Ivanovo dětství
Ivanovo detstvo
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Ivan's Childhood
Réžia:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrajú:
Nikolaj Burljajev, Valentin Zubkov, Jevgenij Žarikov, Stěpan Krylov, Nikolaj Griňko, Valentina Maljavina, Irina Tarkovskaja, Dmitrij Miljutěnko (viac)Obsahy(1)
Hrdinom vojnovej drámy je dvanásťročný rozviedčik Ivan. Vojnový štáb, pre ktorý cez front prenáša dôležité správy, nedokáže pochopiť, kde sa v chlapcovi berie toľká nenávisť k Nemcom. Len Ivanove sny a spomienky prezrádzajú, že Ivan prestal byť dieťaťom vo chvíli, keď mu nacisti priamo pred očami zavraždili matku. Nadporučík Gaľcev chce pre Ivana lepšiu budúcnosť a preto nalieha, aby odišiel do suvorovského učilišťa. Podplukovník Griaznov však rozhodne, že Ivan má aj naďalej pre štáb vykonávať riskantnú prácu. Jedného dňa sa však už nevráti. Po skončení vojny Gaľcev v archíve gestapa nachádza doklad o tom, že nacisti Ivana popravili. Film je tragickým portrétom dieťaťa uprostred vojny, zobrazuje jej krutosť a nezmyselnosť. Celovečerný debut režiséra Andreja Tarkovského získal na MFF Benátky Zlatého leva. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (122)
Je pozoruhodné, že přestože Tarkovskij neměl možnost natočit sám celý film, a byl z časových i finančních důvodů nucen použít mnoho záběrů z původní nedokončené verze, dokázal do něj vložit toliko své osobitosti. Ivanovo dětství obsahuje mnoho filmových prvků, které Tarkovskij ve svých dalších filmech dotáhl téměr do extrému. Nejpatrnější je to samozřejmě v čistě lyrických sekvencích přírody a jejích živlů, které stojí neohroženě ve své vlastní samostatné harmonii nad tím vším, včetně války. Reálná rovina snímku se zaměřuje na osudy obyčejných lidí kolem samotného Ivana, který nepatří do světa, ve kterém se po přeplavání Dněpru ocitl. Ivan sice přežil a dostal se do bezpečí, ale díky jediné hodnotě, která mu zbyla - nenávisti - je už v podstatě mrtvý. Jeho nezvládnutí situace, ve které se nalézá, a nejen nutnost, ale i touha vrátit se na temný druhý břeh okupovaný nacisty, ho nakonec musí přivést k záhubě, a všichni kolem něj to vědí. Tarkovskij svým osobitým citem pro vizuály a zvuk dokázal zasadit postavy nejen na pozadí skutečného konfliktu (válka opět není vidět), ale také do nespecifikovatelného prostoru a času. Jediné, co ve filmu hraje roli, je kontrast života na jednom břehu a temné, mystické podsvětí břehu druhého. Dvě mrtvoly sovětských vojáků připíchnuté u břehu jsou tou nejlepší ukázkou lidské zrůdnosti, s jakou se během Velké vlastenecké války museli Rusové potýkat. Ivanovo dětství není nejlepší film Tarkovského, ale bez jakýchkoli pochybností jde o jedinečný válečný film, právě díky obrovskému významu lyriky a symboliky, jakou dokázal na filmových plátnech vykouzlit jedině Tarkovskij. 80% PS: J. P. Sartre údajně označil scénu se starcem, vypálenou vesnicí a pecemi za jednu z nejlepších surrealistických scén filmových dějin. A uvažte... stařík bloudící mezi pecemi, hledaje hřebík, na který by pověsil diplom... taky to bolí? ()
Mě by jenom zajímalo, kolik by zdejší uživatelé dali bodů, kdyby to režíroval nejakej sovětskej nýmand a ne Tarkovskij. Je to sice trochu odlišná verze válečného snímků, což pro mě jedině dobře, ale i tak. Tři bambule za kameru, smrada a konec. ()
Moje první a zatím i posledním komplexní potkání s tímto ruským tvůrcem. Na jeho debutu je poznat, že se jedná o zajímavou osobnost. Bohužel jak u mnohých začátků bývá pravidlem, je Ivan pro mě příliš rozporuplný. Na jedné straně jsou v něm nádherné pasáže plné liryky (důstojník a sestřička v břízovém lesíku), či opravdu napínavá cesta přes řeku a v močálech. Na druhé straně totálně podělanej konec plný patetických dokumentárních záběrů z konce války. Celkově jsem od Ivana čekal více "dětského utrpení" a méně "dětského hrdinství". ()
Vizuálně nádherné zobrazení války. ()
A co je ta velká kniha? / Encyklopedie umění. / A jsou tam obrázky? / Jenom obrázky... Neodpustitelně dokonalý celovečerní debut, který instantním režisérským mistrovstvím bypassuje době poplatný námět a skutečnost, že Tarkovskij přišel k produkci pozdě a jako slepý k houslím. Vyhověl i tak všem: zadavatelům, divákům i kritice, aniž by šlo filmu vytknout poplatnost, podlézání či snobství. Myslet v rámci války dítě a dětství je jako dělit nulou. Tarkovskij hrůzu této skutečnostri umě osedlává a vrhá diváka do situace, z níž člověka mrazí a diváka-rodiče obcházejí mrákoty. Samozřejmě nespokojuje s exploatačním rozměrem a těží symbolický význam dětského vojáka až na dřeň. Ironicky nazvané Ivanovo dětství je ve výsledku jedním z nejlepších válečných filmů, který poskytuje nerozbitný argument proti. I kdyby film stál obsahově za prdlačku, zbývá dech beroucí výprava z pekla a kamera, která minimalistickými prostředky a s vynaložením nemnoha prostředků navodí přesvědčivý dojem zkázy, na jaký se jiní nezmohou ani se stamilióny v rozpočtu. Pozadí filmu jsou prostě Dürerovými rytinami, jimiž se Ivan probírá, když nejsou k mání dětské časopisy. Film už lepší být nemůže. ()
No je asi celkem jasné, co se tím básník snažil říct. Ale moc nechápu, že moje pocity z filmu se během sledování dost měnily. Po krátké scéně, která diváka takřka rozdrtí, přichází nezábavný wtf moment a tak pořád dokola... Nakonec ale převážily spíš pozitivní pocity, takže celkově to vyjde na slabé 4* a 70 %. ()
průser jak mraky.. tolik filmových chyb jsem na plátně v kině už dlouho neviděl..(ta s tím vědrem a šplýchancem vody na matku mluví skoro za vše) neschopnost vyprávět příběh, který nikdy ani neměl vzniknout na papíře. nepříjemný dětský herec. jediné co stojí jakš takš za to jsou močálové scény.. Tarkovského filmy mám taky rád, ale za takovou botu mu 3* nedám - nechápu tady to hodnocení.. ()
Ruské (a samozřejmě i sovětské) válečné filmy prostě mají něco do sebe. Jejich přístup k válce bývá dost odlišný a to se projevilo i u Tarkovského prvotiny. Příběh malého Ivana na první pohled zaujme, ale i vyvolá spoustu otázek a pochybností. S postupem času jsem ale jeho počínání chápal čím dál víc. A v první půli mě i bavilo. Pak se ale začaly projevovat i nedostatky a to především zvláštní flashbacky (mně tam prostě neseděly), nedotažené vedlejší dějové linie (Máša) a prapodivný konec. Ivanovo dětství je určitě stravitelnější, než některé pozdější Tarkovského filmy, ale že bych byl nadšený, to určitě ne. ()
Film, který vás osloví hned od začátku, svět druhé světové války někde na východní frontě pohledem malého kluka. Svět změněný a hlavně zcela jiný než pro většinu dětí a jejich dětství. Kluk pomáhá v armádě, aby se pomstil za smrt svých rodičů a sourozenců. Prolézá německé linie a nepozorovaný sbírá informace mezi vlky z SS. Občas na něj dolehnou vzpomínky a hrůzy, které viděl v koncentračním táboře. Scénářem je samotné válečné pole, režie je životním příběhem a kamera jsou dětské oči. ()
Ve své celovečerní prvotině se Tarkovský dotýká pár zajímavých problematik, které na ploše 45 minut shrnul docent Suchánek Vladimír Suchánek: Ivanovo dětství (1962) - YouTube. No, nicméně bych podotknul, že z mé subjektivity vnímání tohoto díla je jeho myšlenka mnohem skromnější. A celkově začínám mít pocit, že je Tarkovský až moc nadhodnocený. Chybí mi totiž dokoukat pouze Oběť, a mám jeho odkaz zhlédnut, a když to tak vezmu, kromě Solarisu a Rubleva, což byly skvělé filmy, jsem například od Stalkera čekal rovněž více, stejně tak jako v Tarkovského lyrické výpovědi snímků Nostalgie a Zrcadla. No, jako celek tento film bohužel moc nefunguje a lepí se na sebe části, které kolikrát nemají žádné vyústění či pointu a netvoří tak spolu pevnou strukturu. Vyústění rovněž nemá ani konec filmu, který tak vyšuměl zcela do prázdna a bylo mi jasné, jak to s Ivanem skončí. Co ale na druhou stranu musím ocenit je pěkná práce s kamerou a kontrasty barev v realitě a alternativých tužeb, respektive snů protagonisty. Je třeba dodat, že Burljajev je doopravdy skvělý herec, který to táhne, a není divu, že si ho Andrej vybral i do Rubleva, kde ikonicky znovu dává do pohybu zvon. Tím ale veškeré klady končí. Celkově pro mě přišel film velmi mdlý, bez překvapivých momentů, nějaké lepší dějové linky nebo nápadu. Nezbývá než stručně dodat (nechci spoilovat), že film je zkrátka o tom, co na konci zmiňuje docent Suchánek v citaci. Kdybych to měl shrnout za sebe, tak řemeslnická práce je na poctivé úrovni. To ovšem nezakryje velmi slabou výpovědní hodnotu, nesourodnou strukturu, a rovněž minimum gradace a momentu překvapení. 50% ()
V takrovského podání se nejedná jen o příběh chlapce ve Vlastenecké válce typu Práče. Tarkovskij přináší přinejmenším další dvě vrstvy k tématu života a smrti včetně religiozity a otázek po duchu doby. Trochu mi film zkazila poslední scéna (spoiler) kde jakoby náhodou nalézají složku s Ivanem. Skoro se mi chce věřit, že to tam Tarkovskij nechtěl dát, ale musel. Film by byl bez toho lepší. ()
| Mosfilm | Tarkovského debut bol trocha iný, ako jeho ďalšie filmy, no už tu bolo cítiť, že ten človek vie, ako previesť svoju víziu v koherentnom štýle a už vtedy mal cit pre takmer všetky zložky filmárčenia ako takého. Dlhé, nestrihané zábery na v podstate hocičo, kde to klasicky naberie nuáncie patriace k tomu, nádherá čiernobiela kompozícia, múdre využívanie mizanscény a jeden prekrásny pohľad dvoch ľudí bozkávajúcich sa nad priekopou, najlepšia scéna filmu. Neohúrilo ale dostatočne. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Sověti natočili několik skvělých filmů s námětem Velké vlastenecké války a nikdy v nich nechybělo vedle válečných hrůz i zobrazení citů prostých vojáků, jejich touhy, strach, schopnost uvolnit se ve chvíli mezi boji... A dost lyriky.Ta lyrika nechybí ani tomuto filmu, který byl asi oprávněně oceněn na filmových přehlídkách, přesto se mi nějak neuměl zažrat do srdíčka. Příběh chlapce, který přijde o rodiče a se spoustou hrůzných zážitků přichází na frontu, aby dělal nebezpečnou práci rozvědčíka a nakonec se stal sám obětí fašismu, je bezesporu silný, střídání reality se sny, v nichž se zračí hrůzná minulost chlapce, to mě nějak rušilo, syrové tmavé záběry, mokřiny a bažiny, takový asi byl život na frontě, ale někdy to bylo únavně monotónní. Ale představitelka zdravotní velitelky Máši byla krásná. A malý Nikolaj hrál taky skvěle. ()
Aj ked vo filme sa moc akcie neobjavilo, aj tak ma film zaujal svojim dejom a spravne nasackovanymi dialogmi, kde uz konecne neospevuju komunizmus a hlavne toho tyrana Stalina. Najputavejsi bol ten zaciatok, kde sa ten Ivan dostal do tabora, kde boli ruski vojaci. Tu sa odvijala zahada, co je ten Ivan zac. Bolo to putave a dobre premyslene. Priebeh filmu dalej uz taky nebol dobry, ale ani zas spatny. Len sa to nejako pomaly vlieklo smerom dopredu, co ma aj troska hnevalo. Zaverecna scena v tom zaplavenom lese, kde sa zakradali sovietski vojaci tiez mala nieco do seba, ako ten zaciatok filmu. A co ma najviac prekvapilo na konci filmu, nebol ziadny happy end ohladom toho chlapca Ivana:( ()
Ivan měl teda fuckt hodně zajímavý dětství, to vám řeknu, milí čtenáři. Ale alespoň se v tomto neuvěřitelném válečném dramatu nenudil, pravda to je. A definitivně se nenudil ani mistr Tarkovskij, který se ve své celovečerní prvotině pěkně vydováděl. A já mu to přeju, protože tohle byl naprosto úžasný, setsakramentsky úchvatně natočený snímek, který toho řekne hodně skrze jeho poetické vyprávění i divákům, které na první pohled moc nezaujme. Brilantní. Vzdávám hold všem opravdovým hrdinům a nezapomenutelným legendám, které Tarkovskýho kinematografii-měnící debut zhlédly na DVDčku, které vydalo úžasné Řitka video. Skutečně vás oceňuji. 4/5 ()
Film mi zachutil až pri druhej projekcii. Tarkovskij chce rozprávať predovšetkým obrazom čo sa mu darí a divák to docení s ďalšou projekciou. Najviac ma zaujal zahmlený kríž, ktorý bol neskôr v zábere ožiarený svetlom a taktiež úvod, kde nápad so studňou sa ukázal ako geniálne rafinovaný ťah. Film však nedrží pokope hlavne kvôli častiam, ktoré doň nepatria, primárne hrátky s Mášou, ktorým sa autor neprimerane dlho venuje. Jednoznačne by prospelo ak by sa snímka držala názvu a teda venovala sa výhradne rebelskému Ivanovi. Línia príbehu Ivana je najzaujímavejšia, hlavne jeho výlevy emócií keď mu "svet" hovorí čo má ako dieťa robiť a on sa všetkému i všetkým prieči. Nebol by to známy svojský ruský naturel, ktorý by sa neobjavil v diele, tentokrát v podobe humoru v dialógoch. Pre mňa snímka zostane rozporuplnou, na tú dobu však súdruhom vytiahla nejednu vrásku. ()
(90%) ()
Ešte nevyzretý a inovatívny Tarkovskij, aký rozruch spôsobil týmto dielo, takto netradične pojať vojnu a spracovanie, šikovnosť režiséra sa prejavila vo štruktúre filmu ... tak prečo by som stále len zobrazovať násilie, ak sa dá niečo vyrozprávať nevinne, tak prostredníctvom detských očí. Ozdoba jeho kinematografie a nie len to Irma Rauch a Valentina Maljavina sú žiarivými ozdobami celého filmu. Partia blízkych kamarátov sa rozhodol zveriť Andrejovi, a to prinieslo ovocie. Samostatne treba vyzdvihnúť kompozíciu mizantscén, viac dimenzionálny scenár, KAMERA-pech, klobúk dole to sú zábery! Veľmi originálny a dobre spracovaný film, 4* pretože jeho ďalšie filmy dokázal absolútne niečo iné, v porovnaní s ostatnými vojenskými filmami vyzerajú ako amatérske filmy začínajúcich filmárov! Ak človek nemá vzťah k takémuto typu filmu- poetického, tak nech ho ani nepozerá. /80 %/ ()
Silný příběh o klukovi, co během války ztratil vše. Hlavně svoje dětství. Chvíli trvá, než se divák v ději zorientuje, což režisér ještě násobí odbočkami v příběhu (ale třeba březový les je v tom černobílém provedení prostě úžasný), aby postupně dospěl k neodvratnému konci. Syrové dokumentární záběry ke konci jen umocní celý ten zmar z války. ()
Tak v první řadě se mi tu nabízí srovnání s českým filmem Práče- hlavně ve spojení dítě-válka. Tarkovsky je ale uplně jiná kategorie. Tento film je velice niterný, osobitý, intimní a hlavně vážný oproti zminovanému Práče. Ne že by Práče byla komedie ale... no podívejte se a uvidíte!! Musím říci že Tarkovsky opět nezklamal. Jeho rukopis je nepřehlédnutelný. Těch nádherných scén, kompozic a záběrů které se tu vyskytují.... Nestačil sem koulet očima. ()