Réžia:
Wim WendersKamera:
Henri AlekanHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Bruno Ganz, Solveig Dommartin, Otto Sander, Curt Bois, Peter Falk, Hans-Martin Stier, Laurent Petitgand, Paul Busch, Didier Flamand, Jürgen Heinrich (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Jeden z najpôsobivejších filmov svetovej kinematografie 80-tych rokov. Režisér Wim Wenders zasadil dej tohto svojho najznámejšieho a najúspešnejšieho diela do vtedy ešte múrom rozdeleného Berlína. Mesta, ktorého oddelené časti spájalo pod zemou metro a nad ňou nebo. Osou jeho originálnej filmovej eseje je príbeh dvoch novodobých anjelov, z ktorých Damiel sa vzdá večnosti kvôli cirkusovej trapézistke Marion a stáva sa človekom. Wendersovi a Handkeho anjeli však nezodpovedajú celkom zaužívaným predstavám - i preto ich obľúbeným miestom nie je kostol, ale berlínska knižnica, kde sa koncentrujú ľudstvom vytvorené duchovné hodnoty. O šesť rokov neskôr sa Wenders k filmu vrátil vo voľnom pokračovaní Tak ďaleko, tak blízko! a v USA vznikol až príliš hollywoodsky remake Mesto anjelov z Nicolasom Cageom. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (339)
Nikdy dříve nezněla němčina tak hypnoticky. Nikdy dříve nebyl Berlín tak okouzlující. Nikdy dříve nedostalo slovo film takovouto podobu. Složitý příběh o věcech mezi nebem a zemí. Báseň. Chlad. Filosofie. Nebe nad Berlínem, nebe nad námi. Nick Cave už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Strašně ráda bych dala pět hvězdiček, ale nemůžu. Vidím veškeré kvality, nenacházím slabé místo, ale.. necítila jsem nic. Jak moc jsem si přála podlehnout a nechat se unášet nádhernými obrazy i myšlenkami, tak to prostě nešlo, můj pohled byl čistě racionální. Snad jednoho dne se tou krásou nechám pohltit bez výhrady. ()
Velice zvláštní, filozoficky laděný film vyprávěný více myšlenkami, než slovy. Andělé si jen poletují po městě a poslouchají lidské vyprávění, čtou lidské myšlenky a vnímají lidské prožívání (mimochodem pro jejich perspektivu je použit velmi pěkný kamerový filtr). Touží být lidmi. Snímek je velmi poetický, lyrický, transcendentální, ale časem se začne opakovat a divák si najednou uvědomí, že je to vše velmi efektní, ale chce to posun dál, neboli pointu - ta samozřejmě přijde, jenže když se tak stane, poetičnost a kouzlo "Křídel touhy" začne mizet. Láska ve filmu není vůbec prožitá, je nepůsobivá a chladná. Po tak příjemné první polovině je cca poslední půlhodina spíše zklamáním a nudou. 6/10 ()
Tak tenhleten film prošel mimo mě - bohužel. Vždycky jsem ho chtěla vidět, všichni na něj pěli chválu.. a tak jsem se na něj opravdu těšila. Ze začátku jsem jen čekala na to, kdy film začne; na chvíli, která by položila dějovou linku, nějaký zvrat, který by si vyžádal příběh, domýšlení příběhu, ovšem po hodině a půl mě to přestalo bavit a začala jsem vyhlížet konec - cestu domů - měkkou postel. Ano, je to špatné, ale na Nebi nad Berlínem se mi konec líbil ze všeho nejvíc, ten pocit vysvobození ze zajetí mrňavého sálu, ve kterém bylo pár lídí, kteří mě mohli kdykoli vidět skoro usnout(!!!). Nejenže jsem vůbec nezjistila, oč filmu kráčí a proč se tak viditelně snaží hrát si na film vysoce umělecký a svými monology dohnat diváka k šílenství, ale navíc mi těch dvou hodin strávených v kině bylo trochu líto. Vím moc dobře, že je tohle jedno z převratných děl, které píše dějiny, ale mně se prostě nelíbilo. Nemůžu si pomoct. ()
Estetizovaná metafyzika. To, co je metafyzické, může být i krásné...stačí jen nastavit ten správný úhel pohledu... Wim Wenders zasadil děj svého filmu do města, odkud kdysi povstali démoni a nyní tu spolu s lidmi žijí andělé... Úžasně poetizovaný filmový prostor a čas. Meditativní černobílý snímek na hranici teologického surreálna. Metafyzická věčnost a živé německé velkoměsto. Jiná rychlost času nejen filmového, ale i pozemského. Snímek, při jehož percepci je nutno zpomalit na rychlost Wendersovy filmové řeči. Filmová (mírně filosofující) meditace... Osvobozující divácký zážitek. Wendersovo filmové opus magnum. Možná nejpoetičtější snímek dějin západní kinematografie... ()
Filmy Wima Wenderse mají pro mě neopakovatelnou atmosféru. Dokážou ní naplno pohltit, stačí se pozorně dívat, naslouchat a v tomto případě i přímo nechat se unášet... a pak vás čeká skutečně krásné filmové opojení. Sice jsem předem netušil, že půjde o dvouhodinový film bez souvislejšího příběhu, který se celý rozpadne do mozaiky různých filosofických úvah, drobných epizodek, poetických výjevů a různých atrakcí, ale nakonec jsem ho zvládl jedním dechem. Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jakobych se povznesl těmi andělskými křídly při pohledu na dění života z trochu jiné, mnohem poetičtější a magičtější stránky, než jakou človek třeba v průběhu běžného dne vnímá. (Ne)překvapivě se mi Nebe nad Berlínem líbilo víc do té doby, než černobílý andělský nadhled a možnost vychutnat si bez omezení různá nedostupná zákoutí vystřídala barevná realita plná zábran, např. v podobě plotů (...v roce 1987 v Berlíně tedy i přímo železné opony), nciméně dohromady z toho pro mě vzešla jedinečná podívaná s krásnou kamerou, nenucenými hereckými výkony i pěknou myšlenkou. Petera Falka coby speciálního hosta v roli přímo sebe sama a jeho sympatický nadhled jsem si obzvlášť vychutnával, stejně jako momentky ze zákulisí filmu. Co mě naopak příliš neoslovilo a spíše jsem mírně přetrpěl, bylo cirkusové představení klaunů ve zvířecích kostýmech a hlavně pak undergroundový rockový koncert, tady jsem úpřimně zalíbení nedokázal najít. Ale jinak jsem velmi spokojen, uchvácen a přes ta slabší místa na tento filmový zážitek jen tak nezapomenu. [85%] ()
Galéria (27)
Zaujímavosti (27)
- Cirkus "Alekan" je pojmenován po kameramanovi Henrim Alekanovi. (ČSFD)
- Wim Wenders po letech v jednom rozhovoru uvedl, že film natáčel bez scénáře. (Jirka_Šč)
- Celosvětová premiéra filmu proběhla 17. května 1987 na filmovém festivalu v Cannes. (ČSFD)
Reklama