Křižník Potěmkin
Bronenosec Poťomkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Battleship Potemkin
Réžia:
Sergej M. EjzenštejnHudba:
Edmund MeiselVOD (1)
Obsahy(1)
25. prosince 1925 měl premiéru film (Броненосец Потёмкин), který o rok později získal cenu Americké filmové akademie, v dalším roce nejvyšší cenu Světové výstavy v Paříži a v letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu určilo za nejlepší film všech dob Toto vrcholné Ejzenštejnovo dílo má pět kapitol: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Po pětadvaceti letech od svého vzniku-byl film ozvučen hudbou a zvuky (když hudbu k němu složil německý skladatel Edmund Meisel pro berlínskou premiéru). Ejzenštejn ve svém filmu uplatnil jednak avantgardní divadelní postupy masové pantomimy, jednak nové prvky montáže a dal Potěmkinem dělnické třídě celého světa nejen nádherné umělecké dílo, ale i doklad o síle její solidarity a výzvu k revoluci. V mnoha zemích bojovala buržoazní cenzura proti tomuto dílu ale film, podoben křižníku v závěrečné scéně, pokračoval ve vítězné plavbě, kterou nebylo možno zastavit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (331)
Tož toto je také to zlomové dílo, které by zcela jistě měl vidět každý, kdo se svým způsobem nějak hlouběji zajímá o film a filmové dějiny. Je to koukatelné, dá se to, stopáž je naprosto ideální, takže nenudí, krom toho děj podkresluje skutečně pro daný okamžik ideálně zvolená a kvalitní hudba. Dokonce tu byl takový moment, kdy trubač na lodi zatroubil a ve stejný okamžik byla vložena zvuková stopa s trubkou, takže to vypadalo téměř jako zvukový film hi hi. Ale asi to byla skutečně jen nechtěná náhoda, neboť se podobný záběr opakoval vícekrát a ozvučen už nebyl. Škoda že Ejzenštejn nebyl zas až takový Einstein a neuvedomil si to, mohla to bejt na tu dobu docela vychytávka. Ale co, Edisonův kinetofon o pár let později už přeci jen najde své využití a spojení obrázků se zvukem už tedy definitivně a nadobro vznikne, jupííí! Jináč docela jsem se bavil tím, že v Křižníku musí být prostě všeho MOC . Moc lidí, (kde ten kompars vzali??? Barrandov casting má konkurenci....) moc dlouhá plačtivá a dojemná scéna, kdy Vakulinčuk zemřel ,,pro talíř boršče"...no dobrá, je to smrt člověka, ale přeci jenom, ve válce těch lidí umřelo....hi hi. Nu ale naopak se mi moc líbila ta scéna ke konci, kdy se tam ušlapávali na těch schodech. Ovšem tady sem měl dojem, že toho malého chlapečka ušlapali doopravdy.....no nevím. Ale byla tu značná chyba ve střihu. Tam, kde před chvílí byl dav lidí, nyní stála armáda a to se opakovalo hned několikrát. Takhle rychle a bez mrknutí by nestihlo vraždit ani gestapo... Kamera a kompozice záběrů ale naopak smysl dává, a jakej! Dokonce sem se tu setkal i s prolínáním jednoho záběru s druhým a eště něco mě tam dostalo....teď nevim...škoda. Každopádně jsem moc rád, že jsem to viděl a vřele doporučuji, je to koukatelnější než Zrození národa, to rozhodně. Griffitha bych si taky přál vidět, ale to bych asi nezvlád...tři hodiny to fakt ne nu... ()
na komentář si netroufám... ()
Tomu se říká síla filmového obrazu. ()
Velmi zajímavý a působivý film. Němý film zcela přirozeně poskytuje poněkud jiný zážitek než film ozvučený. Důraz je kladen na obrazové symboly či zvýraznění mimiky a gest herců. Ideologicky není tento snímek samozřejmě neutrální - jako málokterý s nálepkou SDĚlÁNO V CCCP - pomocí obrazů dotýkajících se základních lidských emocí a pocitů (odsouzení nespravedlnosti, odpor k zabíjení dětí a žen, apod.) propaguje marxisticko-leninský pohled na zákonitost historického vývoje. ()
Téda! Nějak nevěřim tomu že to byl film. Ta muzika a tolik lidí, takové tváře! A scéna na schodech....páni! ()
Když se začalo zvedat dělo a pak začalo mířit přímo na kameru...ještě mě nikdy u filmu tak nešimralo v žaludku. Geniální. Ejznštejn si dokaze diváka připravit, tam kam potřebuje. Velký podíl na tomto filmu měla úžasná střihová skladba. ()
Jeden z těch nejúchvatnějších filmů a nejlepší němý film vůbec, který byl stvořen lidskými rukami. Když se dostáváme k oné slavné scéně, naprosto cítíte hrůzu, děs a utrpení těch lidí. Je to staré 90 let, a nezestárlo to. To už je opravdu znak geniality. ()
Za prvé: Oporná propaganda.... to je jako bychom se tu rozplývali nad filmovými kvalitami Žida Süse nebo Triumfu vůle. Za druhé: je to stračka. Rozmáchle a velkoryse pojatá, ale sračka. Jako film to nefunguje, nedrží to pohromadě, a v podstatě to autor podělal i jako tu propagandu. Doporučuje pět z pěti flagelantů. ()
Na schodech v Oděse být v roce 1905 rozhodně nechceš. To by v carském námořnictvu museli dělat boršč bez červů. Hlavní role - dav. Kamera, hudba, střih - kvalita. Zábavnost - vláčnější. Vyznění - politická agitka. ()
Viděla jsem jen masakr na schodišti Oděsy, ale scéna na mě zapůsobila velmi emocionálně. ()
Kvůli Fantozzimu dávám jednoznačně 5 hvězd... ;) ()
Tento snímok mám rád, toľkokrát som bojoval za obe strany doma na šerbeli až som sa raz prevrhol. ()
Co dokáže jedna lžíce zkaženého boršče. ()
film ma prekvapil velmi dobrou dramaturgiou a reziou. dokazal ma vtiahnut do deja a nepustit ma dokym film neskoncil. bola som velkym fanusikom kamery- vybornych ciernobielych zaberov a krasnej kompozicie. obdivovala som kolko komparzu sa vo filme nachadzalo. co sa tyka strihu vadili mi tam mozno troska nepodstatne detaily na rozne predmety ktore v inym filmoch maju svoje caro ale v tomto filme mi skor zavazdzali. film urcite patri do mojej favoritky zaciatkovych fimov a preto mu davam 10/10 ()
Hned na úvod podotknu, že jsem měl tu čest zhlédnout kratší verzi slavného díla, přesto mi připadlo, že některé scény autor zbytečně protahuje, a naopak že některé střihy přeskakují nevhodně rychle. Je samozřejmě nutné smeknout před prací s očividně nevyčerpatelnými zdroji lidské síly i před sledem obrazů, které vzdor němé formě vykreslují dostatečně plasticky příběh i emoce postav. Na druhou stranu však příběh nepůsobí nijak propracovaně ani komplexně a v mých očích postrádá i potřebnou hloubku, byť tomu v době vzniku samozřejmě muselo být jinak a i jeho myšlenkový a politický záběr měl pravděpodobně širší dopad. Z formálního hlediska tedy patrně nejsem úplně schopen docenit vliv snímku, po stránce obsahové mi pak film připadá příliš zakotven v 20. letech minulého století, a tudíž mne neoslovil tak, jak bych podle obecného povědomí čekal. ()
Je až neuvěřitelné, jak takhle starý a němý film může i po tolika letech na dnešního diváka silně zapůsobit, funguje naprosto fantasticky. Samotná legendární scéna na schodech inspirovala režiséra Briana De Palmu a vůbec se mu nedivím, že ho to tolik ovlivnilo, scéna je naprosto působivá a temná. ()
Být to natočeno dnes, se zvukem, stálo by to za ... Ovšem geniální propojení kamery a hudby dává tomuto snímku neuvěřitelnou sílu. A vzhledem k době vzniku na mě střihové chyby působí naprosto kouzelně. ()
Neviděl jsem cenzurovanou verzi, ale jako ředitel školy v západním Německu bych na něm neviděl nic, co by se mělo umazat. Film je tak krásně naivní, ale ta představa toho, že se na to díval můj praděda je šílená. Vůbec jsem se u tohoto snímku nenudil a orchestriální podkres mi rozvibroval celý pokoj filmovou zábavou. Mou nejoblíbenější postavou je kněz s coolem na hlavě......... ()
No dobře, je to film z 1925. Pár scén mi v hlavě určitě zůstane (červavé maso, prvních deset patnáct minut scény na schodech), ale to je tak všechno. Každopádně je tohole asi povinnost vidět, protože takové téma se dalo před těmi mnoha lety zpracovat mnohem, mnohem hůř. ()
Po technické stránce ten film nebyl špatný. Avšak dějově to bylo strašné. Silně agitační. I když ten film byl propagandistický, tak se zde vyskytovaly pěkné záběry. Davová scéna na schodech značí docela posun ve filmování. Tímto způsobem nebyl do této doby ještě pohybující se dav natočen. ()