Krajina zajtrajška

Viděno v rámci simply escort missin, protože ač je to k nevíře, dnes je v tom množství stále problematičtější najít koukatelný film pro odrůstající omladinu. Jasně, někdo namítne, že jsou toho všude mraky všech žánrů. No právě! Jenže když se budete pořád cpát hamburgery z Mekáče, poděláte si nejen zažívání a to samé si myslím o Netflixu, HBO  a dalších filmových fast foodech. Ty vám podělají myšlení.  Vše je tam po všech stránkách korektní, přibarvené a aromatizované, až je z toho člověku co ještě pamatuje pořádné filmy v kinech blbě jen se podívá na menu. A tak raději sahám do starších vod, kdy byl svět ještě relativně v pořádku Mám ověřeno nejen na filmech, že onen přelom kdy začala vládnout debilita mohl být tak kolem roku 2010. Tohle bylo točeno 2015  a jelikož mi to nějak uniklo a viděl jsem před nedávnem z filmu zajímavý monolog Hugh Laurieho, říkal jsem si, že to nemusí být blbé. Navíc se to zdálo být po vizuální stránce zajímavé i pro zbytek diváctva, takže včerejší večer patřil Zemi zítřka. Začátek je super a když mladý vynálezce vyleze z klasického autobusu Greyhound uprostřed šedesátých let na  výstavě, chrochtal jsem si blahem... No nevím, zda to bylo právě těch 5 let přes ten rok 2010 nebo něším jiným, film je blbost. Překombinovaná, podivná a zaujal mne z něj skutečně jen ten monolog Hugha Laurie. Ten už jsem ale viděl, takže sledování byl zabitý čas. Docela mne zaujalo, že se v téhle mírně angažované ptákovině objevil i pan Nespresso What Else... Házím dva vodznáčky do obilného lánu . * * (28.04.2023)

Pro mě osobně spíše průměrný film, který za vidění moc nestojí. První zklamání se dostavilo v momentě, kdy jsem zjistil, že Falcon tuto rodinnou sci-fi uvádí do kin pouze v českém dabingu. Ten se zde příliš nepovedl - nemluvě o mém rozčarování z toho, že George Clooneyho nenamluvil Jan Kanyza, na jehož hlas je člověk u Clooneyho léta zvyklý, ale Miroslav Etzler - jako by nestačilo, že člověk musí trpět mizerný dabing, je třeba si ještě celou dobu zvykat na to, že "Clooney mluví jinak". Úvodní scény začínají vcelku nadějně, film se ale postupně zvrhne ve zmatenou akci, která informace dávkuje tak skoupě, že netápe jen hlavní hrdinka Casey, ale i samotný divák - když je konečně jasné, o co tam vlastně jde, je film v podstatě u konce. U filmu s více než 2 hodinovou stopáží bych čekal, že potenciál tak pěkného námětu využije rozhodně mnohem lépe (zrod Země zítřka se datuje do roku 1955, kdy Walt Disney vytvořil pro svůj Disneyland stejnojmennou atrakci; v té době si Američané svou budoucnost představovali velice optimisticky, postupem času, zejména v 70. letech, se ale vize budoucnosti začaly postupně zhoršovat; právě tento posun zaujal scenáristu a producenta Damona Lindelofa, takže když začal pracovat na příběhu snímu Země zítřka, snažil se zjistit, jaký byl její původní význam a jak by ho bylo možné v rámci scénáře zohlednit: "Velice jsou toužil po tom, abych dokázal zprostředkovat ten původní optimismus", nechal se slyšet Lindelof). Z herců mě zaujala pouze představitelka postavy Atheny, báječná Raffey Cassidy, která má za sebou navzdory nízkému věku už několik rolí a jistě ji čeká velká budoucnost - je smutné, když 12 letá herečka zastíní i své dospělé herecké protějšky (alespoň podle mého názoru). Samotný Clooney, jemuž byla postava zklamaného vynálezce Franka napsáno na tělo, mě nebavil - po mém soudu zde měla jeho postava příliš málo prostoru, aby mohla nějak výrazněji zaujmout (naprosto totéž platí o Hughovi Lauriem v roli Nixe), a Britt Robertson mi přišla skoro tragická - možná je problém už v tom, že v 25 letech (!) ztvárnila teenagerku. Za zmínku jistě stojí slušná práce výtvarníka Scotta Chamblisse, který se nemohl opřít o scénář, protože v něm Země zítřka nebyla jinak popsána, vytvořit ojedinělou utopickou civilizaci byl tedy velice komplikovaný úkol (nakonec se inspiroval Městem umění a věd ve španělské Valencii, navrženým Santiagem Calavetrou). Ve výsledku jde o film se sympatickým vyzněním ("lepší budoucnost je jen na nás"), ale způsob, jakým se k němu propracovává, jsem osobně shledal jako nezáživný a klasicky disneyovský v tom špatném slova smyslu - Země zítřka měla být vzrušujující a dobrodružnou cestou novými dimenzemi, o kterých jsme pouze snili, ale obávám se, že to platí asi jenom na papíře. Za mě znuděné 3 hvězdy, podpořené chutí pustit si raději Hvězdnou bránu, kterou může Země zítřka vzdáleně připomenout. (19.05.2015)

Bird se snaží být stejný fanboy hračička jako Abrams, ale zatímco JJ je totální geek a zároveň velmi sofistikovaný tvůrce, Birdovi tady prokluzuje materiál mezi prsty a patlá tak 130ti minutový spektákl horem dolem jen aby to fungovalo. A příliš nefunguje. Kromě dechberoucích triků a rádoby pseudoposlání to nemá vůbec co nabídnout, jen rutinní hollywoodský standart a to je na tak ambiciózní a velkohubě se tvářící projekt přece jen málo. (07.08.2016)

Ano, myšlenka opravdu zajímavá, ale scénář je naprosto tragický. Nechápu, že Disney do takového propadáku strčila peníze. Zřejmě vsadili hlavně na Clooneyho, což by nebyl špatný tah, kdyby dali režii někomu schopnějšímu člověku, který by film ještě více nezkazil. Celou dobu jsem čekal na to až se film rozjede a ono se to víceméně nerozjelo. Dost se povedli triky. Skvělá byla herečka, která hrála Athenu, ale jinak nic převratného jsem neshlednul. Docela zbytečni mi přišli roboti na zemi. Škoda těšil jsem se na shlédnutí, ale očekávání to nesplnilo vůbec... 50%. (24.10.2015)

Tak tohle převelice bolelo. Snad skoro víc než kdybych dvě hodiny musel sledovat, jak pedofilní, sedmdesátiletý vynálezce Merkuru za asistence Verna s Orwelem po lobotomii análně przní už tak mentálně retardovaného Pítra Pana. Prostě klasické, tisíckrát přežvýkané, násilně vydávené a do hamburgerů ledabyle pomleté pseudofantaskní zvratky zdegenerované americké provenience, do naprosté odpornosti dokořeněné v současnosti tolik cinkající matricí uvědomělé premenstruační piče, sveřepě zachraňující svět před globální katastrofou. Božskému Žoržovi asi ta slizká modelka plivla Dolče gusto do xichtu, protože se jako obvykle nedalo pít, a tak, aby nechodil ve vietnamkách, musel holt zpátky do práce. Mohl to ovšem udělat důstojně a střihnout si například nějaký ten rymejk parkinsonem pokrouceného Mártyho Mekfláje a ne se upsat snad nejdebilnějšímu a nejotravnějšímu dyznyjovskému prefabrikátu všech dob, stravitelnému jen pro ty nejtupější americká selátka. Čistý hnus, kvůli kterému by bylo vhodné rozšířit zdejší žánrovou kategorizaci o „Kýčovité zvěrstvo pro mentály“, aby příště to „Sci-Fi / Mysteriózní“ soudné diváky nemátlo! (19.06.2015)