Hannibal

Bizárek. Všechno v tomhle seriálu je takové…..nepřirozené. Jako byste měli nabýt dojmu, že každý druhý ve vašem okolí, včetně vaší nevinně vyhlížející a milující babičky, je potencionální sadistický vrah, který zabíjí výhradně za pomocí těch nejbizarnějších a nejbestiálnějších technik. Jestli vám přišlo pěstování hub na polomrtvých tělech obětí, zobrazené v 1.sérii, už trošku „za hranou“, tak v té druhé jdou tvůrci ještě dál, až se bojím, s čím v přibývajících sezónach přijdou příště (tady už ani moje bujará fantazie nesahá, na rozdíl od autorů seriálu). Všichni jsou tady tak straaaašně vááááážní, až by z toho jeden – slovy Amadea – sral mramor, deklamují tak pooooomaaaaaluuuuu a dějové twisty se nabalují jak z říše té nejpotrhlejší sc-fi, že vás to postupně ubíjí a uvrhne do letargie. Jediné, co to drží nad vodou, je svůdně pochmurná kamera a charisma Dancyho a Mikkelsena. Po absolvování dvou sezón si s chutí nechám ten zbytek, tuhle vypočítavou a promyšleně na efekt hrající bizarní potravu, jako divák ujít. A nedivím se původně zamýšlenému inteligentnímu Davidu Bowiemu, že se do tohohle nenechal uvrtat. (01.06.2014)

U seriálového Hannibala se, jak koukám, sešla režijní partička, z níž několik chlapů se nejen kdysi podílelo na Twin Peaks, ale hlavně jde o seskupení představitelů hravého (byť spíše nízkorozpočtového) amerického neoinoiru posledních dvaceti let (Slade - V pasti; Foley - Válka gangů, Chladnokrevně; Medak - Romeo krvácí; Dahl - Red Rock West, Ďábelská svůdkyně). Pokud si seriál udrží spíše jednotnou stylistickou i narativní strategii, která bude tvořit jasné formální mantinely, mohl by být ten tucet epizod fakt zajímavým příspěvkem k lecterovskému univerzu - a konečně bez "už-jsem-dávno-jen-parodie-sebe-sama" Hopkinse, zato s vynikajícím Mikkelsenem. __ Opravdu mě baví hra se subjektivizivanými "deformujícími" vsuvkami, spíše naznačujícím než doslovným vyprávěním, precizním načasováním epizody (Hannibal se poprvé objeví přesně uprostřed epizody v několinásobně nejdelším dvaatřicetisekundovém záběru - průměrná délka záběru epizody je 4 sekundy, medián dokonce jen 3,2) a dynamikou fikčního světa založenou ve střetu mikrosvětů dvou géniů s pokřivenou myslí (Graham x Lecter). Formálně sice seriál jen kombinuje nejúspěšnější stylisticko-narativní trendy americké seriálové kriminálky v posledních deseti letech, ale činí tak způsobem, který je ozvláštňuje a intenzifikuje. __ Jak říkám, jsem zvědav, kam se to posune dál. (08.04.2013)

Viděl jsem dvě epizody, ale vlastně už jedna mi stačila k poznání, že tentokrát si s televizní sérií rozumět nebudu. Je to snaživě cool a využívá to všechny možné populární a efektní nástroje k upoutání divákovy pozornosti, zajímavé prostředí, psychicky vyšinuté nebo výjimečné typy postav, ale nějak se s tímhle stylem míjím a vidím v tom pouhou účelovost. Když to vezmu upřímně, to jediné, co na seriálu opravdu funguje, je postava Madse Mikkelsena a jeho doktora Hannibala Lectera. Jenže ta nehraje dominantní roli a naopak hlavní hrdina seriálu je podle mého mínění naprostý omyl a jeho interakce s doktorem nefungují. Takže kdybych měl porovnávat Antony Hopkinse a Madse Mikkelsena, hodně obtížně bych se rozhodoval, koho vyzdvihnout (i když klasika by nakonec asi dostala přednost), ale to ostatní v porovnání s legendárním Mlčením jehňátek podle mého názoru pokulhává. Celkový dojem: 35 %. (04.07.2014)

Pohlcující sychravá atmosféra, působivé znepokojující obrazy, sympaticky nekompromisní a vůbec ne jasná hlavní dějová linie, propracované nejednoznačné postavy, které se zadřou pod kůži (Hannibal, Abigail, Will, Du Maurierová, Crawford) a… A také naprosto nepochopitelný koncept „co epizoda to samostatný případ“. Tedy přístup který zapadne asi jako tuzemské klub do Ligy mistrů; tedy ani ve snech. Což bije do očí o to více, že jeden každý z těch epizodických případů je reklama na nezáživnou rutinní thrilleroidní tuctovost v názorné praxi. Některé sice potenciál i mají, ale díky tomu, že tvůrci stejně v každém díle věnují minimálně polovinu času hlavní linii, tak nemají potřebný prostor se rozvinout. Jediné, co se daří bezezbytku, je kouskovat tímto přístupem hlavní linku a zbavovat ji veškerého tahu na branku. Kdyby se toho hned na počátku ujala některá z velkých kabelovek, tak se to mohlo obejít bez otravných epizodických "CSI prvků" (jak by to vypadalo názorně předvádí pilot a finále) a Hannibal mohl být čistokrevným psem, který štěká i řádně kouše. Bohužel pod správou NBC z toho vylezl nedomrlý kočkopes, který neštěká, nekouše, nemňouká a ani nepřede. | S1: 3/5 | (30.09.2013)

První sérii jsem si pustil ze zvědavosti, podobně jako porno s Ester Ládovou, a i když jsem musel uznale přiznat, že Mads je druhej nejlepší Hannibal, trenky zůstaly v suchu. Nicméně jak všechny ty střípky a dějový linie do sebe začaly zapadat během druhý série, to se na poli seriálové tvorby jen tak nevidí. Od začátku to bylo promyšleno do detailu, první sérka v je podstatě jen taková expozice. Trenky sice pořád zůstávají v suchu, ale momentálně na židli vedle igelitovýho pytle, ve kterým se dívám na zbytek dílů... (14.06.2014)