Šingeki no kjodžin

První OP mě docela bavil (tedy obzvláště jeho začátek, když se tam "vyřvává"), druhý jsem bez milosti přeskakovala. Bohužel jsem zřejmě trochu náročnější divák, a tak se nenechám opít rohlíkem. Nelogičnost jednání postav mě často zarážela. To samé i jejich uřvanost, ubrečenost. Děj byl moc protahovaný, v podstatě se nic moc nestalo, ale zabralo to 25 epizod, takže to působilo zdlouhavě a utahaně. Animace je strašná – postavám často ujížděly oči, nemluvě o některých předmětech či pohybu (např. koní) a nepohybu (jedete na voze, pádí obrovskou rychlostí, ale moc s nákladem na voze nekodrcá apod.). Působilo to až nízkorozpočtově a honem, ať už to mám hotový, nebaví mě to. Navíc pokud bych do hodnocení měla opravdu promítnout to, že série končí tak, že nic neosvětlí, nebála bych se to ohodnotit jednou *. Ale protože jsem dobrák od kosti, dám tomu ty dvě. Pro mě to je obrovské zklamání. I tak to mělo pár momentů, které nebyly špatné, plus některé díly uběhly opravdu rychle. Takže proč to vidět? Rozhodně ne kvůli příběhu, ani animaci. Podívejte se na to, abyste se měli o čem bavit s ostatními od "fochu", abyste se neztráceli v záplavě všech možných vtípků, párování a dalších "kreativních" věcí, které vyskákaly jako houby o dešti. Navíc se může ukázat, že jste nenároční divák, a tak by se vám to i mohlo zalíbit. (05.10.2013)

On chce. Fakt se snaží. Fakt si to přeje. Ale prostě se mu to nevede :-D Toď tak rekapitulace celé první série Shingeki no Kyojin z pohledu hlavní postavy - Erena :-) Velmi zajímavý námět, člověka v průběhu koukání začne napadat mnoho věcí, spojí si konexe, chování postav, příběh se vyvíjí jak v přítomnosti, tak i v minulosti. To se mi tady líbí. Terminátor i Mozek po boku ukecaného ufňukance jen podpírají pár scén, avšak snaží se žít i vlastním životem. Hodnocení bych viděl tak na 3*, zlatý střed 50%, ale musím uznat, že je to zajímavé. Je to hodně zajímavé, jejich svět má hluboké kořeny, zvyky, všechno tak nějak sedělo a i když to nebylo dokonalé, přistihl jsem se, že si tuto show užívám - a o tom to je :-) Někdo si užívá Rosario to Vampire, někdo ujíždí na K-ON a já mám tím pádem právo na to říct, že Shingeki no Kyojin bylo velkým překvapením (ať už první zklamání, nebo pozdější zlepšení) roku 2013. Za mě 75% (31.01.2014)

Bez debát, najlepší anime seriál aký som doteraz videl. Fanúšikom japonskej pop-kultúry som už veľmi dávno, s anime mám však skúsenosti prevažne len na poli filmov (známe kúsky ako Appleseed, Akira a iné), avšak v seriálovej tvorbe som žiadnemu anime nevenoval veľkú pozornosť (Pokémonov alebo Naruta určené pre deti do úvahy ani neberiem), až kým som neobjavil Attack On Titan. Nečakaná pecka, ktorá dokazuje, že tie „kreslené príbehy“ môžu mať väčšiu silu ako väčšina hraných. Seriál predstavuje pútavo vymyslený svet, kde obrovskí ľudožrúti (titáni) okupujú zem a posledných pár tisíc ľudí žije v mestskom hradnom komplexe za mohutnými stenami. Niekoľko rokov si ľudstvo žilo prevažne pokojne, až kým sa jedného dňa neobjavil nový niekoľkonásobne vyšší druh titána (Kolosus), pre ktorého hradby nepredstavujú žiadnu prekážku. A práve v tomto momente začína anime budovať fantasy príbeh a prepracovanú mytológiu do najmenšieho detailu. Nezjednodušuje príbeh len na obyčajné súboje s titánmi (aj keď tie hrajú prím), ale podrobne skúma aj každú drobnosť (prečo nemajú titáni reprodukčné orgány, prečo sa živia len ľudmi a pod.) a tak vytvára komplexnú story. Vynikajúco sa mu podarilo vykresliť mohutnosť titánov a hrôzu, ktorá z nich plynie. Attack on Titan sa tak v niektorých epizódach nebojí nekompromisne usmrtiť postavy a priniesť na scénu takmer až hororové scény. To všetko strieda napínavá, veľkolepá, vizuálne pútava akcia. Ústredné postavy sú vykreslené skôr jednostranne (odvážny bojovník, ustráchaný kamarát, zamilovaná sestra, prísny veliteľ a pod.), ale paradoxne vďaka až občasnej naivite ich konania si k nim divák vybuduje sympatie. Dej má neskôr čoraz bližšie k fantasy, ale vďaka tomu je jeho smer dostatočne nepredvídateľný. Takmer každá epizóda následne ponúka v závere obrovský cliffhanger vďaka ktorému sa so sledovaním nedá prestať do kým za sebou nemáte celú sériu. Titánom sa ale nevyhla aj dávka klišé známa z iných japonských anime. Rozhovory postáv sú občas veľmi infantilné a väčšinou prebiehajú v preafektovane ukričanom tóne. Niektoré epizódy sú len očividnou výplňou miesto toho, aby seriál niekam posúvali. Po veľmi intenzívnom začiatku napríklad nastupujú rozťahané epizódy tri/štyri, ktoré v podstate sú pre smerovanie seriálu logické nakoľko sa v nich rieši výcvik postáv, ale mierne zdržujú tempo pred rozpútaním pravého inferna. Podobným problémom trpí aj záver prvej polovice, kde napríklad epizóda 11 zdržuje intenzívne prebiehajúci dej zbytočnými rozhovormi. Možno to je však nakoniec dobre, pretože neviem, či by v ešte rýchlejšom tempe bolo možné pobrať všetky detaily a hlbšie sa ponoriť do tohto originálneho sveta. Ten so svojou prepracovanou mytológiou je totiž to čo na Attack On Titan baví najviac. Akurát musíte byť oddaný fanúšik fantasy (takže také javy ako to, že postavy dokážu meniť svoju podobu vám nemôžu byť cudzie), prípadne už mať čo to napozerané z japonskej anime tvorby. CELKOVO: 4,5* (9/10) (14.08.2014)

Autor Shingeki no kyojin hľadal niečo čoho sa ľudia najviac boja a vybral si strašidelných titanov. Ľudia si nažívajú dobre v opevnených mestách, ale Eren chápe, že je to len veľká klietka. Shingeki no kyojin je veľmi depresívne a smrť je jeho súčasťou, ľudia zomierajú niekedy aj zbytočne. Anime teda môže fungovať na uvedomenie si ľudskej malosti. V neskoršej fáze anime ma zaujalo aj jednanie s Erenom čo je zas ukážka ľudského strachu z niečoho nepochopeného a iného. Ďalej tu máme ľudskú rôznorodosť a s tým aj rôzne názory ako treba riešiť situácie. Výborne vykreslenie ľudskej paniky a egoizmu či chamtivosti (poslanie jedných na smrť, aby prežili iný). Takáto zmes reálne vykreslených emócií ma veľmi bavila. V podstate to ľudí baví lebo si uvedomujú, že raz musí prísť koniec civilizácie a tak si možno ventilujú aj svoje obavy. Anime sa začína veľkolepo a snaží sa nestratiť dych. Hudba je priemerná s čoho vybočuje vážne "Ačkový" nadpriemerný a melodický prvý opening. Vzťahy medzi postavami sú výborne premostené a keď sa dozvieme viac z minulosti Mikasi všetko do seba výborne zapadne. Súboje sú navrhnuté tak aby neboli veľkolepé (okrem dvoch súbojov), ale skôr aby roznášali beznádej. Beznádej je vlastne hlavnou soľou aj korením celého anime. Postavy sa dokonca stihnú za dvadsaťpäť dielov vyvinúť a mierne zmeniť svoje chovanie. Zakončenie je tak trocha mierne prekvapivé. Chválim ešte dramatické usporiadanie jednotlivých dielov. Hajime Isayama (autor mangy) plánoval ukončiť mangu (a teda aj anime) smrťou všetkých (alebo aspoň väčšiny) hlavných hrdinov, až tak malo byť toto anime depresívne. Zmenil názor keď sa manga stala jednou z najpopulárnejších za posledné roky. Môžme sa teda tešiť na ďalšiu sezónu. (04.01.2015)

OK. Můžu uznat, že výchozí premisa je relativně neokoukaná, že je celý ten svět docela hezky vymyšlený (od společenskopolitických struktur až po drobné technické vychytávky), že mě další a další směřování děje zajímá..... ALE.. Zároveň je to i neuvěřitelně rozmělněné nekonečným žvaněním, vysvětlováním a pseudofilosofováním. Každá postava si jakoukoliv sebezásadnější situaci musí ve vnitřním monologu stokrát rozebrat. Každá sebeméně zajímavá situace musí být divákovi (jako úplnému debilovi)vysvětlována. Vnitřní sebeanalitické emo-monology postav jsou na jedno brdo a velmi rychle začnou srát.. Režie nemá vůbec cit pro dynamiku a je schopná prdnout doprostřed akce (klidně doprostřed skoku) další pathetický, stokrát omletý monolog nejistého chlapce/dívky (to může fungovat v manga formátu, ale v anime to -v takové míře- nemá co dělat).. Někdy se i pětiminutová akce (nebo prostě jen scéna) roztáhne klidně i na díl a půl protože všechny přítomné postavy si musí vnitřně odříkat co se děje, co se dělo před chvílí, co z aktuální situace logicky vyplývá a jak si je nejistá (nasraná, odhodlaná, nebo vystrašená).. Díky tomu se děj, který by se všemi důležitými situacemi i poctivým vykreslením psychologie postav, zabral maximálně 15dílů, rozsračičkovává v divákově nekonečném utrpení celých 25 epizod a ve finále (jakkoliv otevřeném) by jeden skoro až slavnostně otevřel šampáňo, že je ten porod konečně u konce... Tady se jen potvrzuje, že když dva dělají totéž, není výsledek vždy stejně kvalitní. Děti a teenageři vržení do extrémní situace a nesoucí na svých bedrech tíhu a osud lidstva, nejsou pro japonce žádným novým fenoménem- naopak jde o až obsesivně se navracející motiv s kořeny hluboko v japonské společnosti. Tihle hrdinové mají v hlavě pochopitelně bordel, musí hledat motivaci a vnitřní sílu, musejí se srovnat sami se sebou.. zkrátka a dobře musejí se vnitřně vyžvanit. Ale, je žvanit a žvanit. Když diváka vnitřkem své hlavy provázejí postavy např.z NGE (a že ty toho vnitřně napřemýšlejí mnohem více) je to smysluplná cesta, u každé postavy jiná a hluboká. Postavy AoT spíše kloužou po povrchu a přes všechno to rozpitvávání k nim na konci série nemám o mnoho větší vztah než na začátku.... Ještě teda dám šanci OVAčkám (když už hraný film skončil totální katastrofou). Třeba to chytne drive a hloubku. (22.12.2015)