Revival

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)

Revival je film pro mě. Mě baví, rozesmívá, dojímá. Alice Nellis mě tady překvapila, přestože ji mám ráda. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg, to byla tehdy skvělá volba. Čtyři bardi, na kterých bylo vidět, že si to zahráli s chutí. A vidíte, rok se s rokem sešel a na Mariána už můžeme jen vzpomínat. U pohodového filmu, kde si zahrál vlastně sám sebe. Budiž mu lehká zem. (05.02.2019)

Pokud přimhouřím oko nad scénářem, který občas ohýbá situace i jednotlivé postavy poněkud násilně a proti větru, je mé první setkání s Alicí Nellis, kupodivu, příjemným překvapením. Pro mě je Revival především příběhem o stárnutí, přátelství, ztraceném čase a podrazech, a jako takový se povedl na výbornou. Hořkozábavné drama o posledním tažení starých, životem omlácených rockerů nenudí a není hloupé. Nechybí mu emoce, silné momenty ani střídmě dávkovaný humor, občas notně černý. Ani chvíle nenápadně vybízející k zamyšlení, které chytře infikují různá klišé. Jednotlivé přísady se vzájemně neruší a ustojí i několik zakolísání. Z hereckého týmu vedou zcela jasně výborný Polívka a Krobot, ale neztrácí se ani tornádo Geišberg jehož protiváhou je civilně utlumený Heřmánek. Tihle čtyři to utáhnou i za herecky pokulhávajícího Dyka a Genzera. Zkrátka a dobře, sympaticky optimistický film, který si, doufám, užijí nejen staří pardáli. (11.01.2014)

Alice Nellis is back! Zuzana Bydžovská nemá jen jednu hereckou tvář, jak jsem tvrdil v Perfect days. Asi nikdy jsem neviděl Karla Heřmánka ve špatném filmu. Dokonce i Geňa umí hrát a pasoval tam. Od Nightwork je sympatický, že si nedělali reklamu a nechali si změnit visáž (i když je to teď už stejně vlastně jedno). Dobrá hudba od Ponorky a konečně zase jeden dobrý český film, u kterýho se nemusíte stydět (ani vás nikdo nechce dojímat). (10.11.2013)

Hrozně pohodový film o tom, že přátelství kvete v každém věku. Přestože patřím do té nižší věkové kategorie, tak bych na koncert 4 dědoušků zašel mnohem raději než na koncert nagelovaných a podmalovaných teploušů. Popravdě řečeno, bych nezašel na koncert žádný, protože už mezi živými není nikdo, kdo by mi za tu cestu stál. Několik vtípků přistálo skutečně na úrodnou půdu. Herecky je film pořádně nadupaný a trefil se mi do vkusu, což byl také hlavní důvod, proč jsem se na film vůbec koukl. Polívku a hlavně pak Krobota mám jako herce moc rád. Ríšu Genzera pak obdivuji jako baviče a alkoholika. Nejen oni mě ve filmu velmi potěšili. Děj je docela příjemný. Tedy přiznám se, že dobrou půlhodinku jsem zvažoval hodnocení nejnižší, protože mě film absolutně nechytil za srdíčko, ale jakmile se dá stará kapela do kupy, tak se konečně začíná něco dít. A to něco je vzestupného charakteru. Docela jsem se těšil na předstíraný infarkt, který se bohužel nekonal, což mi připomíná, že jsem možná mohl upozornit na spoiler, ale co se už dá dělat. 4 dědouškové se houpou nad rakví, takže jedna smrt nakonec přeci jen příjde. S přihlédnutím, že se jedná o českou komedii dávám 3*. Na naše poměry je to více než vydařené. (10.11.2013)