Nostalgia

Poslední týdny jsem přímo zabořená v literatuře českých exulantů a jejich niterných pocitech zoufalství z toho, že jsou všude jinde, jen ne doma. Někteří svou bolest na stránkách přímo vyřvou, jiní se stáhnou do sebe. Tarkovský toto téma zpracovává po svém. Snové pasáže se střídají s reálnými a nekonečné obrazy se vlečou stále dopředu (až je to k nevíře, že se ten obraz hýbe...dokonce se tam i mluví...). (12.07.2005)

Nostalgii jsem podle tematu daval z cele Tarkovskiho filmografie nejvetsi sance. Bohuzel, zklamalo to na cele care. Nechapu jak mohl natocit dokonalost jako Stalker a hned potom takovouhle nezazivnou a nudnou patlaninu. Nektere zabery byly pekne, jakasi umelecka snaha tam take byla, ale Tarkovski tohle jednoduse neukociroval, za celou dobu me to nedokazalo chytnout a divim se, ze jsem se u toho neukousal k smrti. "Poetry is untranslatable, like the whole art. " 3/10 (28.03.2010)

Tarkovský je génius a okrem Ivanovho detstva mám jeho tvorbu napozeranú celú. Kto pozná backround ako vznikal tento film, bude mať pri pozeraní tohto dielka podobný pocit ako ja... Nostalgická spomienka nešťastného človeka na milované Rusko a sebareflexia zobrazená cez rôzne jasné aj nejasné metafory a symboly...Do toho samozrejme typická vizuálna stránka, kamera a všetky aspekty ktoré sú tak typické pre tohto famózneho Rusa. Nostalgia ako celok ma neposadila na prdel ako skoro všetko ostatné, ale pár momentov je jednoducho skvostných a budem si ich pamätať veľmi dlho. A pridávam sa ku "kolegom", posledná scéna je ako z iného sveta a len podčiarkuje fakt, že Tarkovský bol génius a jeho filmy "majú dušu"! (19.03.2007)

U Tarkovského se mi osvědčil pouze jediný přístup - nesnažím se ničemu rozumět ani vnímat či odhadovat nějaký děj, prostě se jen dívám. A zatím bylo vždycky na co! A dobré na tom je, že při každém dalším sledování mě zaujme něco nového. S přechozími filmy Andreje Tarkovského jsem tak trošku bojovala, Nostalgii jsem vstřebávala. (31. 8. 2016) Po klždém zhlédnutí mohu napsat samostatný komentář. Tentokrát mě zaujal příběh v příběhu, když v opuštěných lázních vypraví Andrej neznámé dívence v ruštině o bažině. Dívenka nemůže rozumět, přesto tam je a naslouchá. Tarkovskij je mistrem obrazu, vytvoří parádní scénu bez hudebního podkresu, a v jediném záběru jí několikrát umocní. Je mistrem jemného pera. Zatímco dnes je zvykem točit převážně jednožnačné filmy s čiteným dějem, předem určenými charaktery, Tarkovskij má zcela jiný plán. Jeho filmy jsou založeny na dlouhých obrazech, které umožňují různou interpretaci. Nebyl symbolista, dokonce nechtěl, aby se jeho obrazům přičítal nějaký význam. Voda je prostě voda, oheň je oheň, ale stejně se neubráním vnímat jeho obrazy symbolicky. Když se dívám na Nostalgii, vnímám opuštěnost a stesk všech zúčastněných. Pokaždé mám nutkavou potřebu pustit si film znovu od začátku. To je pro mě kritérium kvality - mohu se dívat opakovaně a neomrzí mě. Pokaždé mohu svou pozornost zaměřit na něco jiného. U Tarkovského je člověk opravdu divákem, neodtrhnu zrak od jeho obrazů po celou dobu. (2. 5. 2019) (31.08.2016)

Pojďme si zahrát takovou hru.... Zkusme, kdo najde ve filmu nejzajímavější symbol, kdo ho nejlépe vyloží, kdo najde nejšílenější absurditu, kdo pozná, že podobné věci dělá dennodenně, nad kterou větou, jež ve filmu zazní, budeme ve filmu nejdéle přemýšlet. Pojďme si říct, jak dlouho bychom se vydrželi kochat jediným záběrem, který bychom chtěli mít doma na stěnách. Všechny? ... Že je to příliš málo intelektuální hra na takového génia, jakým Tarkovskij zcela určitě byl? Ale vždyť i takhle se dá pořádně si vychutnat každý jeho moment a objevovat stále nové podněty. Bez jakéhokoliv počítání minut do konce filmu... (13.06.2011)