Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (777)
"Neseš duši a srdce na dlani; sežerou ti duši i srdce..." ()
Živé obrazy. Velmi pomalé putování Zónou - místem, kde nežijí lidé, s krásnou přírodou, kde i voda teče pomaleji. Nejartovější art film. ()
Mnohovrstevnatá odysea Andreja Tarkovského do utrápeného vnútra sovietskeho človeka a človeka vôbec. Celkové pesimistické vyznenie je v závere utlmené lúčom nádeje, ktorá dáva východisko nielen ľuďom žijúcim za bývalou železnou oponou. ()
Abstraktní poetická podívaná o smyslu života... O naději, o lásce a slabosti, která je mnohdy víc než síla. Tři rozdílné povahy putují magickou krajinou, všichni ve své podstatě zoufalí, toužící splnit si své sny... Avšak během cesty dochází k jejich vnitřní promněně, která vrcholí konfrontací se samotným cílem své poutě, tajemnou komnatou příání. Je toho mnoho co lze o tomto filmu napsat. Naprosto unikátní pojetí. Není to jen film, je to poezie, je to obraz, je to naprostá harmonie... Jedinou "vadou" tak je, že všechny ostatní filmy, které jsem měl kdy možnost vidět, jsou kvalitou, hloubkou, atmosférou a v mnoha dalších směrech, minimálně o třídu pozadu... Přehodnocuji svých top 5 filmů. ()
Pre mňa to nebol film, ale niečo nedefinovateľné, čo by sa dalo rozdeliť na dve časti: obrazová, kedy sa skutočne nedá odtrhnúť od obrazovky, každý jeden záber bol natočený s neuveriteľným citom a precíznosťou a rovina druhá, myšlienková, v ktorej si každý nájde to, čo práve hľadá alebo aj nehľadá. Keď to však vezmem v globále, našlo sa v ňom dosť veľa hluchých miest, ale aj naopak, tie silné dávali poriadne zabrať mozgu aj duši. Je to jeden z najťažších filmov, aké som doteraz mala možnosť vidieť .. "Kašlu na lidstvo. Z celého toho vašeho lidstva mě zajímá jen jeden člověk. A to jsem já. Ať už za něco stojím, nebo jsen jen nicka jako všichni ostatní." ()
No nevim, dost jsem se na to těšil a dost nijak mě to nezaujalo. Některé pronesené myšlenky byly prvotřídní, ale jako celek mi to nějak nezapadlo na to správný místo... ()
Napadá mě jediné slovo - proroctví. ()
Film posloužil Tarkovskému jako médium pro sdělení vlastních úvah, které se táhnou celým jeho dílem. Pokud by k tomu divák přistupoval jako k příběhu, asi by byl nutně zklamaný. Pro Tarkovského je i zde jako ve všech jeho filmech typický geniálně zachycený obraz dobarvený hudbou a zvýrazněnými zvukovými vjemy a občas až svévolné vytrhávání postav z děje předlouhými monology a metafyzickými disputacemi. Pokud se divák dokáže přenést přes tyto specifika, čeká ho fantastický zážitek. Mě se to při opětovném setkání s filmem po letech nepodařilo. Tentokrát jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji cestu tří Rusů z hospody, v jejichž opileckých promluvách se mísí trefné postřehy s banálním balastem, to vše prodbarvené národní trudnomyslností. ()
Stalker ma až tak nenadchol ako väčšinu hodnotiacich, film som si neužíval, nehľadal nejaké skryté posolstvá, odkazy , hlboké myšlienky ... 163 min sa dosť vlieklo a uplakáný Stalker mi časom začal liezť na nervy. A som si istý, že na druhý deň si ani nespomeniem. ()
Ono se k takovýmu geniálním dílu těžko něco připisuje, ostatně jako vždycky, když jste pohlceni silným příběhem, řadou úchvatných scén a detailní kamerou s dokonale sednoucí muzikou v pozadí. Že jsem vždycky uchvácena atmosférou opuštěných a zchátralých míst, nehrožeností přírody a fascinuje mě propojení toho všeho, není to jediný důvod, proč mě Stalker tak vzal. Nejen že mě donutil nespustit oči a vžít se do všeho, jako by Zóna byla přímo u mě v bytě, ale dohnal mě k několikahodinové depresi. Myšlenky a vize filmu nemá smysl tady rozvádět - buď vám docvaknou a propojíte si je se skutečností, anebo nepochopíte.. toť krása, krutost a genialista Stalkera :-) ()
Režisérsky geniální a myšlenkově neuvěřitelně hluboký film který asi nikdy úplně nepochopím a nedocením. Filosofické dílo s nádhernou vizuální stránkou a úžasnou depresivní atmosférou. I když jsem ho viděl už čtyřikrát, tak mám pocit, že jsem ho nikdy doopravdy neviděl. ()
Na začátku, když byl film ještě černobílý, tak jsem si sliboval atmosféru a dobrej vizuál a nutno podotknout, že dlouhý záběr na 3 zoufalce jedoucí po kolejích do zóny, byl největší zážitek z filmu, krom některých mouder uprostřed toho nekonečného filozofování. Jakmile film dostal barvu, hypnotické kouzlo bylo jakoby fuč. Ve filmu se objeví několik injekčních stříkačeč, které si pravděpodovně před tim, než si hrdinové lehali do trávy a na břeh řeky, tvůrci do sebe píchali. ()
Z původních pěti nakonec za 4, protože na "mě" je to přece jenom moc dlouhé a hodně roztahané, měl jsem problémy u toho neusnout a to bylo dopoledne... film parádní, bohužel ne pro každého, ale spíš jenom pro "core" ... ()
Zatim asi nejpodivnější film co jsem kdy viděl. Nemůžu tvrdit že je to špatný dílo, už z toho důvodu že prostředí ve kterym se to točilo ve mě vyvolávalo takovej divnej pocit. Nicméně na poprvý sem to fakt nepochopil. A obávám se že ani napodruhý se situace nezmění. Existuje prostě jakási Zóna, ovšem to, před čím stalker varoval jsem prostě nepochopil. Co je to zlo? A proč nemohli jít stejnou cestou zpět? Nevim. Každopádně už vim kdo je to stalker, a až vyjde hra, jestli vůbec, tak se máme opravdu na co těšit............ ()
Tarkovského Stalker je úchvatným podobenstvom strašidelnej predstavy ľudí o akejsi zóne, kde sa síce dá najsť miesto, ktoré splní želania, ale z ktorej sa nikto nevráti, pokiaľ tam nie je sprevádzaný a neposlúcha prevádzača - Stalkera. Myslím, že autor okrem tejto fiktívnej (Stalkerovej) predstavy, ktorú používa na dobrý účel, chcel podľa mňa poukázať aj na nebezpečenstvo nukleárneho výbuchu... ()
Lepší než Solaris, zase o trochu méně sci-fi, vlastně skoro vůbec. Tarkovskij mívá silné konce filmů (Zvon u Rubleva, "hošíček" pod stromem v Oběti doprovázený, do souvislostí zasazeným, mrazivým odkazem synovi), při kterých využívá nádherných melodií vážné hudby, hlavně Bachovy. Ve Stalkerovi v nejsilnějším momentu zaznívá Bolero, které mi tu nesedí...; --------------- Po druhém zhlédnutí přidávám hvězdičku, je to výborné! A Bolero odpouštím:-) ()
Trocha zbytočne pretiahnuté niektoré scény, vďaka čomu má film cez dve hodiny, ale super záver filmu ma dostal, telekinéza jak sa patrí... ()
Priznávam, nevidela som to do konca... (Pozerali sme to na 1 akcii a bola som taká vyčerpaná, že som zaspala.) Tak sa k tomu, hádam, ešte niekedy dostanem. To, čo si pamätám, je to podané priam lyricky a človek sa stráca v dúhe obrazov, ktoré sa neskutočne prelínajú, až to vytvára skutočnosť... ()
možno o tom povedať to isté čo o Solaris... Tarkovskij je proste majster dokonalej atmosféry, vie si vybrať vždy tých správnych hercov, a to prostredie je dokonalo negustiózne + dokonalá hudba...a na záver ďalšia črta zhodná so Solaris bola že som ten aleasi absolútne nepochopil =D ()
Tarkovskij svým nevídaně pomalým tempem děje vytvořil nejen ubíjející atmosféru filmu, ale bohužel především nekonečně ubíjející nudu. Kdyby se tam alespoň něco stalo, ale to nééé... ()