hrdinní strážci morálky epileptický záchvat. Něco, v čem body count přetahuje i pozdější Arnieho Komando. Něco, v čem zbourá žánrová klišé o neporazitelných hrdinech, slabých ženách a černobílém rozdělení charakterů. A tak je Django jedním z nejdrsnějších "klasických" westernů vůbec - o zkažených lidech ve zkaženém světě, plném špíny, mrtvolné hniloby a marných nadějí. 8/10 (02.09.2010)

Pára od úst a kouř z hlavní kdesi na mexickej hranici, kde se odjakživa vynáší rakev přes půdu, na prahu doby moderní. "Jmenuji se Django a dokud budeš se mnou, nikdo ti neublíží ... Tak pojď, Marie !" "Moje kamarádky mají trochu strach, ale já se nebojím, vždyť je to jenom rakev !" Teenagerovský western. ♫ Hudba mj. ve stylu imitace Morriconeho stylu. 2-3* (16.05.2012)

Nie je možné nevidieť, ako Leoneho westerny ovplyvnili tento film. Režisér Sergio Corbucci však nielen kradol, ale do istej miery spravil originálny výsledok. Klasicky štylizovaná partitúra dobre ladí s obrazmi zobrazenými na obrazovke a niektoré akčné sekvencie vo filme sú skutočne silné. Franco Nero možno nie je žiadny Clint Eastwood, no svojej postave vnáša šarm a dôveryhodnosť a rolu zvláda dobre, aj keď je možno až príliš pekný na to, aby to dokázal dotiahnuť do takej miery, ako by sa to dalo. Film obsahuje veľa blata (áno, blato), a to mu dodáva špinavý, utláčaný pocit, ktorý je v súlade s tým, čo diváci od podžánru spaghetti westernu očakávajú. Titulná melódia, ktorá je o ústrednej postave, je veľmi prehnaná a pôsobí takmer komicky, ale po pri tom veľmi ľahko sa vryje pod kožu.  Ak máte radi Leoneho westerny (a priznajme si, kto nie?), tak sa vám film bude páčiť. 7,5/10 (06.09.2022)