Zlodeji bicyklov

Taliansky neorealizmus patril k najsilnejším umeleckým filmovým smerom. Aj keď netrval dlho, filmy nakrútené v tomto období patria ku klenotom svetovej kinematografie. Sú to filmy, ktoré vyhrávali medzinárodné ocenenia Oscarov nerátajúc a ktoré ešte dnes nestrácajú nič so svojej sily a výpovednej hodnoty. Medzi trojicu veľkých neorealistických režisérov patrili Rosselini, Visconti a De Sica. Práve Zlodeji bicyklov Vittoria De Sicu sa radia k vrcholným dielam tohto obdobia. Obsadenie nehercov, otvorený koniec, sociálne problémy, ktoré pozorujú oči dieťaťa sú tradičné motívy De Sicovej tvorby. Zlodeji bicyklov sa rovnako ako ostatné filmy tohto smeru snažia prezentovať realitu bez príkras. Snažia sa zachytiť život obyčajného človeka, bez toho aby sa snažili situácie zdramatizovať. Zlodeji bicyklov je príbeh vybudovaný na vzťahu otca a syna a krádež bicykla je akýmsi light motívom, ktorý je v pozadí celého príbehu. Oveľa väčší dôraz sa kladie na snahu syna pomôcť otcovi nájsť ukradnutý bicykel. Nejeden krát chlapec svojho otca zachráni pred problémom a tento detský pohľad na svet je to, čo je vo filme dominantné a hlavne ku koncu má svoje opodstatnenie. Jedná sa o nestarnúce dielo, ktoré inšpirovalo nejeden film a ktoré dokazuje silu Talianského filmu v povojnových rokoch. (25.10.2011)

sociálně kritický film De Sicy natočený tak, aby byl přímý, realistický, uvěřitelný... pocity z toho mám všelijaké, momentálně se mi nedostává slov, snad něco konrétnějšího doplním později... 9/10 (07.01.2007)

To je tak smutný až jsem musel dát jen čtyři hvězdy. (06.05.2013)

Mám pocit, že to čo som práve videl v tomto filme, sa v budúcnosti vráti. Budeme musieť prekročiť hranice svojich morálnych hodnôt, aby sme sa najedli. Snímok, ktorý realisticky zachycuje povojnové obdobie, pričom mu v daných okamžikoch nechýba optimizmus, pesimizmus, srdcervúcnosť, ale aj humor. (10.07.2015)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.01.2009)

Jiné italské snímky z této doby, co jsem zatím viděl, mě moc nebavily. Tohle ale bylo velmi povedené. (13.05.2017)

Je neuvěřitelné jak Zloději kol fungují i více než 70let po premiéře. Několikrát jsem tomu (s arogancí ostříleného filmožrouta, kterého takovej filmovej pravěk přece nemůže překvapit) zcela naivně sednul na lep.. a jediné na čem zub času lehce zahlodal (pokud nepočítáme zápletku, která se z dnešního pohledu může jevit zcela absurdní) je už poněkud rozvrzaný soundtrack. (14.05.2022)

9/10 Pokud si dobře vzpomínám, tak dosud jsem neměl s filmovým neorealismem tu čest. A nemohl jsem začít lépe. Zápletka je dosti jednoduchá a jasná, ale právě na ní nejlépe vystane do popředí nefalšovaná a skutečná Itálie své doby. (13.09.2006)

Ukázka života v bídě, kdy záleží i na takové zdánlivé maičkosti, jako na kole. Při vzpomínce na dílo zamrazí. (06.12.2008)

Povedený snímek který je právoplatně jedním z nejzářivějších zástupců italské kinematografie nejen první poloviny dvacátého století ale i celkově italské kinematogrife vůbec. (24.10.2010)

jeden z nejlepších filmů kinematografije...nádherný. (24.04.2009)

Jednoduše NÁDHERA! I když se svět v závěru nezbořil, přesto jsem s oběma představiteli cítil pravý opak. (21.04.2008)

Původně jsem ohodnotil bez záměru komentovat, ale jak si tak zvolna pročítám komenty plný "aluzí", "bariér", "zlomovosti", "absolutního vrcholu neorealismu" a dalších výroků všech místních hlubokomyslnejch filmoznalců, udělalo se mi lehce šoufl. Sbírka komentářů pod "Zloději kol" , toť dokonalá ukázka, že co uživatel ČSFD, to odborník na slovo vzatý. Přitom si troufám tvrdit, že minimálně 90% velkohubejch expertů tak úplně netuší, "čo si vojín Kefalín predstavuje pod takým pojmom Neorealismus." A jestli se v něčem orientujou, pak možná v sámošce za rohem, ale ne v italský poválečný kinematografii. (Tímto se omlouvám dvěma až pěti lidem, kteří mají možná alespoň zhuba ponětí, o čem píšou. ) Já se přidám ke stádu, a budu si bez sebeměnšího uzardění libovat, jaký je ten italskej Neorealismus poušušňáníčko a taky že nic přelomovějšího jsem v životě neviděl. (23.04.2011)

Spoiler: Jak uz nazev napovida - hlavnimu hrdinovi ukradnou kolo a on ho po zbytek filmu hleda! To je ale strhujici zapletka! Nicmene je to kupodivu velmi chytlave a zaslouzene se to muze pysnit oscarem za nejlepsi zahranicni film 1949, navic na to, ze vsichni zucastneni herci byli amateri to dopadlo lepe a realisticteji, nez okolni filmy obsazene tradicnimi drama queens. 7/10 (22.01.2013)

Pohľadová beznádej a neorealistický kumšt, t.j. reprezentant talianskej pure cinema. Film sa dá navyše fantasticky rekonštruovať v detailoch. (26.06.2014)

Tento film se letos dostal v prestižním žebříčku magazínu Sight and Sound do desítky the best filmů všech dob. Je zde na 10.místě. Tož tak, nějak. ;-) Co na to asi říká zdejší uživatel, Zloděj kol (kterýžto společně s Ej Hlemýžď) má pro mě, tu nejftypnější přezdívku vůbec. Jen doufám, že ta přezdívka, nevyjadřuje jeho pracovní náplň dne.:)))))))))))))))))))))) Nic proti němu. (13.10.2020)

Absolútny vrchol neorealizmu, skvele zahraní nehercami a s nezabudnuteľnou záverečnou scénou. (21.04.2005)

Realisticky film. Námět se sociálním cítěním, ovšem práci na tom odvedl vynikající herec a režisér VITTORIO De SICA. Tohle Italové umí. (26.03.2008)

Na jednoduché zápletce o ukradeném kole vybudovali tvůrci dokonale realistický a dojemný příběh o zcela obyčejných lidech poválečné Itálie. Neherci v hlavních i vedlejších rolích jsou úžasní. Příběh podává jasné a výstižné poselství. Zloději kol zcela právem vstoupili do historie jako jedno z nejpřelomovějších děl své doby. (09.02.2012)

To východisko se může zdát směšné. Muž dostane práci a potřebuje k ní kolo. Jenže to kole je mu ukradeno. Dnes by nad tím člověk mávnul rukou, ale právě to, že hrdina filmu nad tím rukou nemávne a ani mávnout nemůže, to vytváří krásný a krutý obraz dobové Itálie. On kolo potřebuje, protože jinak z něj bude zase chudák bez práce. Lidská výpověď o světě, kde není pro každého člověka místo. Alespoň ne takové, jaké by si přál a potřeboval. Je nesmírně děsivé, že to je svět náš a ne zas tak moc vzdálený. (07.10.2014)