Neznáme dejiny Spojených štátov

Pohled na historii USA kritickýma očima bez vlastenecké ideologie. Vlastně poslední dobrý americký prezident byl Roosevelt a to je příliš dávno. Válka, zbrojení, politikaření, drancovaní, lhaní. Smutné a bez výhledu na změnu. Oliver Stone měl velkou odvahu, že tento dokument natočil. V 50. letech by byl za to zatčen jako zrádný komunista. (14.11.2021)

Grandiózny a rozhodne najvýznamnejší Stoneov dokumentárny počin. K niečomu podobnému prakticky smeroval celý život a musí to byť pre tvorcu i fanúšikov obrovským zadosťučinením. Nijaké hovoriace hlavy, iba dobové zábery, super muzika, Oliverova plynulá narácia a príbeh o zasľúbenej zemi... Stoneov veľký triumf! (25.07.2013)

Po těch několika tiskovkách a diskuzích, na kterých jsem za poslední dny měla příležitost vidět Olivera Stona, musím říct, že na mě nepůsobí jako demagog, ale jako člověk, který chce, aby lidé přemýšleli a nepřijímali automaticky to, co jim je předkládáno. A takovým způsobem by se mělo přistupovat i k tomuto dokumentu. Nesnažte se ho automaticky brát jako absolutní pravdu a nevíte-li toho moc o politice Spojených států od druhé světové války po současnost, zkuste si pustit ještě nějaký ten tradičnější dokument, který USA prezentuje jako vůdce světového míru. Stonův pohled je totiž vyhraněný, alternativní. Což ale neznamená, že nepravdivý. Fakta si podle svých slov nechával ověřovat ze dvou nezávislých zdrojů a jako student politologie musím hodnotit výběr lidí, které se v jednotlivých epizodách rozhodl citovat, nesmírně kladně, protože se všeobecně jedná o významné akademiky. Nicméně víte, jak to chodí. Mít správnou statistiku a vykládat ji správně jsou dvě naprosto odlišné věci. (07.07.2013)

Pokud toto jsou nesdělené, nevyslovené, nevýslovné dějiny USA, kterým se děti na amerických školách neučí, pak nevím (i když tuším), co tam mají v osnovách pro výuku americké historie. Olivera Stonea nepodezírám z žádné úchylky (samozřejmě by se mohlo jednat jen o tu levou) a věřím v upřímnost jeho pohledu, i když slabou přitom stránkou je, že se poměrně shoduje s mým pohledem na funkci USA v rámci světového dění. Z tohoto pohledu mi seriál nic podstatně nového nepřinesl, i když mi na druhé straně ozřejmil mnohé vnitroamerické problémy a provázanosti. Teď bych se měl podívat pro srovnání na tu "Told" nebo spíš "Tale-told" History of the USA, ale asi se do toho hned tak nepoženu. (12.03.2014)

Dle očekávání – velký třesk... Stoneova verze dějin USA je patřičně zdramatizovaná, překotná a podivně netrpělivá. Viděl jsem epizodu tři a deset (dějiny atomové bomby, dějiny boje proti terorismu od nástupu prezidenta Bushe ml.) a musím říct, že hodina času pro jednu problematiku nestačí. Minimálně pro zvolený koncept – Stone a jeho tým historiků obdivuhodně pracují s archivními materiály, uvážlivě je začleňují a nechávají vzájemně střetávat. Když pominu jejich občasné duplicitní užití napříč kapitolami, nemám v tomto ohledu žádný problém. Horší je hlas vypravěče (Stone), vršícího údaj na údaj, možná i záměrně nedovolující zpracovat množství údajů. Aby toho nebylo málo, zapsané citáty osobností čtou různí herci, čili napodobují jejich hlas i dikci. Tato poměrně agresivní strategie byla užívána v krizových obdobích studené války a působí velmi lacině a neprofesionálně. Stone si při svém výkladu libuje ve slově „kdyby“ a rozpracovává vize alternativních (lepších) dějin. Liberální historici si při té příležitosti rádi idealizují jednu osobnost, která nedostala důvěru (např. demokratický kandidát na prezidenta v padesátých letech Adlai Stevenson). Stone si vybral Rooseveltova víceprezidenta a levicového kandidáta na prezidenta v roce 1948 Henryho Wallace. Tento muž byl ve své době zdiskreditován za údajné napojení na komunisty, což Stone ostře odmítne (Wallace přitom opravdu byl financován komunisty, ač ho tato podpora nikterak netěšila). Tvůrci opakovaně „vylepšují“ historii, pokud mají ideál. Stone realizoval ambiciózní a působivou sérii, není však možné opomenout jeho silné levicové smýšlení. Na druhou stranu laciné odsouzení Stonea coby demagogického salónního levičáka by jen prokázalo neschopnost argumentovat. Tento projekt možná hodlá sdělit informace neobeznámeným, jenže věnovat mu pozornost by měli právě ti obeznámení. Procvičí se v argumentech, zážitek zaručen. (MFFKV 2013) (01.12.2013)