Jeden blbec na večeru

“Haluz týždňa” , je tradícia kamarátov, keď si pozývajú na večeru “BLBCOV” , na ktorých účet, sa potom celý ten večer, zabávajú, majú z toho - neskonalú prču ! Akurát vo vlaku, natrafí Pierreov kamarát, na úradníka, ktorému ho dohodí, aby ho pozval na večeru, do ostávajúcej partie, kde ostatní, si zabezpečili svoje obete. Ale Pierreho - sekne v krížoch, pri športovej aktivite, a tak musí ostať trčať doma, bohužiaľ, úradník, Francois Pignon, je už na ceste k nemu domov, pritom netuší, o čo ide. Na spomínanú večeru - nedôjde, zostanú u Pierreho v byte, ktorý sa akurát pohádal, kvôli tomu s manželkou, ktorá je akurát na odchode, ďalej do bytu, príde - daňový kontrolór, smutná nymfomanka, udobrí sa so svojim kamarátom, ktorého považuje za rivala, a ten, má z tejto situácie, neuveritelnú pasiu, smeje sa zvláštnym spôsobom, do všetkého asistuje, práve - Pignon, ktorý týmto pánom a dámam, volá, popletie, aj Anciáša, oni, ony, potom dobehnú k Pierremu, pričom sa môže začať reťazec bizarných situácii... A otázka spočíva, kto je tu najväčší blbec ? Je to šialené, je to zábavné, má to francúzsky šmrnc, ubehne to ako voda, nenudím sa, vynikajúci scenár a herci, i samotný odborník na komédie, F. Veber. (08.02.2016)

Vynikajúca komédia, ke sledovaniu ktorej som pristupoval s obavami, že to bude niečo ako Ještě větší blbec, než jsme doufali. Bol som príjemne prekvapený, ako sa na malom priestore vďaka perfektnému, vycizelovanému scenáru rozohrala skvelá konverzačná komédia. Privlastnil si ju pre seba Jacques Villeret, ktorého som doteraz videl iba v Senzi finte. Mal som z neho pocit syntézy Luďka Sobotu s Josefem Švejkem. Ani ostatné osoby neboli iba štatistami a osobitne to platí o daňovom kontrolórovi, ktorý vďaka fyziognómii by nemal problém zahrať svoj part aj v nemom filme. Príjemné prekvapenie a veľmi dobrá zábava v rozumne zvolenej stopáži. (05.01.2016)

Začátek byl docela podivný až jsem se zase lekla, že se opět jedná o podivný francouzský film bez jakékoliv pointy jak to mají většinou frantíci v oblibě. Zatím se ale děj rozběhl a já se tomu celkem i zasmála. Dobré komediální a konverzační drama. Neurazí to a troufám si tvrdit, že by to bylo vtipné vidět i několikrát. (20.11.2012)

Skvělá zpráva, Francouzská komedie je stále kvalitní a zábavná. A velikou zásluhu na tom má Francis Veber, který točí stále skvělé komedie (ne-li lepší) jako za časů své největší slávy (např. s Pierrem Richardem). A stačí mu k tomu jeden barák, telefon, čtyři chlapi, dvě kočky (dvounohé, samozřejmě :-)), necelých osmdesát minut a hlavně perfektní scénář. Thierry Lhermitte a Jacques Villeret jenom dokázali jací jsou znamenití herci a jaký mají komediální potenciál. A jako třešínka na dortu je výtečný český dabing (Viktor Preiss s Václavem Postráneckým) a úvodní chanson George Brassense přeložený a přezpívaný Jiřím Dědečkem. Znamenité. (19.06.2006)

Výborná komedie, která sice ještě nemá na svého mladšího brášku s názven Drž hubu!, ale je to skvělá zábava se spoustou zapeklitých situací. Scénář je napsán skvěle (autorem je sám režisér Francis Veber) a herecké výkony titulního blbce Jacquese Villereta a arogantního zbohatlíka Thierry Lhermitta jsou bezchybné. Francouzi umí točit inteligentní komedie, všichni by se od nich měli učit. (08.10.2011)