Veľký blondín s čiernou topánkou

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)

Nejdříve se mi to nelíbilo vůbec. Po čase trochu. Po dalším čase hodně. Pak ale zase ne. A nyní už vůbec ne. To jsem si myslel, ale pak jsem to znovu přehodnotil a zjistil, že prostě některé gagy jsou podle mého soudu prvotřídní a především - ve filmu je často nepřehlédnutelné nedorozumění mezi lidmi, díky němuž s vzájemně považují za někoho jiného, situace se skrz t stávají dramatičtějšími, než by byli, pokud by se držely postavy Buddhova - Nedorozumění je jen následek neznalosti! A vražme si to kam chceme, a často je to trefná pravda. (08.09.2010)

Zábavná a vtipná komedie o člověku, který se náhodou dostal do třenice o nadvládu nad francouzskou špionážní službou. Hudebník François Perrin (dobrý Pierre Richard) se stává nic netušící návnadou. Náhoda, štěstí a jeho trochu bláznivý šarm mu několikráte zachraňují život v tolik nebepečné hře. A návdavkem dostává lásku elegantně půvabné tajné agentky Christiny (Mireille Darc), která se vzepře při jeho odstraňování. Vynikající je též postava Françoisova přítele a spoluhudebníka Maurice (dobrý Jean Carmet), který je svým přítelem dlouhodobě podváděn. Nervově se hroutí pod stavem všech událostí, kdy nachází mrtvoly, nevěru své ženy a nepochopitelné "tajemství" svého přítele. Návnadu nahazuje šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort), nutně se potřebující zbavit svého ambiciózního náměstka Bernarda Milana (Bernard Blier), který do pasti vklouzne lehce a nechápavě. Z dalších rolí: Mauricova navěrná žena Paulette (Colette Castel), nechtějící se vzdát svého milence, Perrache (Paul le Person), nejbližší spolupracovník plukovníka Toulouse a jediný ochránce nebohého hudebníka, Chaperon (Maurice Barrier) a Poucet (Jean Saudray), ingoknito bodyguardi hudebníka, a Botrel (Jean Obé), Georghiu (Robert Castel) a Boudart (Roger Caccia), Milanovi neúnavní tajní agenti. Příjemná svěží zábava, spletitá, humorná až parodická rošťárna vážných špionážních filmů. (28.08.2011)

"Prudce splachuje? A proč prudce splachuje? No jistě, má k tomu důvod, ale proč splachuje prudce?" Při scéně s dudami stále umírám smíchy a vůbec je tahle kriminálkomedie pořád tak milá jako kdysi. Třeba prohledávání a montování odposlechů do bytu hlavního hrdiny nemá chybu - obzvlášť pak onen trpělivý agent rozebírající matrjošku je přímo geniální. Pierre Richard hraje (na jeho poměry) velmi umírněně, což je k dobru věci. A ta skvělá Cosmova hudba! (23.01.2014)

Pierre Richard nikdy nepatřil k mým oblíbencům a jeho herecký projev mě dokázal rozesmát jen občas. Přesto jsem neodolal, doplnil si další mezeru ve filmovém vzdělání a podíval se na Velkého blondýna s černou botou. Kombinace kriminálky a komedie vcelku funguje. Bohužel je kriminální část slabší. Nějaké napětí jsem nečekal, ale i přes krátkou stopáž mě film v určitých částech dokonce nudil. Naštěstí to vynahrazuje ta komediální polovina. Dialogy jsou dobré, ale nejvíce mě tentokrát bavily záběry na mlčící obličeje (a že jich ve filmu je hodně), které dokonale vyjadřovaly všechny emoce a dokázaly vyvolávat záchvaty smíchu. Sice se snímek mým nejoblíbenějším asi nestane, ale jako zábava na volný večer posloužil dokonale, já jej velmi rád doporučím a opět zopakuji, že francouzské komedie se nám dokáží zkrátka trefit do vkusu náramně. (04.04.2019)