Sudca

Mohla bych nadávat na ohraný námět, ale kolik lidí je na světě? A s kým se každý den potkáváme? Zase s lidmi, že ... a s nimi vznikají vztahy všeho druhu a jejich scénář se u mnohých docela dost opakuje. Takže tady máme opět komplikovaný vztah otce a syna, jenomže geniálně zahraný. Ani bych si v roli nekompromisního advokáta nedokázala představit někoho jiného. Tu museli šít Robertovi přímo na míru. Velmi silné a ve své podstatě i hodně smutné drama ... (30.12.2017)

Opravdový, chytrý, ale především smutný je Soudce. Když i věčně rozevlátý a arogantní Junior navodí člověku smutek na duši, je to pro mě jako pro diváka vrchol beznaděje. Občas mívám pocit, že ve filmařském světě opravdový = smutný, podobně jako podezřelý = pokérovaný. Snad je to ale v případě Soudce jen shoda okolností a ne kalkul. Pánům před a za kamerou nemám co vytknout, je to o tom, že z kina nerad odcházím smutný. (Auckland, NZ) (27.11.2014)

„Nevím, co to se mnou je.“ – „Osobní zaujetí klienty, kteří ti vkládají životy do tvých rukou. To přejde, věř mi.“ Soudce je docela dost nevyrovnaný film. V humorných scénách mile překvapí nadhledem, odlehčením a hláškami, stejně tak je vcelku silný v pasážích ze soudní síně, tedy až na konec (nejvíc se mi líbilo vybírání poroty) Avšak ve všech těch vážných rodinných scénách (stejně tak i romantických) je dost mdlý, předvídatelný, plný klišé. A tak se střídají povedené a slabé momenty, až přijde výše zmíněný závěr (myslím ten skutečný, ne tu nastavovanou a mazlavou kaši, která následovala po skončení procesu), jenž by mohl být i emočně docela silný, nebýt té do očí bijící snahy diváka maximálně dojmout, to už bylo opravdu přes čáru (a samozřejmě žalobce, soudce i celý sál poslouchá bez přerušení, ehm). Ve výsledku je to tak pouze na lepší 3*. „Lauren, myslím, že bych tě měl trochu připravit na setkání s dědou Palmerem. Protože on není jako děda Schnider, děda Schnider je hodný, možná tě bere na zmrzlinu, možná ti čte. Děda Palmer nic takového nedělá. Když ho poprosíš, aby ti četl, nejspíš po tobě hodí knížku.“ (19.01.2015)

Robert Downey Jr. si po "šerlokáckych a ajronmenovských" rokoch trochu oddýchol a snažil sa dokázať svojim fanúšikom, že sa dokáže zhostiť aj civilnej postavy. Že sa mu to podarilo, o tom niet pochýb, spolu s menovcom Duvallom rozohrali herecký koncert, na ktorý sa rád každý pozerá. Vzťah otca a syna na bode mrazu, keď každé slovo je dovodom k hádke, je ústredným motívom príbehu, takže sa určite nejedná o klasickú súdnu drámu. Problémom filmu je však šialená minutáž, ktorá v pomalom rozprávaní posobí ešte hrozivejšie. (07.12.2014)

Velice, převelice dlouhý film, úplně zbytečně. Ačkoliv by se na první pohled zdálo, že v něm vystupuje hodně postav, o nichž je co vyprávět, opak je pravdou a stále jde jen o otce a syna, přičemž ostatní jsou pouze více či méně zbytečné nebo pohříchu nevyužité ozdoby (Billy Bob Thornton především). Navíc jsem Soudce viděl v nepovedeném českém znění, kdy na mě Robert Duvall mluvil naprosto nevhodným hlasem Jiřího Štěpničky (který se ale na rozdíl od ostatních kolegů "dabérů" alespoň snažil hrát). Dvě a půl. (23.03.2015)