Krížnik Potemkin

Ukázkový a učebnicový příklad sovětské montážní školy v podobě dechberoucího válečného dramatu, které má i po více jak 80 letech stále co říct současnému divákovi. Ve filmech obdivuji davové scény a zde jich bylo požehnaně, včetně jedné z kinematograficky nejpůsobivějších - oděsského schodiště. Ejzenštejn zde ukazuje jaký je zručný tvůrce a řemeslný režisér a já mu to plně věřím. Zkrátka klenot dějin filmu, který disponuje zejména prací s kamerou a svižným střihem. (25.12.2011)

Ejzenštejn bol najvýznamnejší predstaviteľ ruského konštruktivizmu a Krížnik Potemkin jeho vrcholným dielom. To, čo dnes stačí odklikať na počítači, museli kedysi tvorcovia ako on nainštalovať v exteriéroch a zladiť davy v kompaktný herecký celok. Protiburžoáznosť diela a revolučný zápal už môže dnešné publikum trochu zneistiť, avšak film treba brať v kontexte svojej doby. Niekoľko scén, ktoré vošli do histórie, predovšetkým kočík na schodoch, by mu to malo vynahradiť. Film môže svojou prvou, subtropicko- exotickou (plachetnice) polovicou diváka uchlácholiť, nasleduje po nej totiž zmena atmosféry, keď prichádza na rad jeden z najbrutálnejších masakrov filmovej histórie a poŠtrajku (na rozdiel od neho tu už nepoužil grotesku) ďalší dôkaz, že Ejzenštejn nemal s usmrcovaním filmových detí a žien žiaden problém. Termín "deti vo filme násilne neumierajú" vznikol určite až po ňom. Záverečná pasáž na mori je stvrdením, že Krížnik Potemkin je skutočným veľkofilmom aj dnes a ako celok míľnikom svetovej kinematografie. Nielen láska, ale aj revolúcia ide cez žalúdok, alebo komu nechutil boršč. (12.06.2012)

V rámci svého studia jsem byl nucen zhlédnout strašlivá představení klasických děl filmového plátna, během této doby jsem viděl nejslavnější pilíře filmové historie jakými byly Dobrodružství 6tihodinový film (pro mě) Michelangela Antonioniho, Satyricon od Felliniho, ale především však klasiku mezi klasikami Křižník Koťonkin, 18 kotoučů. Mé pocity přesně vystihl účetní Calponi, který při oznámení, že musí zhlédnout toto mistrovské dílo znovu padl v mdlobách k zemi. Tento film by měl být postaven na roveň palečnici či železné panny, neboť sledování tohoto opusu mi přinášelo neskutečná muka a jen při představě režisérského sestřihu mi vstávají vlasy hrůzou. Svůj komentář chci završit slovy velkého znalce umění Huga Fantozziho: "Pro mě je Křižník Koťonkin velkolepá sračka." (11.06.2010)

Klobouk dolů před Ejzenštejnem, protože s primitivními technickými prostředky, které měl tehdy k dispozici, prokázal mimořádně kreativní talent. Hlavně proslulý čtvrtý akt působí dodnes jak z jiné planety. Dechberoucí je věru slabé slovo. Chtě nechtě však nedokážu přimhouřiti oka nad obsahovým jádrem, jež má podobný odér jak červivá flákota, kterou měli matrózi pozřít. Vsadím se, že konzervě v mauzoleu euforicky až zachrastily nabalzamované kosti z tohoto pyšného sovětského manifestu. Věčná škoda, že se významný zářez do filmové historie znehodnotil tak exkrementálním motivem. (17.03.2013)

O kvalitách tohoto, ve všech směrech naprosto dokonalého, snímku asi není třeba hovořit. Jednoduše nezapomenutelný zážitek. Při některých scénách jsem, stejně jako mnozí jiní, snad ani nedýchal. A stejně, jako mnozí jiní, ani já nechápu to, čeho se na tomto skvostu dopustila cenzura tehdejšího "demokratického" světa. Samozřejmě, že dějiny se v každé době interpretují trochu jiným způsobem, ale některé historické události, mezi něž také vzpoura na křižníku Kníže Potěmkin Tauridský, kterou zde Sergej Michajlovič zachytil, bezesporu patří, se prostě překroutit nedají. A proto je zážitek z jeho filmu tak silný, protože všichni v nitru tušíme, že právě takhle vždy probíhal, v některých koutech světa teprve probíhá, začátek boje za lepší život. 100% (15.11.2008)