Sedmý kontinent
Der siebente Kontinent
The Seventh Continent
Réžia:
Michael HanekeKamera:
Anton PeschkeHrajú:
Birgit Doll, Dieter Berner, Leni Tanzer, Udo Samel, Georg Friedrich, Elisabeth Rath, Silvia Fenz, Georges Kern, Robert Dietl, Meat Loaf (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Příběh středostavovské rodiny žijící sterilní život v Rakousku je prvním z filmů režiséra Hanekeho, který získal širší mezinárodní ohlas. Chladná studie partnerského vztahu tváří v tvář rodinné krizi. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (112)
(110/2015) / Pomaly až ľutujem, že som sa na tento film odhodlal. Ťažko sa to pozerá. Nakoniec bolo možno dobre, že som už dopredu vedel zhruba k čomu film smeruje, pretože by som ho pravdepodobne stopol po tretine. Na druhú stranu mi práve preto chýbal pocit šoku, ktorý mal záver filmu priniesť. Musím, ale uznať, že počas tých niečo vyše 100 minút dokázal zo mňa trýzniteľ Haneke vydolovať všelijaké divné pocity. Úplný nezáujem o film prechádzal chvíľami do čistého porozumenia s opisom tej nudnej, bežnej a bohužiaľ najväčšej časti života, nakúpiť, najesť sa, do roboty, z roboty. Tretia časť filmu sa u mňa prehupla do čistého nepochopenia toho čo sa odohráva. A záver dokáže znovu drasticky vystreliť emócie, lebo k nepochopeniu sa pridá čistá beznádej. Režisér proste nechá diváka tým svojim odporným zdĺhavým spôsobom a statickou kamerou zožrať záver ako keby sa nič hrozného nedialo. Prvý stret s Hanekem teda dopadol zhruba ako som očakával, viem, že na tento film nezabudnem, viem že pozerať to bolo utrpenie ale aj tak to proste musím svojim spôsobom oceniť. (6/10) ()
Tak nevím jestli opravdu stojí za to se prokousat tou nudou k "šokujícímu" závěru. Pro někoho možná jistě zajímavá psychologická studie, pro mě nuda a víckrát takové depresivní filmy o magorech vidět nechci. ()
Brutální deprese, prázdnota. Nevím, jak jinak tenhle film charakterizovat, protože takhle chladně s odstupem a přitom sugestivně a mrazivě natočený snímek jsem už dlouho neviděl (naposledy u toho byl asi zase pan Haneke). To, jak se dlouhou dobu zdánlivě nic neděje a člověk skrze předměty zjišťuje, že se na plátně může odehrávat klidně i jeho život, je dokonalá příprava na chladnokrevnou katarzi, ke které tetno vír stereotypu směřuje. Závěrečná půlhodina je jedním z mých nejsilnějších a zároveň asi i nejdepresivnějších filmových zážitků vůbec. Člověk jen nevěřícně kroutí hlavou a přitom mu bylo vše vysvětleno a dá se říct, že nalézá i pochopení... ()
Slovenský preklad The Seventh Continent znie: "Dlhé, nudné NIČ s vysokým hodnotením". ()
Morbidní. Brutální. Silný zážitek i pro otrlé. Jedno zhlédnutí zatím stačilo. ()
Sedmý kontinent je pro mě dokonalým synonymem filmové nudy. Posledních pár desítek minut už to odsejpalo mnohem svižněji, napomohl tomu přítel rychloposuv. Nevím, co chtěl pan Haneke tímhle filmem říct..? Vyšinutých lidí je hodně, snažit se jim porozumět, to je cesta do pekel. ()
Velmi svůdně zlý film. ()
Tak tento film je dobrá sada. Je zde mnoho tajemných momentů, kdy si divák může domýšlet okolnosti a důvody, ale autorův záměr zůstává neodkryt. Včetně závěrečného rozuzlení. Haneke umí natočit úžasné statické záběry na úplně obyčejné věci, které náhle v očích kamery získávají nový rozměr. A všechno dohromady to dává šílený až podprahový smysl. Možná. ()
Beroucí dech ()
Komentář viz Artran---za sebe akorát dodám, že kdyby to nebylo tak ukecaný a sterilní dám za *****... ()
5/10 - U Benny's Video jsem kdysi napsal "Hanekeho raná depka", totéž bych mohl napsat i o režisérově předchozím Sedmém kontinentu. Přesto mě ale Benny přišel nejen daleko depresivnější, ale i kvalitnější. Určitě je to jeho formou - "Benny" je prostě psychologické drama, jak má být (ačkoliv bylo chvílemi rozvláčné - viz pasáž v Egyptě, která ovšem pod povrchem určité "bezstarostnosti" spojené s pobytem u moře skrývala emoce jako smutek, zlost a beznaděj... a spoustu nezodpovězených otázek. Proč? Proč? Jen proč?). Sedmý kontinent na mě však spíše než jako plnohodnotný film působí jako určitý experiment, snaha vymanit se z obvyklé žánrové formy. Jenže já mám raději tradiční drama, proto Sedmý kontinent nedokážu docenit. Navíc i co se týče obsahu mi Benny přišel věrohodnější. Příběh sobeckého, rozmazleného fracka se sadistickými sklony, který si není vědom hodnoty (cizího) života, mě zcela "odrovnal". Předpokládal jsem, že také po zhlédnutí Sedmého kontinentu "skončím na antidepresivech", leč mylně. Pokud je tento film založený na skutečných událostech, je to samozřejmě hodně smutné a tragické - a líto je mi hlavně malé, nevinné holčičky. Ale je něco takového, jak Haneke - inspirován skutečnými (?) událostmi - popisuje, opravdu možné? Zatímco u "Bennyho" jsem si říkal, že tohle se může klidně stát, u Sedmého kontinentu s tím mám problém (hlavně to závěrečné demolování bytu a lítost nad rybičkami). Těm lidem se nestalo nic tak hrozného, materiálně byli zabezpečeni; dospělí manželé, zodpovědní za své dítě, mohli svoje deprese řešit jinak - a třeba i tím odjezdem na několik měsíců do Austrálie nebo na rok na cestu kolem světa. O to víc řešení jejich situace nechápu vzhledem k tomu, že se jednalo o věřící rodinu (nikoliv členy nějaké poblouzněné sekty). Chápu ale, že do hlavy jim nevidíme (a tento film to ani příliš neumožňuje). Sedmý kontinent jako debut určitě není nezajímavý, ale vrcholy Hanekeovy tvorby teprve měly přijít. ()
Po první hodině sledování tohoto filmu jsem usnula totálním znuděním. Za 3 dny dostal druhou šanci a překvapivě ji využil. Při scéně, jak matka seděla u doktora, jsem si uvědomila , že přesně tuhle nudu přece znám a zažívám ji bohužel docela často! Tak si říkám: konečně někdo natočil film o tom, jak to doopravdy je a od té chvíle jsem se dívala na tento snímek jinýma očima. Porovnávala jsem ho s mojí denní rutinou a přemýšlela, proč se tato rodina rozhodla k tomuto konci. Jen mi přijde docela smutné rozhodnutí jejich dcery. Nechci spojlerovat, tak jen podotknu, že nejsilnější scéna pro mě byla ta s tou stěnou. ()
Úžasný až hypnotický záběry, který ale leckoho po čase můžou nudit - s tim takovej problém nemám, ale bohužel se u mě nedostavil mnohými zmiňovaný šok ke konci filmu, protože "es hing in der Luft" už skoro od začátku. Podle mě natočil Haneke lepší filmy... ()
... rodina, která v bezvýchodnosti všednosti nalezla západ ... v bezbřehé globální nezakotvenosti lovíme rybky zbytků hodnot, které kdysi bývaly nepsaně závazné... dnes zdánlivě vyprázdněný veřejný prostor bez jakýchkoliv pravidel a sjednocujících prvků, kde všechno je možné a každý má nepřeberné množství voleb, klade větší apel na vnitřní bohatost a pevnost jednotlivce a to je velké sousto pro každého ... a Haneke s tím přišel už v roce 1989! ()
Myslím, že negativní komentáře jen potvrzují záměry autora snímku.. :) ()
Legendy praví, že ten byt devastuje dodnes... Už od prvních minut mi bylo jasné, že je něco špatně. Nic neříkající záběry, u jednoho komentáře se mi líbilo krásné označení - rádoby umělecké - neměly totiž v sobě vůbec nic. Události v životě rodiny nedávají smysl, režisér se ani nesnaží odhalit, proč tomu tak je, a to vše vždy ukončeno tak dlouhým střihem, že došla trpělivost i mně. Extrémně depresivní, nepříjemná a špatně natočená podívaná, Haneke musel procházet hodně těžkou depkou, když přemýšlel o námětu nového filmu. Celkovým vyzněním možná zajímavé, ale já se ptám - proč? ()
Uff, tak toto bol ťažký náklad. Určite kus, na ktorý sa nedá zabudnúť, no nedá sa povedať, že by som ho chcel odporúčiť každému. Iba ak tým, ktorý majú radi drsné a šokujúce filmy. Hanekeho režisérsky filmový debut (ak nerátame jeho predošlé TV filmy) má originálnu formu, zameriavajúcu sa na detaily, opakujúce sa prvky a minimum hudby. To všetko vytvára dojem stereotypnosti, až kým nepríde nečakaný záver. Ja som asi 10 minút predtým vytušil, že niečo tu nie je v poriadku a nemýlil som sa. Ešte mrazivejšie je, že film bol inšpirovaný skutočnými udalosťami, ktoré sa udiali v Rakúsku na konci 80. rokov. Plné hodnotenie nemôžem udeliť už len kvôli môjmu filozofickému pohľadu na svet, nezlučiteľným s tým vo filme. Ale inak rešpekt Hanekemu. Film získal Bronzového Leoparda na IFF Locarno. ()
Letní Filmová Škola 2019, film 21: Haneke je úchyl. To víme všichni. Připravte se tedy na film o rodince, která se rozhodne se zabít, aniž by nám filmař sdělil proč. OK, nezvyklá premisa, může být. Zbývá ale otázka, co Haneke zamýšlel tímhle filmem sdělit. Jako protest proti konzumní společnosti to nefunguje, ať se na mě autor nezlobí, ale ta poslední půlhodinka, byť velmi působivá, vůbec nedává smysl. Ten bordel co po sobě rodinka zanechá tak maximálně zvýší jeho hodnotu pro lovce kuriozit a morbidních případů. Navíc absolutně nechápu důvod proč ničí rodinné fotografie a obrázky. To není nic konzumního, pouze sobecký důvod se předvést "Podívejte na nás, je nám vše jedno". S tím pak ale zase nekoreluje způsob, jakým se rozhodli hlavní hrdinové "odjet". Žádná sekera do hlavy, jen vcelku poklidné usnutí. Navíc poslední věc, kterou si nechají je televize. Co jiného je lepším způsobem konzumu než televize?Titulní rodinka je tak zároveň zbabělá, sobecká, pokrytecká a hloupoučká. Pokud toto měl být záměr, pak bravo Haneke, ale nevím proč byl ten film natočen. Stejnou výpovědní hodnotu by mělo kdyby se otec zastřelil při konzumaci Bigmacu, dcerka skočila z mostu a matka se oběsila na šňůře z lidských vlasů. Nedávalo by to smysl, ale toto také ne. Navzdory tomu, je aspoň závěr typicky po Hanekeovsku zneklidňující a vyvolá ve vás minimálně hnus či odpor, což je více než se dá říci o většině podobných pozérských projektů. ()
Ten Haneke je normální ďábel, co točí filmy za pomoci sil pekelných. ()
Už je to raz tak, naše životy sú len nekonečné povinnosti pozostávajúce z chodenia do práce, čakania v zápchach, čakania v čakárňach. Jedenie sa stalo len ďalšou povinnosťou. Radosť akoby sa stala v našej spoločnost tabu. Radosť sa vytráca zo života a "životom" sa stávajú večné povinnosti. A práve toto akoby sa snažil ukázať Haneke v jeho rannom opuse. Áno film je to smutný. Prvá hodina možno nemá také grády ale za to druhá to poriadne roztočí a vynahradí si to i za tú prvú. Úplným vrcholom je splachovanie "naších najmilovanejších ratolestí". To som asi ešte nikdy nevidel v takejto forme a možno i preto to pôsobí tak silno. Veď predsa oni su tie kvôli čomu "žijeme. Či nie??? Paradoxom tohto filmu je že o pár mesiacov od vzniku filmu sme sa i my (Československo) stali súčasťou vytúženého "západu" a konečne máme možnosť prežívať podobné storky ako naši južní susedia. Neviem posúdiť ako to bolo u nás pred 1989, bol som príliš krpatý a jedine čo ma zaujimalo boli detské hry. Nemyslím si však že pred 89 život bol med lízať. Dosť bolo pesimizmu, Idem sa prejsť a plánovať cestu mojím ďalším životom. Pekný deň... ()