Fantomas kontra Scotland Yard

Fantomasovi a jeho (ne)přátelům změna prostředí prospěla. Staroanglické lokace se postaraly o atmosféru, zazobanci skonávají hezky jeden po druhém, navíc je tu spousta oběšenců, kteří se objevují a zase mizí, a ze situace „Francouzi ve Skotsku“ se také dá vyždímat solidní dávka vtipných momentů. Nejvíc mě baví scény, kdy neúnavný, ale (Fantomasem) těžce zkoušený komisař Juve začíná pochybovat o svém zdravém rozumu. „To jsou chlupy z toho koně…“ (18.04.2011)

Ze sluncem zalité Francie jsme se přesunuli do sychravého Skotska. Tahle změna prostředí Fantomasovi velmi prospěla. Alespoň jeho zločinost nabrala mezinárodních rozměrů. Vždyť Fantomas je přece zločinec světového formátu. Tady si našel nový způsob obživy. Od nejbohatších lidí chce daň za život. Prostě zaplatíš nebo zemřeš. (11.03.2010)

Hodil Sundse na střechu, přitáhl ho za nohy, aniž se staral o to, že mu drsný povrch břidlicových tašek strašně drásá obličej. Fantomas spustil Sundse až k okapové rouře. Položil ho tam, vyvážil jeho tělo tak, že spola viselo do prázdna. „Dobře mě poslouchej,“ prohlásil bandita, skláněje se k uchu své oběti, „podívej, co udělám. Na nohu ti přivážu šňůru, druhý konec bude uvázán ke dveřím ateliéru. Až někdo otevře dveře, zatáhne za šňůru a tebe stáhne se střechy. Nemysli si, Sundsi, že to je všechno. Mohlo by se stát, že bys to přežil. A já jsem se, kamaráde, rozhodl, že zemřeš. Podívej se: Vidíš tenhle drát, je na něm na konci smyčka, navléknu ti ji na krk, prokáže tutéž službu jako ostří gilotiny. Tak, můj milý, až budeš padat dolů, zarazí tě najednou ostrá oprátka. Drát není dost dlouhý na to, abys mohl spadnout až na zem. Zůstaneš na něm viset a oběsíš se tak prudce, že ti to doufám uřízne hlavu. Tak to tě čeká, Sundsi. Mysli na to a řekni si, jestli nebylo lepší mi věrně sloužit?“ ... Škoda, že drtivá většina dnes zná tohoto génia zločinu pouze z moderních filmových parodií, a v životě si nepřečte skvostně pokleslé a nádherně temné romány Pierre Souvestra a Marcela Allaina, jež na počátku 20.století tak zbožňovali surrealisté. Pokud ale chcete poznat skutečného Fantomase, poradím vám: Ptejte se po Červené vose. Nasedněte do Fiakru noci. A možná pak ty filmy uvidíte v trochu jiném světle. ... “To je Fantomasova dcera, to je Helena, Vosa,“ šeptali policisté. Byla od paty k hlavě zborcená krví, měla krev na obličeji, na šatech, na rukou, a Juve automaticky prohlásil: „Červená vosa.“ Fandor šel sám směrem k domu. Havard se chystal dát rozkaz k palbě, ale neodvážil se. „Pojďte zpátky, Fandore,“ křičel. Avšak Fandor si stoupl mezi policisty a Helenu. A šel pomalu k ní, dívka se na něj podívala, jak se blíží, a stála nehybně před vchodem. Měla v ruce revolver, pohlížela na Fandora, upřeně se mu dívala do očí, její zrak vyzařoval strašné zoufalství. Fandor šel stále blíž, byl už pod schody před domem, sotva dva metry od ženy, kterou miloval. Tu se Heleniny bledé rty zachvěly. Dívka ho varovala: „Nechoďte blíž, Fandore, nepřibližujte se.“ Fandor ani slovem neodpověděl, nepokynul a vystoupil na první schod; Helena mu připadala krásnější než kdykoliv jindy, s tragickou tváří, v níž zářily rozšířené zornice, ze kterých šlehaly temné blesky. Paže měla zpola obnažené, bílá kůže prosvítala pod rudými skvrnami. Helena se zachvěla. Uvědomila si, že se Fandorovo rozhodnutí nedá zvrátit; upírala na něj pohled šílený láskou a hrůzou a opakovala: „Pro smilování, ve jménu naší lásky, nepřibližujte se.“ Fandor vystoupil na druhý schod. Tu Helena vyrazila zoufalý výkřik: „Zastavte se nebo střelím.“ Fandor šel dál. A tu nastala nezapomenutelná a zároveň strašná (24.08.2007)

Hodně nevyrovnaná komedie, druhá polovina na honu je o dost slabší, navíc největší světový zločinec se změnil na pouhýho vyděrače a nemá co lepšího na práci, než si dělat šoufky z komisaře Juva. Ale stejně je to jedno, protože první polovina filmu, která se odehrává na skotském hradě, je prostě vynikající. A kvůli výše jmenovaným podružnostem nehodlám kazit hodnocení. (01.09.2012)

Důstojné zakončení trilogie s perfektními hereckými výkony a výraznou snahou odklonit se od humorného pojetí a více se přiblížit původní předloze. Jean Marais prohrává na plné čáře souboj s Louis De Funésem o to kdo je větší hvězda ve filmu, ale stále si zdatně vede ve ztvárnění legendární dvojrole. Film rovněž aplikuje myšlenku největšího zloducha světa velmi sofistikovanou formou a nápaditěji než v předchozím díle. Divák se střídavě směje a současně mu je naservírována tajemná atmosféra panství, nějaká ta mrtvola, množství převleků a masek a poměrně otevřený konec, ale překvapivě už se žádné další pokračování nikdy nerealizovalo. Ve filmu však nakonec převládá divadelnost, která filmovou podobu brzdí. 60% (24.11.2010)