CBGB – Kolíska punku

Přišlo mi to spíše jako dokument než film. Nemělo to vůbec žádnou energii. Jediné, co mě těšilo na filmu byla hudba známých kapel a také na konci filmu krátký zpěv Alana Rickmana. Jinak herci, ve filmu spíše působili jako asistenti a ne jako herci. Asistovali v dokumentu, nehráli ve filmu. Čekala jsem od tohoto filmu daleko víc. (02.04.2014)

Je mi vlastně jedno, kolik nesrovnalostí se ve filmu objevilo. Vidět (Ramones, Blondie, Dead Boys, Iggy, Patti Smith,...) nebo aspoň slyšet (New York Dolls) svoje oblíbence v jednom filmu je prostě super. Nezbývá než dodat, že Ramones, Stiv Bators, Johnny Thunders i Hilly světu chybí... mně teda jo. (06.10.2014)

Všetko má svoj začiatok, svoje korene, svoju prapodstatu. Tak je to aj s punk rockom. Rebelský hudobný a životný štýl sa začal formovať začiatkom sedemdesiatých rokov minulého storočia v Spojených Štátoch Amerických. Priamo v New Yorku na Manhattane v roku 1973 založil Hilly Kristal klub C.B.G.B. Malo sa tam hrať country, bluegrass a blues. Lenže všetko to dopadlo úplne inak. V bare sa začali schádzať motorkári, alkoholici, feťáci, podivíni a skrachované existenicie. Pritiahla ich tam nová vlna agresívnej, nekompromisnej hudby. Zrodil sa tam punk! Ako to všetko bolo sa pokusil zachytiť režisér Randall Miller vo svojom filme "CBGB - Kolíska punku". **** (13.11.2014)

HBO sa podarilo natočiť opäť jedinečný hudobný film s prívlastkom podľa skutočných udalostí. Alan Rickman spolu s hudbou absolútne kraľuje. Hilly Kristal v rokoch 2000-2005 bojoval za záchranu klubu a správu o jeho možnom zániku avizoval verejne a spolu s ďalšími vytvoril projekt za jeho aktívne fungovanie. Napriek tomu sa klub CBGB nepodarilo zachrániť a v októbri 2006 odohrala posledný koncert Patti Smith, ktorá ho v ten večer, resp. nadránom aj symbolicky zatvorila. Hilly Kristal bojoval do posledného dychu. V auguste 2007 podľahol komplikáciám rakoviny pľúc. V roku 2013, (zhodou okolností?) v roku premiéry tohto filmu, bol klub pridaný do národného historického registra. R.I.P. Hilly! (12.03.2015)

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)