ソナチネ
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (viac)Obsahy(2)
Murakami je zabijak. Rozmýšľa o dôchodku, ale predsa len príjme ponuku na vyriešenie sporov medzi dvoma gangamy. Zoberie si svojich najbližších ľudí a vydá sa situáciu vyriešiť. Lenže svojim príchodom vyprovokuje gangy, medzi ktorými vypukne vojna. Kvôli bezpečiu sa hrdinovia tohoto snímku schovajú v domčeku na pláži a čakajú na ďalšie pokyny. Lenže gangy na nich vyslali nájomného zabijaka. (ScarPoul)
(viac)Recenzie (51)
Prvni gangsterska pulhodina je nuda k uzoufani, Kitano by se mel vazne vykaslat na ty sve Yakuza choutky. Jakmile se ale story presune na plaz, kde si Takeshi doslova hraje za doprovodu tradicne excelentni hudby Joe Hisiashiho, je to uplne jina dimenze. Kdyby tak vypadal cely film, bylo by to na 5*, v tehle forme je to jen lepsi prumer a opet plati, ze Hisaishiho soundtrack ma vetsi hodnotu, nez samotny Kitanuv film. 6/10 ()
Kultová osobnosť Japonského filmu Takeši Kitano, je tvorca ktorého som zatiaľ registroval viacmenej ako herca. Jeho filmy ktoré sám natočil a napísal som videl pramálo. Táto gangsterská dráma plná krásnej farebnej kamery ale aj chladnej atmosféry mi prišla veľmi sympatická. Snímka je miestami krehká ako krieda a niekedy až krvavo vražedná, takže pri sledovaní som pociťoval schizofrenické stavy. Niekedy plné akcie inokedy zase statické a pomalé mi kvôli striedaniu až tak nesadlo. No niektoré scénky (ako napríklad falošná Ruská ruleta) mi vyrazili dych. ()
Takeshi Kitano a jeho filmy mi vôbec nesedia a tento snímok nebol vínimkou. No aj napriek tomu niektoré idilické scény na pláži stáli zato. Tie silné emócie, ktoré by nam mal Kitano vo svojich filmoch prinášať som ja nijako neni schopný postrhnúť. ()
ocenenia : MFF Cannes 1993 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Poetická gangsterka, která Kitanovu tvorbu víc proslavila v zahraničí a která povedeně míchá prvky z Ten chlap je magor i ze Scén u moře. Vznikl tak asi sice ne zrovna nejvstřícnější Kitanův film, ale film, který umí dát každému něco. Pro mě to byly třeba ty srandičky na pláži nebo scény ze silnice, kde mi to maličko připomínalo až Kiraostamiho. Pořád je to ale gangsterka, takže se zde umírá a nechybí ani násilí. A i když nemůžu říct, že by mě to úplně odrovnalo, tak i tak se mi to líbilo. Něco z toho se pak dál rozpracovává v Ohňostroji, avšak Sonatine mi sedlo víc svou upřímnější existenciální krizí, která, vzhledem k tomu, že ji má zasloužilý jakuzák, vede sice k očekávatelnému, zato ale jedinému možnému vyústění situace. A jelikož sám ví, že se ona chvíle blíží, prostě užívá dne. Zní to teď možná jako klišé, ale v tomhle podání rozhodně není, zvlášť když se to týká postavy, se kterou se z mého pohledu nedá sympatizovat, pouze jen upřímně zajímat o její osud. A vtipné scény to příjemně oživovaly. Z Kitanovy tvorby u mě stále vedou Scény u moře, ale Sonatine mám mezi top 3 nejlepšími, společně ještě s Kikudžirem. Tenhle styl mi prostě sedí, jen jsem mu zatím ještě úplně nepropadl. 4* ()
Reziser takeshi Kitano /Zatoichi, Autoreiji/ je znamy svojim pristupom k filmu, kde na jednej strane sa siri filmom brutalita japonskej Yakuzy a na druhej z filmu sa siri radost z filmovania, prijemna ludskost a komicke vsuvky. Jo, Kitano je povazovany za japonskeho Tarantina a coraz viac chapem preco. Pribeh nie je strhujuci, ale zachovava si nemenne tempo a par brutalnych prestreliek sa tiez najde. Dejova linia tuvsak je pritomna, len nie je tak v popredi. 70 % ()
Film, ktory Kitana zviditelnil na nejaponskej pode. Vsetky kludne okamziky prechadzajuce do brutalneho nekludu, ktore si natrenoval doteraz dokonale vyuzil, ale stale chyba drobny krocik k donkonalosti. Ta este len pride. ()
ソナチネ Film natočený podle svých vlastních pravidel. Neříkám, že jsem se u něj nudil nebo že je vyloženě špatný. Je prostě jiný, ale v dobrém slova smyslu a nelituji, že jsem ho viděl, ale už dopředu vím, že se na něj už nikdy znovu nepodívám. Co si myslím, že film sráží, tak jsou určitě statické akční sekvence, protože k tomuto filmu mi na mysli okamžitě vyskakuje 'killer' a 'a bittersweet life' a oba tyto filmy v tomto směru Sonatine poráží. Vypíchnul bych topení pomocí jeřábu, ruskou ruletu a skvělí hudební doprovod. ()
Minimalistické ale přesto mnohovrstevné rýpnutí do odtažitosti společnosti odvyprávěné vyloženě lyrickým stylem na pozadí yakuza žánru. Trefná a mistrovsky zpracovaná hlavní myšlenka je podpořena vyloženě bezchybnou audiovizuální formou. I samotný existenciální příběh v rámci gangsterských "prázdnin" je prezentován tak brilantně, že v klidu (očividně mnohým) postačí sám o sobě poselství neposelství. Ona audiovizuální dokonalost je z vizuální části očividná na první pohled - co záběr to radost koukat. Dokonalost audio části tak úplně ušislyšná, kromě vyloženě luxusního soundtracku, na první poslech není - nebývale důležité jsou totiž i zvuky, které bravurně dotvářejí vskutku luxusní (a ve všech směrech originální) atmosféru. 100% bez váhání. ()
Pro mě nejslabší Takeshiho počin. ()
Takový pomalejší pro mě předfilm pro o něco lepší kousek "Brother". Takeshi teprve začínal a jde to znát i když je to celé vykresleno perfektně. Humor, akce a obrazy to má, ale i přes to se to vleče. ()
Kitano já tleskám ve stoje bravurně skloubený mix drsné gangsterky s prvky lehkého humoru. Ten čas strávený na pláži s bandou vrahounů sem si příjemně užil vždyť i yakuzáci sou jenom lidi a musí taky relaxovat než zase v ulicích a barech začne lítat olovo. ()
Vynikající Takeshi Kitano ve své nejtypičtější poloze. Partička jakuzáků se po nevyvedené akci schová v domku na pláži, kde čekají na další pokyny. Právě tato prostřední půlhodinka, kdy si drsní gangsteři z nudy začínají krátit čas a hrají si jako malí kluci, je úplně kouzelná a skvěle kontrastuje s brutálním a nekompromisním vyřizováním účtů, které ji ohraničuje. Přemýšlivé a pomalé, až statické tempo i v "akčních" scénách ale nemusí sednout každému. ()
První půlhodina totálně zmatená, kde se na diváka vychrlí milión postav. Po přesunu na pláž se naštěstí to zběsilé nicneříkající tempo uklidní a na Sonatine se přijemně kouká, jen kdyby tato pasáž nebyla proložena přestřelkami se stejnými nedostatky jako měl začátek filmu. Nesmím opomenout příjemný nenucený humor. Bohužel skoro až komandovský konec to opět skopl do podprůměru. ()
Velmi jemný a pomalý film o gangsterech, kteří jsou uklizení na pláž a zkouší se zabavit. Něco jako V Bruggách, ale mnohem statičtější. K prožitku je potřeba se trochu prokousat lyrikou - vcítit se do dlouhých minimalistických záběrů a žít v tom jejich světě. Je to jeden z těch filmů, kde se trochu těšíte, až to skončí. ()
Takeshi Kitano v tom čo vie najlepšie ! Vôbec mi nechýbal nedostatok akcie, Kitano to vynahradil geniálnou strednou časťou, keď si Murakawa spravil dovolenku na pláži. Dosť mi to pripomenulo Kikujiro no natsu a bolo to asi takisto dokonale vtipné. Okrem toho že Kitano je perfektný dramatik, je to takisto perfektný herec a komik. Z ázijských hercov je to môj favorit a nikto nemôže zaprieť že má výborný herecký prejav. Síce takmer vždy pôsobi ako "blázon", nikdy to však nieje na škodu veci. Sonatine jednoznačne patrí medzi jeho najlepšie diela. ()
V tomhle kousku nám Kitano představuje především idealizovaný život členů yakuzy mezi jednotlivými akcemi. Jindy drsní chlápci si užívají nejroztodivnějších radovánek jako tradiční japonské tance, souboje papírových bojovníků a nošení pestrobarevných košil. Mezi tím občas proběhne rutinní přestřelka nebo Takeshiho vysype svou spršku černého humoru, dojde i na lásku (s moc pěknou Japonkou) a správný japonský konec. ()
Melancholická gangsterská balada na Kitanovo oblíbený jakuzácký téma. V tradičně pomalým tempu mixuje drsný scény s černým humorem a jakuzáky zobrazuje nejen coby bezcitný gangstery, ale i jako velký kluky se smyslem pro humor a infantilní zábavu, když se jim nečekaně naskytne příležitost v úkrytu plážový chaty během mise na Okinawě..možná,že i poslední v jejich životě. Komický kratochvíle na pláži patří k nejlepším momentům filmu a kontrastujou s hořkým a nevyhnutelným závěrem.Život jakuzáka je lehkej jako pírko. ()
Lyricko- Yakuzácký epos, při kterém nakrmíte všechny emoce od shora dolů jako na horské dráze. Hromada patosu z toho možná ční jak sláma z venkovských bot, ale já prostě to takhle miluju. Nakonec máte si chuť protáhnout také kulku hlavou, protože …“ když se bojíš smrti tak dlouho, tak dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřel.“ Takeshi Kitano: scénář, střih, režie, hlavní role. Bravo, bravo (!) ()
Nezaměnitelný rukopis, sled syrových událostí, rezignace na jakékoliv efekty, dětinské radovánky střídá nahá brutalita. Naprosto neakční akční film. Úsporná kamera. Střídmá, ale podmanivá hudba. Zřejmě nejklasičtější Kitano. ()