Nepřítel

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)

Velmi znepokojivý a velmi neuspokojivý film, ale tohoto Villeneuvea mám mnohem raději než toho velkorozpočtového, včetně té obludy v rohu pokoje. (21.01.2018)

Adamův žebřík? Torontský Fuck Club? Dva Jakeové tak trochu jinak? Kdepak, jen jeden malý hypnotický mindfuck o tom, že kdo je naplňován partnerským vztahem a všemi jeho produkty, ten nemá doma pavouky.. Povídá se, že každý má na světě dvojníka a s přihlédnutím na Marxovu teorii se můžeme dohadovat, jestli vy / já představujete tragédii a onen dublér frašku, či zdali jsou „role“ obráceně. Pravda je ale bohužel úplně jinde. On totiž žádný dvojník neexistuje, protože každý z nás je zároveň tragédií i fraškou a je ovládán diktátorem (NEPŘÍTELEM) ve svém podvědomí.. Chytrý film, při bližším „ohledání“ dokonce velmi smysluplný, ale pokud si k němu odmítnete hledat cestu, uvidíte jen nedostatečnou insekticidní činnost v metropoli Ontaria. Spolupráce Villeneuve, Gyllenhaal doposud splňuje ty nejvyšší nároky.. (06.10.2014)

Pár podnětů k zamyšlení, co to mělo vlastně znamenat a proč je zdejší interpretace filmu jako snu totálně hovadská. Ne, taky jsem se při závěru nechytal. Ale jsem rád, že někdo o něm dostatečně přemejšlel a nebál se nad ním ztrácet delší čas. (23.03.2014)

A zase tu máme jeden podivně divný utopistický film, který vůbec nedává smysl. Nebo vlastně dává? Zpracováním mi Nepřítel připomněl Dvojníka s Jessem Eisenbergem. Retro-žluto-hnědé barevné ladění je zvoleno skvěle, dodává snímku ještě vyšší level podivnosti:) Myslím, že jasným způsobem nelze snímek interpretovat, ale ti, kdo budou mít zájem, naleznou na internetu spousty (ne)možných a (ne)pravděpodobných teorií a filozofických rozborů. Jake Gyllenhaal nám trošku zarostl, ale v té bundě mu to i tak sluší:) Na konci filmu na Vás doslova vybafne jedna lekačka:) I když jsem docela nadskočila ze sedačky, zároveň mi ten výjev přišel trochu i groteskní. (04.10.2015)

Je to dosť dobrý umelecky ladený mysteriózny psychologický thriller. Má celkom dobrý príbeh o univerzitnom profesorovi, ktorý žije úplne stereotypným životom, ale všetko sa zmení, keď si v jednom filme všimne komparzistu, ktorý vyzerá presne ako on. Preto sa ho rozhodne vyhľadať a čoskoro si uvedomuje, že nemajú spoločný len vzhľad, ale sú takmer úplne totožní a to jeho život začne radikálne ovplyvňovať. Spracovanie sa mi páči, síce som vzhľadom na pomerne obyčajne znejúcu zápletku pôvodne očakával skôr štandardnejšie prevedenie, o čom ma presvedčila aj pomerne obyčajná úvodná tretina, no následne je už jasné, že tvorcovia to predsa len pojali výrazne inak, čo ale rozhodne nie je problém, práve naopak, tieto netradičné filmy, v ktorých nie je všetko tak, ako vyzerá mám rád. Síce to na prvý pohľad dejovo pôsobí trochu chudobnejšie, keďže tých hlavných motívov je tu vlastne len pár, ale napriek tomu je to až prekvapivo zaujímavo spracované, hlavne ten samotný vzťah dvoch takmer rovnakých mužov, rozhodne aj dosť inteligentné, pričom sa musím priznať, že si nie som istý, či som všetko správne pochopil, hlavne ten symbol pavúka, ktorý sa tu opakuje v rôznych verziách a navyše to má aj výbornú atmosféru, aj v zdanlivo úplne obyčajných sekvenciách z toho cítiť taký pocit úzkosti. A pochváliť musím aj úplný záver, to ma prekvapilo. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, Jake Gyllenhaal ma hlavne v poslednej dobe dosť baví a nesklamal ani tentoraz a k tomu ešte sympatické ženské duo Mélanie Laurent a Sarah Gadon. A okrem nich tu už nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka sú výborné, Denis Villeneuve je nepochybne veľmi talentovaný, ideálny vizuál, veľmi dobrá atmosféra, ale aj to celkové prevedenie, tu mu nemám čo vytknúť. Síce v tejto kategórii mám radšej viacero iných filmov, tu mi tá hlavná zápletka predsa len nepríde až tak veľmi atraktívna, ale inak môžem len chváliť, zaujímavý film, ktorý si ešte určite pozriem. 75% (10.05.2014)

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

Důvěrné, zároveň velice odtažité v náznacích vyprávěné dílo. Villeneuve si jede tu svou a vede diváka industriálním městem do pokoje, který se koupe v temnotě. Otevře dveře, zavede vás dovnitř a pak zmizí a nechá vás tam se všemi otázkami a chmurami.... zemřít? Gyllenhaal 1 boží, Gyllenhaal 2 správná svině. Chaos je nedešifrovaný pořádek. (25.04.2014)

Film s vámi jedná od samého počátku na rovinu (kupříkladu hned třetí plakát, kde se i vizuálně dopředu prozrazuje, že se to celé odehrává v jedné hlavě, to nemá být překvapující pointa, ale výchozí premisa), nic netají, nemysterizuje ani nezamlžuje, je to film o interpretační logice (viz uvozující citát, že každý chaos je jenom nerozluštěný řád) - pavouci se tam od oné první scény objevují neustále, aby připomínali, na jaké rovině se děj odvíjí, celou dobu máte možnost vědět, že je to sen, či přesněji sonda do pavučiny podvědomí, které se neustále připomíná i obrazně, dožaduje se pozornosti, nenápadně, i agresivně - žena s pavoučí hlavou, obří pavouk nad městem, pavučina na skle havarovaného vozu či závěrečná scéna, jíž snímek vrcholí... To není míněno jako žádné rádoby překvapivé finále, protože by to ani nebyla na nic odpověď - ta zajímavá interpretační hra, kterou film přiznaně rozehrává, se odvíjí odtud - první dobrá otázka, vedoucí k porozumění příběhu uvnitř snímku, zní, komu se ten sen o dvojnictví zdá a co je to za způsob úniku, co si nechce pustit do vědomí přímo - s čím se odmítá srovnat? Úvodní telefonát matky je poměrně návodný. *** Začnete-li se takhle ptát, můžete začít konstruovat, vodítka jsou nepočetná, a slušně disciplinovaná. Na fotce je třetí světlovlasá žena, spletitý sen se pravděpodobně zdá třetímu muži, který překryvem svých snových alter-charakterů probleskuje a prolíná, lecos vystupujícího se nedá přehlédnout, žije v novém, prázdném bytě, roztržená fotografie, možná po rozchodu? Další uzlové body: posedlost manipulačními strategiemi, fenoménem herectví, alternativního života; těhotenství, sítě vztahů, manipulativní matka (ví on sám, jestli má nebo nemá rád borůvky?), pavouk jako metafora mocenského spřádání a intrikování, ale i páření spojeného s hazardem vabank a symbol nebezpečné, proradné ženy lákající na svou atraktivitu (černá vdova, Pavoučí žena...) etc. Je oním titulním nepřítelem skutečně manipulace hrozící zvnějšku, anebo ta, která dávno probíhá uvnitř člověka a potlačuje onu "svobodu individuálního výrazu"? (kým je? kým chce být? manšestrové sako, nebo koženou bundu? triko, nebo košili? nebo staré auto, nebo motorku? borůvky ano, nebo ne? snubní prsten ano, nebo ne? ...) *** Film nenabízí jednoznačné řešení tohohle puzzle, ale rozvírá poměrně limitovaný rámec možností, jaký příběh muže z uzlových bodů pavučiny jeho stihomamů vystavět. Tak či tak se přiblížíte nějakému obrazu, rozmazanému, ale s konturami. Snímek nutí k velice konkrétnímu, byť neběžnému používání interpretační logiky, máte-li zájem pochopit celek, ale přitom do toho nikoho netlačí, předkládá se nenápadně pouze těm, kdo si nebrání být všímaví - ostatní to mohou s vnitřní úlevou stočit do tvrzení, že pokud to byl sen, není proč nad tím spekulovat. To by však byl laciný únik, na němž se nezbohatne. Film, zdá se mi, to ví, a dělí diváky na dvě skupiny. Na ty, kdo si budou sami zevnitř nepřítelem, a na ty druhé.*~ (22.03.2014)

Formálně je to strhující. Brutálně žlutý kamerový filtr, spoustu industriálních záběrů, vyšperkované správně dusnou atmosférou a ambientní hudbou. Psychedelic jako blázen, aneb Villeneuve potvrzuje v čem je jeho největší deviza. Obsah jsem pochopil, pavoučí metafory už nikoliv. Snaha o druhého Lynche mi přijde zbytečná, víc se mi líbilo přece jen klasičtější "Zmizení", kde si tvůrce podobně hrál s kamerou, temnou atmosférou a skvěle stylizovanou hudbou a zároveň bylo více emocionální, méně mindfuck a velmi dobře se to dostalo pod kůži. (15.07.2014)

Denis Villeneuve je prostě absolutní bůh. Má svůj nezaměnitelný styl a úspěšně se přesnul i do mainstreamu, kde dokáže velice snadno zmást nepozorné diváky. Už pár let víme, že Jake Gyllenhaal se transformoval v herce, co dokáže poctivě zahrát všechno, ovšem počátek byla dvojspolupráce s režisérem v roce 2013. Rozuzlení příběhu rozebírat nebudu, krása tkví v tom, že smysl a parafráze v Enemy si musí každý najít sám, já si film bezostyšně užíval a ačkoliv mi občas přišlo divné, že je ve filmu je vše strašně temné a "dva" hlavní protagonisté na každou skutečnost reagují jako na největší mysterium na světě, nic mi to však nezkazilo na parádním dojmu tohoto velice nedoceněného mindfucku...9/10 (20.12.2016)

Adam vyučuje históriu na vysokej škole. Keď nerátame občasné, nezáväzné stretnutia so sympatickou blondínkou, väčšinu času trávi o samote. Jedného dňa dostane od kolegu v práci tip na film, "Kde je vôľa, Tam je cesta". Snímok zoženie z miestnej požičovne, pričom jeho očakávania sú "nulové". O to väčšie prekvapenie v ňom vzbudí obsadenie jednej z vedľajších postáv. Sú si totiž na vlas podobný. Nakoľko vlastným pátraním natrafí na ďalšie hercove snímky, rozhodne sa ho vyhľadať. Tento krok spustí sled udalostí, ktoré navždy zmenia jeho život. Hm, trošku (trošku viac) som zmätený. Ten úplný záver ma úplne od rovnal. Nechápem. A to som myslel že chápem. Neviem čo si myslieť. Mal som dojem, že mám v tomto popletenom deji jasno, no zrejme mi niečo uniklo. Každopádne, zaujímavý snímok. "Boh vie" čo tým chcel rejžo povedať. akt. 2.5.2014 (myšlienku snímku dokonale vysvetlil užívateľ - Traffic) (25.04.2014)

Málokdo asi dnes umí navodit tak mrazivou a psychedelickou atmosféru jako Denis Villeneuve. Jeho styl sice nesedne každému, v opačném případě ale budete tuto nevšední podívanou hltat od počátku do konce. Ze závěru, jenž vám příjemně zamotá hlavičku, musí David Lynch slintat blahem. 70% (23.04.2014)

Takhle nějak jsem si představoval, že se v kině budu bavit na Úžasném Pavoučím-Muži 2. Pojďte to se mnou prosím někdo probírat do rána do knajpy, páč jak mě to pohltilo, tak jsem to nepobral... (08.05.2014)

WTF I just saw? Totálny mindfuck, ktorému chýba atmosféričnosť a pôsobivosť Lyncha a psychopatičnosť Cronenberga ( za to druhé ďakujem ) Tu niekto nezvládol obsah ani formu. Škoda, pretože po Prisoners to vyzeralo, že sa zrodila nová režisérska hviezda a záblesky obrovského talentu vidieť aj tu. . Villeneuve vyhorel a nie je problém v rôznych interpretáciách ale v tom, že to hlavne hrozná nuda, ktorá sa divákovi za čakanie na pointu neodvďačí 5/10 (26.10.2014)

Už minimálně 5 let platí jméno Denis Villeneuve za člověka, kterého je třeba sledovat a kterého jsem si velmi oblíbil. Sicario, Zmizení nebo Blade Runner 2 jsou všechno jasné pecky. Nepřítel mě unikal, ale věděl jsem o něm, jen se mě do něho nechtělo. Vůbec jsem nepochopil ty pavouky. Bojím se že bych na film mohl koukat 3x a výsledek by byl stále tentýž. Taky se bojím toho, že ten film už nikdy z hlavy nedostanu a budu na něj muset stále myslet. 65% (18.06.2020)

Velice solidní mindfuck s obřím sebevědomím a fajnovým pavoučím odérem. Dystopická strohost světa, snová/mysteriózní atmosféra, beznadějná úzkost a prostor pro nejednu interpretaci i subinterpretaci. Trefa do tmavě šedého, skoro černého. (28.04.2014)

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)

Já myslel, že městem normálka chodí pavouci, ale teď, když čtu jak to vkastně bylo, tak snad abych dal odpad : ( (24.03.2018)

Tento film je ťažký oriešok a skutočná mentálna rozcvička. Ak sa na prvý šup nespoja všetky informácie v jeden logický celok, vznikne organizovaný chaos a brutálna filmová frustrácia, lebo ani koniec nič nevysvetlí. Treba vnímať, rozlišovať a spájať čo je reálna línia a čo nie...ale aby som nespoilerovala. Filmu ako takému nie je čo vytknúť, možno prehnané emócie, ktoré mi nesedeli k tomu, čo postavy reálne prežívali. Rovnako hudobný podmaz, ktorý mal podvedome vyvolávať napätie v situáciach, v ktorých v podstate o nič vážne nešlo, a navodzovalo to umelú atmosféru bububu...Určite to žánrovo nie je žiadna oddychovka, ani nič jednoduché. Ak si chcete potrápiť šedú mozgovú, hor sa práve na tento film, pretože je šikovne zrežírovaný. (14.12.2014)