LeG!oN

No, Nein, Aucun! Na překlad mého negativního intra nebude potřeba ani Amy Adams a snad mi zde všichni nadšenci odpustí, ale toto je po letech zase neuvěřitelný hype. Ovíněn jen několika komentáři zde (a to ještě uživateli, se kterými mám ve většine stejný názor), nikoli trailery a synopsí, zašel jsem celý natěšený na nový Villeneův počin. Pravda ovlivněn jsem byl ještě Villeneovými předchozími snímky Sicario a Prisoners, které po letech zrají jako víno. Bohužel tento, třetí, mnou viděný, režisérův počin šel mimo vše mnou na scifi milované a obdivované. K mému překvapení se tu scházím opět s naprosto rozdílnými dojmy oproti většině hodnodících, kde je to avizované napětí? Mysteriózno? Úderná myšlenka? Od začátku film trpí neduhem posledních let, a sice naprosto nulovou gradací a tedy budování jakékoli atmosféry a sžití se s postavami. Děj je naprosto plochý s minimálním spádem, ústřední postavy (Adams, Renner, Whitaker) postrádají jakoukoli hloubku. Louise (Adams) je odbornice na ligvistiku s tradičně dojemnou osobní storyline (která mě naprosto minula, buď tou rutinou, nebo Villeneuvým podáním), která je ve svém oboru samozřejmě nejlepší, proto se během prakticky nulového briefingu ocitá z učebny uprostřed mimozemské lodi a luští od emzáků jejich mateřštinu za účelem zjištění, zda jsou jen další alieni ve frontě, čekající na destrukci Země, nebo jen bytosti přinášející lásku. Nemá cenu spoilovat nad dalším dějem, každý si musí udělat obrázek sám, ale mě osobně přišel naprosto bez napětí, jakékoli postupné stupňování děje zde nefunguje a výsledná myšlenka je ještě o řád slabší jak v Interstellaru, který má k tomuto filmu hodně blízko (jak dějem, tak celkovým zklamáním). Pokud budu hledat nějaké klady, dost se zapotím, protože opěvovaný audiovizuál zde taky neshledávám kladným, tedy hlavně vizual. Xkrát ohrané záběry, sázka na velký minimalismus, který je zde naprosto na škodu (jednotvárný design kapslí jak po stránce exteriéru tak hlavně interiéru postrádá i v rámci scifi logiku). Jediné světlo na konci tunelu je pro mě již tradičně perfektní Jóhannssonova těžká, hutná hudba, která stoprocentně obstojí i jako samostatný soundtrack. Jelikož ale ve filmu nefunguje nic, tak to ani tento prvek bohužel nespasí. Výsledkem je tak velice mdlé scifi bez nápadu a bez emocí, které zanechalo stopu jen v mé peněžence a z hlavy už se pomalu a jistě vytrácí. Zároveň v mé hlavě po letech uzavírá trio scifi "u kterých je vám líto být vzhůru", konkrétně Interstellar a Den, kdy se zastavila Země (2008). Možná bych spíš většině zdejších nadšenců doporučil reparát v podobě projekce Zemeckisova Kontaktu, který je ještě ze staré školy, kde se na nic nespěchalo a dlouhá stopáž neznamenala nudu, ale naopak interní požadavky ji ještě o pár minut prodloužit...

"Sixty is the new thirty, mother fucker". Od Wrestlera nejlepší existenční krize, která má však daleko větší sdělovací záměr, ale nebudu prozrazovat víc. Všichni hrají jak na divadelních prknech. Lubezki má gravitaci každého záběru pěkně v hrsti a nezbývá než doufat, že jeho potomci budou stejní machři. No a samozřejmě osobitost AGI, radost pohledět. Tohle je zkrátka ten typ snímku, po kterém mám zase o chlup větší chuť žít.

Hobití trilogie dohrána a tak si dovolím menší sumarizaci. Byť je podle mého tento díl nejzáživnější, má nejmíň keců okolo a až na Legolasův Matrix movement na rozsypávajícím se mostě, v něm tolik nebijí do očí CGI triky. Knihu jsem jako většinou nečetl, takže nemám přehled v tom, které části jsou natahované a které naopak vynechané. I přes tuto mojí znalostní díru však vnímám a podepisuji se za většinu, že rozdělit takový příběh na tři dvou a více hodinové celovečeráky je prostě špatný tah. Jako investor bych se na to asi díval jinak, ale jako divák jsem se během všech tří projekcí svým způsobem nudil. Trpí tím všechno - postavy jsou totálně chladné, všechny charaktery na mě působily, jako by své texty prostě jen odříkaly, samotné dialogy prázdné a neskutečně primitivní. Je proto smutné, že tato trilogie se narozdíl od té deset let staré vytratí z hlavy během pár dnů a to je opravdu škoda, protože Peter před více jak deseti lety stvořil svět, do kterého jsem se vždycky rád vracel a nechal se jím unášet... I jako milovník fantasy musím nechat hodnocení v Šedých horách průměru...