Realita
Réalité
Reality
Réžia:
Quentin DupieuxScenár:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
Quentin DupieuxHrajú:
Alain Chabat, Jonathan Lambert, Élodie Bouchez, Kyla Kenedy, Eric Wareheim, John Glover, Matt Battaglia, Brad Greenquist, Jonathan Kowalsky, Roxane Mesquida (viac)Obsahy(1)
Nesmelému filmárovi Jasonovi sa môže splniť sen. Bohatý producent Bob Marshall súhlasí, že zafinancuje jeho hororový film. S jednou podmienkou – Jasonovi dá 48 hodín na to, aby objavil najlepší výkrik v histórii filmu. Jeho hľadanie sa však postupne mení na nočnú moru. Vo filme nechýba absurdný humor či snové pasáže a hudba Philipa Glassa. (ASFK)
(viac)Recenzie (95)
Zmatená sestava několika propojených realit, bez většího smyslu pro prostého diváka. Nakonec to všechno ale tolik nevadí, na ten film se totiž dívá moc hezky i bez hlubšího uchopení děje. ()
Takový ten obyčejný snímek, kde se každá scéna nejenže odehrává v jiném čase, ale také v jiné dimenzi a snad i jiném Vesmíru. Kromě absolutní mozkové devastace jsem si povšiml snad jediné myšlenky. Mám za to, že se autor pokoušel diváctvu předat zprávu o tom, jak mohou z neustálého sledování televize zmagořit a přestat být schopní rozlišovat realitu od fikce, a to velice vtipnou formou. Bezprostředně po zhlédnutí jsem si ovšem nebyl jistý ani tím, jak se jmenuji, takže co já mohu asi tak vědět. Nedoporučuji tento snímek sledovat v podroušeném stavu. Nechci ani pomyslet, co by vám snímek udělal v hlavě za bordel, kdybyste svůj mozek povzbudili nějakou psychotropní látkou. Totálně originální a maximálně šílená podívaná podpořená geniálním hudebním motivem asi o 3 tónech. ()
Totální výmaz mozku. ()
Ryzí zmatenost, která se paroduje přímo v názvu. Kombinace dějových, časových i žánrových rovin se snoubí v šílené spirále, kterou se zpočátku snaží divák pochopit, aby se v závěru vzdal a nechal se pohltit němým údivem. Nečekejte zprofanovaná vysvětlení o snění či duševní poruše. Tady (zřejmě) žádné vysvětlení není. A právě v tom se Reality statečně dere proti proudu konvence, protože poctivé šílenosti se jen vzácně dočkají širšího uznání. Na své si přijdou milovníci komplikované Magnolie, slepí následovníci surrealistických, lynchovských šílenců, i ti, co si z kinematografie vyzobávají alternativní počiny nebo se rádi nechají zmást. Pro ně bude Reality strhujícím zážitkem hraničící s šílenstvím a orgastickým filmovým zážitkem. Ostatní se nedostanou za první čtvrthodinu, případně budou spílat západním směrem pro navrácení ztracených 90 minut. Já se hodnotit neodvažuji. Ale ke konci jsem si vrněl blahem jako divočák s videokazetou v žaludku. ? % ()
Hrozná haluz. Taková, co vyžaduje trpělivého a pozorného diváka. A tím Dwejn rozhodně nebyl. Jemu stačí bezduchá střílečka, prachsprostá vyvraždovačka, u které nemusí moc přemýšlet. Ale tohle? Tohle bylo moc i na něj. A i když se snažil, tak s průběhem času mu realita a fikce, fikce a realita začínaly malinko splývat. Asi to bylo i záměrem, jen prostě nemá rád, když něco až tak nepochopí, nebo z něj nějaký vykutálený režisér dělá tak trošku blbce. Tím ovšem neříká, že se mu to vůbec nelíbilo. Jen by k filmu potřeboval příště nějaký manuál. ()
Ztratil jsem se, ale ztracení to bylo veskrze příjemné. ()
Co jsem mohl čekat od režiséra filmu, kde pneumatika od auta zabijí lidi? :) Réalité je film o filmu o snech o filmu. Škoda, že film nenabral obrátky od začátku a nechal si to na posledních 30 minut, kdy se začnou postavy setkávat sami se sebou a realita se plete se sny. První hodinu jsem se totiž nudil a některé scény byly až moc (třeba první setkání hlavního hrdiny s producentem). ()
Doupiexovo filmové cameo mezi filmy proráží tužkou papír se všemi třemi rovinami, tedy realitou, fikcí a sněním, přičemž vše z toho je patrně za zrcadlem děvčete jménem Reality. Vše, co jste se kdy naučili o filmu je vám tu naprosto zbytečné. ()
Tedy, ne že bych se v těch realitách neztrácela, a vlastně si ani nejsem jistá, zda se v nich neztratit dalo, nicméně humor, který Quentin Dupieux vymýšlí, mě dost baví. Užila jsem si těch jeho absurdních šíleností už ve filmu Moucha v kufru a těším se na další bláznivé kousky z jeho dílny. ()
Neznám filmy Quentina Dupieuxa, ale musím uznat, že je to kurva génius, protože by mě nikdy nenapadlo, že se stanu kdy divákem filmu, který bude skutečným ekzémem. Zevnitř. --- Ne, fakt. Označení "franzouzský mindfuck" je zcela zcestné, nahoru za roh. To i ten, v tomhle pošahaném smyslu nezapomenutelný Shinboru má epický a do sebe každým svým "spínačem" zapadající příběh, oproti Realitě. Další z řady filmů, kde si na konci řeknete: "Co jsem to, ******, právě viděl?" a budete to chtít vidět znovu, protože "Co jsem to, ******, právě viděl?" --- (***, protože je považuji za zlatý střed - nemůžu tomu dát míň, na to je to přílišný zážitek, víc ale taky ne, protože "Co jsem to, ******, právě viděl?") ()
Zajímavý film, snažila jsem se nějak odkrýt vrstvy a v návalu surrealismu odhalit záměr tvůrce, ale to se mi moc nepodařilo přes nudu... ()
Nehodnotitelné. Trochu utahaný, surrealistický filmový sen okořeněný dávkou absurdního humoru. Výborná kamera a celková atmosféra. Nedoporučuju každému, ale já jsem si to poměrně užil. ()
Mr. Oizo vrací úder dalším bizarním pokusem o film a docela mu to tentokrát vychází. Zábavně absurdní jednohubka o snech, fikcích a ohýbání reality. A nebo taky hovězí píčovinka s vejci a plátky slaniny, záleží na úhlu pohledu. U mě vítězí ten první. ()
Keby Lynch točil komédie. ()
So scenárom sa tvorca krásne pohral. Je ťažké identifikovať kedy sa dej pohybuje v sne alebo v realite. Je ťažké odhadnúť aj samotnú osobu ktorej sa pasáž zdá. Réalité je čisto festivalová záležitosť, presne s tým klasickým Francúzskym -Belgickým rukopisom. Ktorý ma niekedy baví (Holy Motors) a niekedy, ako teraz, ma síce zaujme, ale z príbehu nepadám na zadok. Hodnotím to kladne, no viac príbehu a konštruktívnejší koniec by som prijal bez problému ()
Buď mám špatný den (a to se mi nezdá) nebo je tento film out - nuda, hrůza, děs bez ladu a skladu. ()
Jestli jste měli problém s orientací v ději při sledování Nolanova "Počátku", tohle snad ani nezkoušejte. Anebo ano, zkuste a uzavírejte sázky s přáteli, jak dlouho si vydržíte být jistí, jakou realitu vlastně sledujete. Mně to vydrželo asi dvacet minut. Filmy, které nechápu, za normálních okolností neadoruji, ale tenhle mě nějakým záhadným způsobem docela okouzlil :). ()
Marigold***** si všiml, že se Lacan zase vrací do módy. Přestože jeho Reálno, vlastně celý trojrozměrný prostor ISR, je tu zobrazen cekem kongienálně, něco mi tu přečnívá. Možná to je předpojaté režisérské pojetí. A nebo také to, že je tento film pro mě nepříliš produktivní. ()
Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru. ()
V celém filmu se prolíná realita, sny a filmový svět. Jenže ona ta realita a sny ve skutečnosti jsou jedním a tím samým - a to tím filmem. A náš život je vlastně taky složen z reality a snů, což nutí k zamyšlení, jestli taky jenom nejsme filmové postavy, které zatím jednají podle scénáře a to, že náš svět vlastně je i není skutečný, si neuvědomujeme. Zní to jako blábol, to si určete sami, ale staví na tom nejedna konspirační teorie a pokud jí Dupieux věří, tak asi máme jasno. Taky tady ale je možnost, že si Dupieux chtěl z diváků udělat prdel a natočil mindfuck bez nějakého vysvětlení, hlavně ať si nad tím diváci lámou hlavu a vymýšlejí jednu bizarní teorii za druhou. Tahle varianta by mi ale vadila, jelikož se tam rýsovali myšlenky o tom, že člověk z častého sledování televize totálně zblbne a o tom, že dnešní diváci chtějí od filmů akci, obyčejnou popkornovou zábavu, ale už vůbec nechtějí nad těmi filmy přemýšlet. Každopádně, Dupieux ve svých filmech má jisté paralely (snad je to správné slovo) mezi filmem a reakcí diváka na něj, aspoň mi to tak z těch dvou co jsem od něj viděl připadá. Ať je to jak je to, sice ten film má poutavou atmosféru, záhada ohledně modré kazety zaujme a ta hudba, co tam hraje neustále dokola, je podmanivá, ale i tak úvodních 20 minut je strašně nudných a celkový dojem na víc jak 3* fakt nemám, byť je to zajímavé. ()