Nie je čas zomrieť

AŤ TO STOJÍ ZA TO. Zapomeňte na revoluci v Casinu Royale nebo vhled do Bondova života v Skyfallu, TOHLE je to nejskutečnější povýšení Jamesova univerza, jaké si dokážeme představit. Začátek jak ze severské detektivky, vymazlená akce (motorka) i spousta hračiček (vybavené auto), humor, stále stejně zaťatý i nemilosrdný hlavní hrdina a spousta odkazů na starší filmy. Na druhé straně mnoho nového, něco, na co možná není připraven ani fanoušek, ani "jen obyčejný" divák Bonda a něco, o čem se bude ještě dlouho hovořit a rozebírat to do poslední nitky. A nakonec závěr, který si nepřeje téměř nikdo, ale který (bohužel?) po všem výše vypsaném dává smysl. Nový Bond je trochu jízda nahoru dolů, začátek i finále na ostrově šlapou, romantická a rozervaná linka lehce nudí a je z ranku těch, kteří konzervativci těžce zkousnou, ale já, který jsem na půl cesty mezi fanouškem a divákem, jsem ji přijal, i když o ní budu muset ještě hodně přemýšlet a minimálně další zhlédnutí je pro mě nezbytností. Moje sympatie k snímku oscilovaly v průběhu sledování mezi 90% a 70% a výsledné hodnocení je kompromis. V dalším Bondově dobrodružství nás čekají dost zajímavé věci a já jsem zvědav, jak je tvůrci vyřeší. Zkrátka a dobře - hlavní hrdina vyspěl. Povedlo se tohle i lidem, kteří film doopravdy sledovali? (02.11.2021)

Nechci být úplně za přísňáka, má to své hodně dobré momenty, ale ta délka je vražedná. Jestli jsem měl pocit, že Craig už minule ve Spectre natahoval čas a že jej to asi úplně už nenaplňovalo být v této roli, téhle nejnovější Bondovky se u mě ten pocit dostavoval zpočátku téměř pořád. Pokud mi ve Spectre vadil například Waltz, tak tady, strčí Maleka hravě do kapsy. Rami je absolutně nejslabší a nejméně charismatický Craigův protivník za celou sérii. Pokus s novým 007 se mě vůbec nelíbil. Co to jako mělo proboha znamenat? Bond v tomhle díle ze sebe sloupl poslední kousky nepropustné slupky, takže je vlastně i docela příjemné ho sledovat v otcovském módu, jenže se člověk těžko smiřuje s faktem, že zrovna Rami Malek je ten protivník, který mu vystaví definitivní stopku. Určitě nemůžu tento díl hodnotit jako povedený. Možná jej vidím o malinko slabší než Spectre. Na Skyfall nebo Casino se kouká z hodně velké vzdálenosti. 70% (28.03.2022)

V olbřímí stopáži se ukrývá jedna celovečerní bondovka, která má skvělou akci, funguje v emocionální rovině a obsahuje nejednu pasáž řadící se k tomu vůbec nejlepšímu (nejen) z Craigova období. Zádrhel je, že se v té stopáži nachází ještě celá jedna celovečerní bondovka. Zdlouhavá, plná vaty i přes koleno lamaných uzavírání linií po Mendesovy, se záporákem do počtu a v nic nosného neústících náznaků. Solidní loučení, ale nikoli památné. Bezezbytku platí, že méně by bylo více. Mnohem více. (30.09.2021)

Lepší rozlučku si nemohl nikdo přát - Bond, Craig, my... Nikdo. Po Danielu Craigovi jako 007 se mi bude stýskat, ale jsem děsně rád, že natočil pět tak skvělých filmů (ne, nepochyboval jsem, že po Spectre přijde ještě jeden, ať se říkalo cokoliv), které si tak krásně hrály s notoricky známými bondovskými atributy (tentokrát konečně dostáváme pořádnou padoušskou superzákladnu) i s námi a které byla prostě radost sledovat. Není čas zemřít je víc než jen poslední díl jedné série, je to velmi fanouškovská záležitost, na kterou nemá smysl chodit bez znalosti předchozích Craigových filmů a kterou si ještě více užijete, když znáte i starší filmy, hlavně asi Ve službách jejího veličenstva. Scénář zužitkoval všechno, co mu poslední čtyři filmy nabídly, a ještě k tomu přidal něco nového, Fukunagova režie je v akčních scénách dravá i hravá, v těch ostatních scénách se spoléhá hlavně na herce (rád bych vyzdvihl rozkošnou Anu de Armas, se kterou bych chtěl vidět samostatný film), osudovou atmosféru dokresluje a tempo udává burácející Hans Zimmer, který si dal záležet a odkazu Johna Barryho určitě ostudu nedělá. Tak díky za záchranu světa i za ty bijáky, Bonde. Jamesi Bonde. (30.09.2021)

Po projekci jsem tomu napálil plnou a spokojeně vychutnával dozvuky zážitku přeplněného testosteronem i adrenalinem, abych druhý den začal mírně váhat ve prospěch „objektivních poznatků“, že to má dost jalového záporáka a mnohdy až přehnaně urputnou snahu dotáhnou všechny linie z předchozích štací. Jenže tohle je láska, čistá a upřímná. Spectre mohlo být plnohodnotným epilogem a díky za to, že není. Daniel Craig si v No time do die došel pro komplexní rozlučku, která oplývá velkými emocemi, které se rvou o místo v divácké přízni s absolutně archetypální bondovkou ze staré školy, kde svou úlohu do puntíku plní právě výše zmíněný záporák s naprosto „full-retarted“ motivací a Q servírující hračky, kterým se o necelou dekádu dříve vysmíval. Fukunaga to láduje v neskutečném rytmu (ten tolikrát zmiňovaný výpadek tempa uprostřed filmu máte kde, vážení?) a všechno nechává běžet v naprosto vymazleném a kompaktním celku, kde není prostor pro vrcholy a propady, ale promyšlenou souhru citových výlevů a fantastické akce. T. C. může viset pod vrtulníkem a padá mi brada, ale když si potem a krví zbrocený Craig na jeden kamerový zátah vyšlápne schodiště, přičemž mu přihrává hřmotná Zimmerova hudba (opuštěný ostrov, hello Modern Warfare!), pořád vím, který agent s povolením suplovat buldozer, u mě bude už navždy nejvíc. (26.10.2021)