PavelR

Robinson a Pátek spolu přežívají na pustém ostrově. Těžko čekat, že by žili jako největší kamarádi. Těžko čekat, že by si Evropan rozuměl s kanibalem. Ta samota musí jít Robinsonovi pěkně na mozek.

Sny, představy, vzpomínky na minulost, scény z minulosti zahrané najatými herci na osvěžení paměti. Parádní surrealismus na plátně. Tak jak si Antonio postupně vzpomíná na svou minulost, dozvídá se i divák podrobnosti o něm i jeho rodině.

Kosení mexičanů po desítkách. No proč ne, když hlavní hrdina vždycky narazí na volný kulomet v tu správnou chvíli. Průměrné béčko s nic moc hudbou sráží patetická a moralizující závěrečná půlhodinka. Dobro zvítězilo, zbloudilí a chamtiví byli napraveni. Ale možná třeba v Magionu, nebo v jiném pásmu pro děti a mládež by se tenhle film prosadil.

Dost pokulhávající děj filmu dobrá herecká jména nezachrání. Původně se tvářící výpravný film skočí do kulis z papundeklu. Tak, to ještě zkousnu. Ale proč tak hrozné dialogy? Proč ta příšerná hudba, která spíš navozuje atmosféru orientu? Proč má Atahualpa modré oči? Proč jsem to vůbec dokoukal? Netuším.

Sovětské válečné drama, které se v některých chvílích nevyhnulo přehnanému patosu, jak jsme nakonec u filmů z této země zvyklí. Naštěstí tváří v tvář smrti si nehráli všichni na hrdinu sovětského svazu, ale chtěli žít. Zajímavá je postava vyšetřovatele (Anatolij Solonicyn) ve službách němců.

Hudební pohádka, která i přes svou předvídatelnost dokáže zaujmout, pobavit, dojmout... jedna z klasik, která nezestárne...

Pěkné reálie, atmosféra, ale dojem z filmu mi kazí styl vyprávění, který je mírně řečeno zmatený. Hrdinové filmu vypadají, že neví co zrovna chtějí, ale jdou si tvrdě za tím.

Nesmírně působivý a napínavý dokument, kterému do výjimečnosti věcí od Pavola Barabáše chybí jen málo :-).

Kolektivizace vesnice tvrdě po bolševicku. Copak do JZD se nehrnuli všichni dobrovolně...? Ne, družstva se tvořila na pozadí zastrašování, vydírání, zavírání do kriminálu. Bez příkras to popisuje tenhle film, jehož kvality neuvěřitelně sráží neherectví "hlavního hrdiny" - naivně pitomého komunisty.

Atmosférou a pocitově mě film totálně minul. Mám hrdinovi fandit, aby se dokázal dostat do společnosti? Nebo aby si dožil někde sám? Dokázal vlastně projevit nějaké hlubší emoce? Možná jeho chování bylo reálné, člověk neví, co by s ním udělalo, kdyby stejně jako Kaspar prožil polovinu života uvázaný někde ve sklepě. Každopádně to bylo hrozně neosobní.