Andrej Rubľov

Dechberoucí pohled do dějin národa ruského. Historiky či jedince, obdivující dějiny středověku a zvlášť dějiny zkoušených Rusů, musí toto veledílo pohladit po duši. Scény s padajícím koněm nebo příprava a samotné odlévání zvonu je nezapomenutelné. Andreje Rubleva řadím nad Vláčila i Bergmana. 10/10 (28.11.2008)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (14.02.2009)

Vo svojej nedávnej recenzii na nemenovaný ruský antivojnový snímok, som označil sovietsku kinematografiu minulého storočia za dosť nezvyčajnú odrodu filmu. Ako keby sa všetci tvorcovia stretávali na nejakých alkoholických, alebo drogových tripoch, aby sa nakoniec každý odobral svojou cestou ( sci-fi, rozprávka, historický ) a natočil to, čo pri týchto cestách mimo normálneho ľudského chápania zažil. A podobne je to aj u Tarkovského ANDREJA RUBLEVA. Snímok točený v čo najmenej komerčnom štýle, ale zato v tom najlepšom remeselnom prevedení, podáva dôkaz o tom, že kultové snímky sú väčšinou ťažko stráviteľné ( obyčajnému divákovi ) a s istými problémami aj ťažko pochopiteľné. (20.09.2014)

Film Andrej Rubľov patrí spolu so Solaris a Stalkerom medzi najvýznamnejšie Tarkovského diela. Zachytáva v ňom život slávneho maliara ikon ktorý žil pravdepodobne niekedy medzi rokmi 1360-1430 a ktorého dielo zanechalo obrovský odkaz nielen v ruskej, ale vo svetovej kultúre. Rozčlenenie snímky na niekoľko častí ju robí značne epizódovou, pričom sa dá povedať, že jednotlivé diely sa kvalitou alebo obsahom značne líšia. Úvodná sekvencia je veľmi dobre spracovaná, rovnako ako aj tatarský vpád do Vladimíra (najlepšie spracovaná časť filmu), alebo veľkolepé odlievanie zvona, pričom nemožno zabudnúť pochváliť skvelú kameru. Treba tiež povedať, že sa tú nájde niekoľko pásaží plných surovej brutality, ako je oslepovanie umelcov. Aj napriek mnohým úchvátným obrazom ma film hlavne kvôli jeho dĺžke často nudil, k čomu sa dá pripísať nejednoduchý obsah, ktorý je pre jedných úžasným, pre druhých len stratou času. Snažil som sa tomuto filmu porozumieť, avšak nejak mi to nešlo, preto moje hodnotenie asi nezodpovedá skutočnej kvalite tohoto diela. Možno keď si to znova pozriem, dokážem všetko oceniť a prilepším, zatiaľ je to u mňa v priemere. (14.12.2007)

Při sledování tohoto filmu jsem měl dosud nejintenzivnější pocit, že se skutečně dívám na středověk. Zvlášť ve srovnání s filmy jako Statečné srdce nebo Dobytí ráje. Díky jeho mimořádně flegmatickému tempu jsem upadal do letargie, ze které mě ale často vytrhly působivé scény. Z nich nejlepší byl asi nájezd Tatarů na Vladimir a následná zvěrstva páchaná na jeho obyvatelstvu, a výroba zvonu. Celý rozsah filmu, nejen jednotlivé scény, však asi ocení pouze obzvláště zkušený divák. Snad jím časem také budu. 7/10 (16.11.2005)

10/10 Jestli bych o Solaris napsal, že to není film pro běžného diváka, tak o Andreji Rublevu to platí ještě o něco víc. K tomuto filmu jsem přistupoval s úctou a obdivem, ještě než jsem ho viděl. V něčem mě zklamal, v něčem překvapil, v něčem ohromil. Asi je problematické to, že jsem viděl Director´s cut. Též se mi nelíbily někde až přehnaně brutální scény. Ale vyčítejte to Tarkovskému:-). Jistě někdo namítne, že to prostě je tou dobou. Snaha vykreslit tehdejší společnost je více než patrná, již méně patrný je symbol víry člověka v jeho schopnosti, jeho nezlomnost ducha. Nejpůsobivější je poslední epizoda. Patrně je to jeden z mála filmů u kterých ještě nemůžu patřičně ocenit jeho dosah. Možná časem... (04.07.2006)

Tarkovského středověký "Fitzcarraldo" projekt, jehož rozbahněným polem nudy jsem se brodil celé 3 hodiny. Přirovnání k Sedmé pečeti či Marketě Lazarové? Ale no tak, no tak, to určitě ne... Rublev nenabízí nic než čistě subjektivní multitematické zahloubání, ze kterého jako by ani sám Tarkovský nevěděl jak ven. Výsledkem je změť neurčitých a k uzoufání nezáživných kapitol, nad kterými se mohou rozplývat snad jen Tarkovského skalní vlezdoprdelkové.. Po homerunu se Stalkerem a dalekém odpalu se Solarisem si u mě Tarkovský zapisuje druhý strike (po egoistickém Zrcadle) a já už snad po ničem dalším nesáhnu, abych si ho nevyoutoval.. (06.04.2015)

kapánek dlouhý, utahaný a ubíjející, podobně jako Markéta Lazarová. (09.04.2010)

Interpretační poznámka: Rozčlenění do kapitol se v Andreji Rublevovi jevilo jako nejpříhodnější: každá kapitola představuje úplně jiný prostor, jinou událost, a tudíž i jiné téma, o kterém film provádí s divákem věru nesnadný dialog. Rozčlenění do kapitol tudíž značí i rozčlenění tematické. Spojnicí mezi všemi těmito útržky je Andrej Rublev, jehož proměnlivá míra přítomnosti a vlivu na vyprávění indikuje jeho samotný vliv/důležitost jednak jako umělce, ale i kazatele, učedníka či souputníka. Možná právě v zachycení Rubleva z několika stran dodává Tarkovského opusu auru komplexnosti, což tkví v již zmíněné propojitelnosti Rubleva a okolního prostoru. Jinými slovy, Rublev v podstatě vstupuje do neustálého konfliktu. Touto interakcí se narušuje jeho soubor hodnot, což vyúsťuje ve – zde již několikrát zmíněný – střet víry a poznání. Rublev tudíž řeší i definici jednotlivých pojmů a je nucen konfrontovat s realitou, resp. s událostmi, u kterých se stává jejich svědkem. ___ Osobní poznámka: Nepochybuji, že výše nastíněné je – vzhledem k dílu, jakým Andrej Rublev je – neuvěřitelně nedostačující a neúplné (čímž rozhodně nemyslím počet znaků). Tarkovského snímek je skutečně filmem, o kterém mohu v klidu říci, že mi bude stále cosi unikat, že stále bude existovat něco „zbytkového“: ať už na rovině témat, ke kterým se vyjadřuje či, konkrétněji, na rovině detailů, jež slouží pro lepší orientaci v příběhu či poslouží interpretaci. Jsem rád, že nikdo další podobně filmy netočil. Jeden Tarkovskij jako nápor filmového umění na psychiku stačí. (15.03.2014)

Se vsi uctou, takhle nudny a prehypeovany blob jsem snad jeste nikdy nevidel. 3 a pul hodiny, behem kterych vam naprosto realne hrozi moznost unudeni se k smrti. Jakoukoliv umeleckou snahu, jakykoliv naznak filozofickeho poselstvi, ktere chtel Tarkovskij filmem sdelit je naprosto nekompromisne zdevastovano a pohrbeno apokalypsou nudy, ktera ve svetove kinematografii nema obdoby. Vsechny Tarkovskiho filmy jsou bezmezne nudne, vetsinou ale maji take co nabidnout, napr. v pripade Stalkera je nuda dokonce dokonale zamaskovana tak silnym haluz feelingem, ktery z toho nakonec dela skutecne kvalitni film (jako jediny v Tarkovskiho filmografii, mozna jeste se Solaris). To co ale predvadi v Andrej Rublev, to je samotny vrchol nudy, ktery nemuze zachranit uz vubec nic. Navic me prekvapilo jak moc spatne je to cele natocene - totalni chaos a je videt, ze Tarkovskij se zatim jeste rozjizdel. Hvezdu zachrany to ode me dostava za to, ze se to misty nebalo byt spravne brutalni. Jinak ale uprimne lituji casu, ktery jsem u tehle prisernosti stravil a predem bych chtel varovat kohokoliv, kdo ma v planu si to dat jakozto jeden ze "zasadnich" snimku - Nedelejte to!!! 1/10 (08.04.2010)

S Andrejem Rublevem jsem měl zpočátku obobný problém jako s Marketou Lazarovou - asi i proto, že jsem viděl nejdelší verzi. Prvních 90 minut mě až na skvostnou úvodní scénu příliš neoslovilo, filmařsky se drželo zcela při zemi a jednoduše natahovalo prostou dějovou zápletku bez výraznějších momentů. Obrovský zlom přišel s tatarským nájezdem, zobrazením jeho následků a hlavně třičtvrtěhodinovým odklonem k mladičkému zvonaři. Druhá polovina filmu přímo přetékala technickým vizionářstvím, působivými symboly, nezapomenutelnými scénami a emocemi. Teprve zde Rublev dává najevo svůj statut mistrovského díla a když po výborném nadějí naplněném závěru následuje desetiminutový barevný exkurs po Rublevových freskách, díle malíře, které zůstávalo po celou dobu divákově oku skryto, je to velmi intenzivní zážitek. Proto nelze jinak než zaokrouhlit hodnocení na plný počet a odpustit filmu opatrné a zdlouhavé připravování půdy pro podněcující a podmanivé konfrontace. (23.03.2012)

Komentář bude velice krátký, protože už takhle mě Rublev obral o tři hodiny života. Zdejší hodnocení jde mimo mé chápání, protože při sledování tohoto filmu jsem zažíval pocity daleko za hranicí běžné nudy. Ta první hvězdička je za pohanskou slavnost a vypálení města, ta druhá je pro mě, že jsem to dokoukal až do konce. (21.03.2011)

Historická freska je žánr mně v době psaní komentáře prakticky neznámý, a dostat se k němu oklikou skrze Tarkovského nekonvenční a nad tradiční žánrové i filmové postupy povznášející se tvorbu se stalo dvousečnou zbraní. Ta odvrácená strana této zkušenosti je bohudík značně otupená. Velkolepé dobývání Vladimiru v prostřední části na mě totiž v celku filmu sice zapůsobilo nejmíň, vlastně svým měřítkem i trochu rušilo tu jinak hluboce osobní povahu příběhu, nicméně jeho měřítko a autenticita je prostě dechberoucí. Teprve zbytek Andreje Rubleva se nese v patrném stylu Andreje Tarkovského, a naproti prostřední části dokáže generalizovat osudy Ruska, stejně jako úděl nadaných, na mnohem osobnějších příbězích propojených titulní postavou. Ačkoliv už je téma víry obyčejně značně vybledlé, jako takové se zdá být trefným kontextem naprosto dokonalému historickému obrazu propojující to, co by bez něj mohlo být jen povrchní a samoúčelnou exhibicí, s autorovým přesvědčením a motivaci. Nakonec to je totiž ta dlouhá a nevyhnutelná cesta umělce ke svému dílu, jeho vnitřní zápas s hříchy národa, a jeho bezúhonné zasvěcení své víře, která na mě i přes náboženský podtext zapůsobila nejvíc. Právě pro toto ryze autorské poetické propojení typicky rusky pompézní formy s nikterak domýšlivou, prostou a vypovědí umělce je Andrej Rublev nadčasovým zážitkem. (Viděna základní tříhodinová verze, což mám v budoucnu rozhodně v plánu napravit.) (09.01.2015)

Sovětský film, to prostě není jen komunistická propaganda a Andrei Tarkovsky to dokazuje více než mnozí jiní tvůrci. Jeho filmy jsou velmi hlubokomyslné a najdete v nich skutečně mnohé, v tomto případě i příklon k bohu, respektive otázka místa víry v lidském životě. Silný film, který překvapivě není tak velkolepý, jak by se mohlo na první pohled zdát. (14.07.2015)

Filmová historická freska a neutěšená báseň o Andreji Rublevovi zachycuje sice několik epizod z umělcova života, přesto však není jeho životopisným filmem. Je spíše povahopisem středověkého Ruska 15. století, doby, v níž tento vynikající malíř ikon žil a tvořil, a kterou také dokázal ve svých dílech dokonale vyjádřit. Záměrem tvůrců bylo na podkladě nepočetného historického materiálu „vyjádřit vlastní ideje a vytvořit soudobé charaktery“, vyslovit svou víru v humanistický ideál, podle něhož myšlenku a vitalitu v člověku nelze zahubit žádným vnějším útlakem či porobou. K tomuto filmu se váží mnohé legendy. Je pravda, že o něm Bergman prohlásil, že je to nejlepší film všech dob? Je pravda, že se po společně projekci Kurosawa Tarkovskému veřejně hluboce uklonil? Nevím. Rozhodně se ale hluboce klaním já, i když je to Tarkovskému jedno. Problém s tímto filmem je, že se nejedná pouze o několik příběhů. Ten film toho vypráví víc, přímo i nepřímo. Ovšem, jak víme, každý dobrý příběh není pouze příběh. (24.02.2009)

Film je zde přirovnáván k Marketě Lazarové, já v tom však vidím pouze stejné časové období, syrovost středověku a příběh rozdělený do různých kapitol. Andrey Rublev je spíš snímkem životopisným, odehrávající se v době 1400 - 1425. Režisérsky je film natočen na jedničku, detaily všech rekvizit, kostýmů, staveb - to je fakt paráda. Samotný příběh byl na mě až moc dlouhý, navíc hodně křest´ansky pojatý, což v té době samozřejmě tak bylo. Jednotlivé kapitoly vyprávějí různé příhody lidí a putovaní Andreye Rubleva ruskou zemí. Na mě nejvíce zapůsobily nájezdy Tatarů a vyvraždění lidí v kostele, nebo stavba obrovského zvonu. Vlastně každá kapitola něčím zaujala, film určitě stojí za to vidět. (11.03.2012)

"Vidím, že jste moudrý muž." - "Pokud ano, je to správná věc? Není lepší nevzdělaný, který se řídí svým srdcem?" (13.03.2015)

Tak na spirituální okamžik ještě čekám, ale už jsem si to byla schopná aspoň trochu interpretovat. (02.10.2010)

Veľmi ťažký a silne naturalistický film ktorý rozpráva o živote maliara Andreja Rubľovova. Príbeh ho sprevádza priblžne 30 rokov jeho ťažkého života v ktorom nemal nič jednoduché. Chudoba a vojna je tu vyobrazená naozaj drsne a na ten rok to vyzerá nesmierne reálne. Ako som už spomínal film je naozaj ťažký hlavne prvá polovica je skôr psychologický pochod mníchov a maliarov než životopisný príbeh. Tarkovskijov dvorný herec Anatolij Solonicyn nechýba ani v tejto snímke a ako vždy svoju úlohu zahral na jednotku. Ja osobne mám s touto snímkou problém na tak ťažký námet a spracovanie je to až príliš dlhé a mnohý to určite nedokážu pozrieť naraz ba ani na 2 krát. Dĺžka 280 minút je proste veľmi veľa. 4,5* (01.09.2013)

Tenhle film je hodně vyjímečný. Tady je snad od všeho něco, stačí si jen vybrat. Asi dost lidí odradí délka film. Já jsem ze začátku u toho třikrát usnul a pak najednou jsem se do filmu vžil a je to zážitek. Tenhle film by měl vidět, každý větší znalec filmů. Jestli někdo píše, že je to podobný Markétě Lazarový, kde mám odpad. Asi si budu muset pustit Markétu znova jenom kvůli Andrejovi. (26.01.2015)