Star Wars: Poslední Jediovia

Buď se celej svět nezadržitelně stává rájem pro pesimisty, a tudíž se už i v Hollywoodu musí všude začít roubovat kopec srandovních scén a gagů, i když se to v kontextu narace zrovna nehodí (poprvé mi komediální vsuvky hodně vadily už v Dr. Strangeovi), anebo je to prostě celý sprostej kalkul za účelem dostat na filmy pro chlapy (čti nerdy) i jejich přítelkyně, manželky a děti. Takže holt z jindy vážnějších Star Wars uděláme komédii. Protože můžem. Ale co naplat, stejně jsem furt veskrze nadšenej spíš než zklamanej... světelný meče, drahý vesmírný fajty a TIE fightery holt nikde jinde nenajdeš. (16.12.2017)

„Zlyhanie je najlepším učiteľom. Naši žiaci nás musia prerásť. TO je pravý údel všetkých majstrov.“ Epizódu VIII je ťažké uchopiť, ale možno nakoniec práve jej komplikovanosť, ambicióznosť a nejednoznačnosť je to, čo sa mi na nej najviac páčilo. Určite to neboli nie zlé, ale proste dosť predvídateľné príbehy Kylo Rena, Rey, Finna, Poea Damerona a generála Huxa. Ešte prví dvaja dostali aspoň pár zaujímavých a nečakaných twistov (Rey „to“ s rodičmi a Kylo Ren „to“ so Snokeom), ale aj tak sú nudní. Nevraviac o Finnovi a Poeovi, ktorí mi boli absolútne ľahostajní a miestami ma dokonca až otravovali. Nové postavy (Benicio Del Toro, Laura Dern) kvalitné, ale zbytočné. Teda až na Rose, ktorá je zbytočná... a otravná. Niektoré veci nedoriešené (keď už sa istá postava po X desaťročiach „prejavila“, tak prečo len raz a iba pri záchrane vlastného života a nie aj keď mohla zachrániť iných ľudí?). Vesmírne súboje a iné akčné scény Star Wars klasika – trikári sa vyblbli, ale mňa to nechalo chladným (oveľa viac ma zaujali paradoxne očividne ručné masky a animatronické modely mimozemšťanov). A teraz k tomu, čo sa mi páčilo a prečo dávam 80%. Scenár neskutočne dráždivo pracuje ako s postavou Leii (fakt som nečakal, že si raz užijem parádny výkon niekoho, ako je s prepáčením Carrie Fisher), tak najmä s postavou Lukea. Všetko je inak – toto by sa dalo použiť ako na jeho postavu, tak na celý film. Čakáte veci, ale tých vecí sa nedočkáte a namiesto nich sa dočkáte vecí, ktoré ste nečakali. Uf, táto veta mi prekvapivo napadla v sekunde, nerozmýšľal som nad ňou celú noc. Dnes nebudem chronický spoilerovač a tak len napíšem, že je tam predovšetkým v súvislosti s Lukeom fakt množstvo parádnych momentov a zvratov. Sám Mark Hamill (ktorý mimochodom vyzerá úžasne zanedbane, no zároveň stále má iskru v očiach) vyjadril isté pochybnosti ohľadom smerovania Lukeovej postavy. Na jednej strane mu dávam za pravdu, ale na druhej treba dať za pravdu aj režisérovi, ktorý sa kultovú, ikonickú postavu rozhodol nasmerovať nečakaným, ale o to osviežujúcejším smerom, pretože ono niekedy to tak býva, že legendy sú v skutočnosti tiež len obyčajní ľudia ako vy či ja. Zároveň však Markovým výčitkám na adresu zmeny kurzu jeho najslávnejšej postavy nerozumiem, pretože na konci sa zachová presne tak, ako sa zachovať mal, čiže všetko v cajku, či? Veľmi sa mi páčili aj planéty a to ako kasínová, tak „soľno-červená“ a najviac sa mi páčil prekrásne pochmúrny ostrov, na ktorý sa Luke utiahol (parádny running gag s „vtáčími“ obyvateľmi). (28.02.2018)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Noc po shlédnutí a já vlastně nevím, jestli Disney ten posun celé ságy vymyslel dobře nebo ne. První díl nové trilogie super, o tom žádná. Postavy byly zajímavý a odkaz na původní příběh zřejmý. Tady to vlastně není jiné. Celý ten námět se vlastně točí kolem Luka Skywalkera a nemá to chybu. Také představení nových světů tu dopadlo na jedničku. Místy jsem si užíval tu filmovou roztomilost, když se na scéně objevilo nějaký dosud nezmapovaný zvíře. Snad každé mělo oči jak kocour ze Shreka, takže si můžete představit, jak jsem u každé zvířecí scény jihnul. Na druhou stranu jsem si ale říkal, že to působí až moc dětsky. Recenze mluvili o tom, že tenhle díl je daleko temnější, než předchozí díly, ale podle mě temnota vypadá trošku jinak. Tu bych přirovnal tak k druhé epizodě. Tady ta epizoda je taková spíš roztomilá, trošku dětinská, hodně akční a válečná. Celkově vlastně fajn, ale na pátou hvězdu mi chybí trošku více epičnosti k celému Hvězdnoválečnému univerzu. (15.12.2017)

Chvíli jsem se ošíval nad tím, jak Johnsonův cit pro vizuální stránku nesahá Abramsovi ani do pasu a jak nostalgie je silnější než humor na první dobrou. Jenže to běžela jen úvodní půlhodinka, která je ve srovnání se vším, co přijde po ní, pouhým prologem. Jakmile začne atmosféra na ostrově houstnout a leckterá tajemství konečně otevřou svou náruč, je Poslední z Jediů konečně tím, co sliboval. Atmosferickou a osudovými postavami nabitou podívanou. Napětí, které z plátna teče každou vteřinu libovolné interakce Kyla a Rey, mi vyrazilo dech a přestože na sebe strhává většinu pozornosti a zdánlivě tak upozaďuje Finna, Damerona i samotnou Leiu, stojí to za to. Právě kontakt těchto dvou polovin jediného obrazu, navíc okořeněný Lukem v Hamillově životním výkonu, je klenotem, který třetí trilogii slavné ságy už teď cementuje na pozici trilogie nejlepší. (14.12.2017)