Epizódy(9)
-
Veliké bourání (1918) (E01)
-
Den po Mnichovu (1938) (E02)
-
Kulka pro Heydricha (1941) (E03)
-
Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)
-
Zabíjení soudruha (1951) (E05)
-
Musíme se dohodnout (1968) (E06)
-
Je to jen rock'n'roll (1976) (E07)
-
Poslední hurá (1989) (E08)
-
Ať si jdou (1992) (E09)
Obsahy(1)
České století je otevřenou sérií autorsky zpracovaných televizních dramat, která se vracejí ke klíčovým událostem českých dějin z pohledu jejich hlavních aktérů. Televizní cyklus, vytvořený podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, nabídne nezvyklý pohled na mezní okamžiky moderních dějin naší země od roku 1918 do roku 1992. V každém z devíti dílů se zaměří na jedno datum a klíčové aktéry, jejichž tehdejší rozhodnutí měla mít osudové důsledky pro celý národ, i pro ně samotné. Každý hráč měl v rukou nějaké karty a rozhodoval se, jaký trumf vynese. Autoři Českého století nehodnotí, jestli šlo o dobrý, nebo špatný tah, spíše je zajímá osobní příběh „národního" aktéra své doby. (Česká televize)
(viac)Diskusia
Já mám prostě obavu (?), že pokud se seriál opravdu etabluje trochu na dýl (tím myslím TV reprízy, dvd a tak) tak se prostě pro současnou generaci ,(část populace která nabývá nový vjemy a bere je za své)- může stát určitou "historickou realitou" - tak jako podle starší generace byla třeba historie podle majora Zemana, podle Vávrových filmů ap. - tj se to opravdu tím "konsenzuálním obrazem historie " může stát.
na príspevok reagoval jhr
Mocní a ztracení muži
Datum: 3.12.2013 Autor: Ondřej Štindl Zdroj: Lidové noviny
Až překvapivě silný ohlas vzbudila zatím neukončená televizní série České století režiséra Roberta Sedláčka a scenáristy Pavla Kosatíka. Rozebírali ji nejenom diváci jaksi profesionální, ale i širší publikum. Česká televize si může pogratulovat k tomu, že vyprodukovala dílo nějakým způsobem živé, snad i provokující.
Jistě také v některých ohledech sporné, nevyrovnané – rozdíl mezi těmi nejsilnějšími pasážemi seriálu a těmi nejméně zdařilými je skutečně výrazný. Část té kritiky, jíž se autoři stali terčem, ale podle mě vychází z pomýlené představy toho, jak by nějaká dramatizace klíčových okamžiků moderních českých dějin měla vypadat a k čemu by měla směřovat. Stručně řečeno: nenaplňuje-li České století nějaká očekávání, může být problém i v těch očekáváních.
Sedláčkův a Kosatíkův seriál, myslím, neaspiruje na to, aby se stal konsenzuálním obrazem historie, obrazy ilustrovaným výkladem dějin, který publiku předvede, jak to tenkrát bylo či jak se dnes shodneme, že to tenkrát bylo. Ani nějakým portrétem národa v průběhu času, zachycujícím společnost a její uvažování ve vší její různosti. Chtít po autorech něco takového, domnívám se, je projevem nezohlednění nejenom nějak definovaného produkčního rámce, ale asi i autorského záměru. Místo velké fresky sled osobně pojatých momentek mužů, tak či onak ztracených ve velkolepě zařízených chodbách moci, tvořících dějiny vlastními rozhodnutími a zároveň těmito dějinami vláčených. Mně to vlastně stačí.
na príspevok reagoval ElrondBig
On ten Peňásův sloupek má stálý podnázev Prach a broky... je poněkud rozpustile a pábitelsky laděn..
Uživateľ Ampi zmazal svoj príspevok.
Padla tu zmínka o kvalitě poslanců jako takových (vlastně ne všech 200, ale jen některých, nevím kterých) - a je to tak. Zpravodajství o tom přináší novinách Jiří Peňás ve své pravidelně občasné sobotní rubrice "Vzpomínky na kojnou":
Nově zvolení poslanci zasedli do lavic, v nichž se seznámili s červenými a zelenými tlačítky. Někteří je okamžitě začali mačkat, neboť se domnívali, že v nich je elektrický proud, kterým lze mučit souseda, aniž by on věděl, kým je mučen. Potvrdil se tak klasický psychologický experiment, jenž dokázal, že chuť k mučení vzrůstá s příležitostí mučit. Člověk takový holt je, protože to člověk, to zní hrdě.
Zbývající čtyři díly Českého století:
6. Musíme se dohodnout (1968) – díl věnovaný pozadí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy a následnému jednání tehdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka a prezidenta Ludvíka Svobody v Moskvě.
7. Je to jen rokenrol (1976) – díl věnovaný důsledkům Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a jeho československém ohlasu vznikem Charty 77.
8. Poslední hurá (1989) – díl věnovaný konci 80. let, protirežimním demonstracím a rozkladu komunistického aparátu ve vedení Československa.
9. Ať si jdou (1992) – díl věnovaný rozpadu Československa.
na príspevok reagoval jhr
Že vždycky vnímáš jen to co chceš není moje vina. Tak tedy ohledně podsouvání: "myslíš jiný systém než demokracii?" Takhle se projevuješ neustále. Jak někdo nevidí věci stejně, je to ihned nepřítel a ať říká co říká, jistojistě je to něco špatného nedemokratického. To je to o čem mluvím, někteří se tak strašně chtějí vymezovat vůči komunistům, že v důsledku uvažují naprosto stejným doublethinkovým způsobem - co řekne oponent se chápe jen v určitých mezích.
K těm "dotazům". To leda mohu opakovat to co už jsem napsal několikrát (a jichž je třeba prohlášení o biči a potrestání politiků shrnutím): nechci, aby si někdo dělal politický kredit jen na tom, že je antikomunista, antikomunismus je stejně zprimitivnělé vidění světa jako to, které kritizuje. Nechci slyšet, vůči čemu se kdo vymezuje, chci slyšet, co hodlá dotyčný dělat. Už vůbec to z dotyčného nedělá demokrata. Upřímně kdyby opravdu komunisti z povrchu světa zmizeli, většina z těch skalních oponentů by myslím rázem ztratila smysl života a ukázalo by se, že jinou "myšlenku" v hlavě nikdy neměli.
Když někdo staví politiku na tomhle a nebo na příbuzném tématu - "volte nás, protože i když si myslíte, že jsme špatní, ti druzí jsou horší a jestli volíte je, to jste ztratili paměť/nic o tom nevíte", tak to je pro mě signál, že sám nemá absolutně co nabídnout. Jenže o to musí bojovat tím, co hodlá dělat a co skutečně dělá, ne prohlášením koho nemá rád. V tomto smyslu je to bič a strašák. Chci, aby si dotyční konečně uvědomili, že jedinou možností jak porazit konkurenci je dělat to líp a ne jen stavět na tom, že druzí to dělají hůř. Současná realita svědčí o tom, že to stále nepochopili. Ale třeba jednou...
Ty jsi rozumbrada, to se hned pozná, že jsi všude byl a všemu rozumíš. :)
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
A vlastně žijeme na komunistické planetě, která se nachází v komunistické sluneční soustavě, viď..
No tak myšlenkování nebude, jak vidím...
(nechápu co podsouvám, když jsem přesně (ctrl+c,v) citovala tvé výroky)
na príspevok reagoval flanker.27
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
Ohledně KSČM, paradoxně v 90. letech byla proti zákazu KSČM spíš pravice, protože její neexistence by pravděpodobně znamenala výrazné posílení ČSSD.
Ale k otázkám (resp. otázce, mně to stačí jednou :) ). Opět něco podsouváš. Ne altyernativa k demokracii, ovšem to co tu je, je spíš parodie na demokracii. Ta nespočívá v tom, že jednou za 4 roky (nebo kratší dobu, když zrovna jsou předčasný volby) jmenujeme 200 (či spíš nějakých 100 a něco) pablbů, aby nám tvořili zákony a neohlíželi se přitom - no, říct napravo nalevo není úplně přesný, protože v tomhle spektru to moc nefunguje. Protože pravice se ohlíží leda na zájmy těch kruhů co jí platí a "demokratická levice" vlastně taky, jen tu a tam pustí chlup, aby si mohla říkat sociální. V tomto smyslu tam chci mít alespoň nějakou jinou sílu, která na to aspoň zatím není tolik smočená. A za druhé jako alternativu k myšlence samospásného volného trhu. Mám za to, že posun k sociálnímu státu v zpádadní Evropě po druhý světový válce byl dán především tím, že jejich vlády se velmi bály sociálních nepokojů a toho, že by někoho v Z. Německu či ve Francii (ta k tomu v 50. letech byla dost blízko) mohlo třeba napadnout, že by se nějaký ten vítězný únor docela hodil. Jakmile na přelomu 80.a 90. let zmizela politická konkurence, najednou se množí případy chudnutí, zde již zmíněného rozevírání nůžek mezi bohatými a zbytkem, a zacházení s lidmi někde ve stylu Číny. Sice když je třeba, tak vytáhneme s praporem svobody a posíláme 421. výzvu čínské vládě aby byla hodná, ale v reálu se na pracovním trhu chce, aby se člověk přizpůsobil pracovním podmínkýám Číňana. Ta země je ostatně pěkný důkaz, že kapitalismus nemá s demokracií společného nic.
Jo ještě poznámka co se toho studentstva týče. Kamarád učí na vejšce (FJFI ČVUT) a na adresu studentstva nemluví zrovna hezky stran jejich schopnosti srovnat si myšlenky a mít vůbec nějakej společenskej a politickej přehled. Politická orientace u nich je spíš móda a póza než že by to vyplývalo z nějak zformované osobnosti (natož z nějakého chápání demokracie).
na príspevok reagoval prkalil
Mezi námi, komunismus nebo demokratický kapitalismus, obojí je utopie, jeden už zkolaboval a druhý se k tomu nezadržitelně blíží. V tomhle systému se ty neustálý megazlodějny nedají zastavit a ten systém to trvalé vysávání od pijavic dlouhodobě neudrží. Na druhou stranu diskuse o politice je zcela zbytečná věc. V knížce od Ivana Olbrachta - O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách je mezi jinými i kouzelné přísloví, které se k této diskusi přesně hodí - Kdybys za pravdu i život dal, tupec svou mlít bude dál.
Zrovna nedávno jsem s ní četla krásný rozhovor v pátečním magazínu LN. Urývnu:
Hned po demonstraci se mě vyšetřovatel ptal: "Vy máte děti, copak jste na ně nemyslela?" Řekla jsem mu: "Právě na ně jsem myslela, aby se za mne nikdy nemusely stydět." A dnes mohu říci, že moje děti na mne jsou hrdé. I vnuci jsou hrdí. Mám jich pět - tři holky a dva kluky. Jeden z nich, Péťa, napůl Rus a napůl Francouz, vůbec nečte žádné knihy. Teď konečně vzal do ruky moji knížku Poledne ve francouzštině. Rozhodl se, že tuhle přečte. I on pochopí, proč jsem to tehdy udělala.
na príspevok reagoval jhr
Taky si nemyslím, že by KSČM, kdyby byla ve vládě, nějak moc zlobila. Jenže ona vlastně ve vládě být ani moc nechce, že, a tak v poklídku zůstává prof některé voliče svatá. Vzhledem k tomu, že se nezreformovala a hlavně nepřejmenovala v podstatě už 25 let poškozuje českou levici.
Píšeš, že chceš, aby řadový občan měl možnost ty nahoře potrestat. Aby byl bič, kterého se musí ti nahoře bát. Zajímalo by mě, co si pod tím přesně představuješ.
Taky píšež, že v současné době nevidíš jiný způsob, než tenhle. Tady se trochu ztrácím, jaký jiný způsob? Čeho?
Dále, že jestli ti nahoře nebudou mít skutečnéhom soupeře, skutečný jiný systém proti sobě, naprosto nic jim nebude bránit dělt si už úplně co chtějí a přestat dodržovat i to málo pravidel, co ještě musí dodržovat. - myslíš jiný systém než demokracii?
No, ale hlavně chci zdůraznit, že se nechci hádat a mým cílem není zvítězit, zajímá mě, jak by asi řekl Hymie Kaplan, hlavně myšlenkování.
na príspevok reagoval flanker.27
To byla veliká ostuda.
Príspevok bol zmazaný administrátorom.
Výsledky studentských voleb mě naopak naplňují optimismem - máme dobrou mládež, která, ačkoli se o politiku moc nezajímá, má intuitivně tak nějak jasno.
na príspevok reagoval Arbiter
Takhle, já jsem víceméně pro zrušení ustr a přenesení jeho práce do nehomogenní akademické obce. Jen jsem musel reagovat tady na kolegu "vše, co znevažuje komunismus, je propaganda".