Meno

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM (09.11.2020)

Brutální konverzačka, u které jsem měl pocit že kdyby pokračovala ještě půl hodiny, tak celý ten pokoj lehne popelem. A nebo vše skončí rozpustilým smíchem. Nálada totiž skáče ode zdi ke zdi, zcela plynule a přirozeně. Dobrosrdečnou debatu v mžiku střídá hutné a mrazivé drama, ne nepodobné Kdo se bojí Virginie Woolfové. Francouzi se umí jak se patří rozvášnit, ale tohle není jenom o křiku a pitvořících se obličejích, ale taky o perfektních hereckých výkonech a mazaně vymyšleném scénáři. Top 10 za rok 2012. (10.06.2013)

Ako sa z nevinného hádania mena bábätka dostanete k témam, ktoré ste rozhodne nechceli rozoberať. Veľmi inteligentná, vtipná a svieža konverzačka plná zvratov, ktorá rozhodne nenudí. :) (04.05.2013)

Natočit dobrou a ne nudnou konverzačku je safraportsky nelehký úkol. Le Prénom však je dotaženo k dokonalosti. Skvělý scénář, excelující herci, žádná vata. Prostě libůstka. Od dob 12 Angry Men nejlepší konverzačka ever! Škoda, že nejde dát 6*. (05.10.2013)

Stačí posadiť zopár dobrých hercov do obývačky, dať im skvelý scenár a o zábavu je postarané. (22.01.2018)

Rozprávač je na začiatku filmu trochu otravný, lebo príliš veľa rozpráva, s titulkami som mal až pocit, že čítam knihu. Našťastie sa po chvíli ukľudní a nasleduje nekonečná konverzačka s pár dobrými vtipmi a pár nevhodnými. A práve tie nevhodné bývajú najlepšie, teda aspoň pre mňa ako diváka. Pomenovať svojho syna po najromantickejšom hrdinovi 19. storočia nevyzerá ako dobrý nápad, ale debata o tom je dobrá, hoci už nevyjdeme z jednej miestnosti. Našťastie, lebo nitka myšlienok sa dá stratiť už pri odbehnutí postavy na dve minúty do kuchyne a prekvapení nebude málo. –––– Skoda, že Rolex nie je meno. –––– Nemali sme meno... Obaja sme boli vyšťavení. (22.09.2014)

Moc fajn minimalistická situační komedie, která po fenomenálním začátku malinko vadne. Přesto nenudí ani na vteřinu. 85% (14.11.2013)

Hodně divadelní styl, postavy jsou statické a převážně se konverzuje. Dialogy se sypou z rukávu a velice slušně jsem se zasmál, protože co se vyvine z malého žertu je ohromující. (30.12.2013)

Existujou užvaněný konverzačky a pak existuje tohle. Vydržel jsem asi 20 minut a celejch 1200 sekund z toho jsem nezvednul oči z titulků. Tohle už je moc, sorry. Možná kdybych uměl líp francouzsky, ale takhle to bylo pro mě už za hranou formy "film". Pokud mam koukat 2 hodiny na gauč, kde je 1 ženská a 3 týpci, tak se tam musí o dost míň mluvit (*odkašlání*). (radši nehodnotim) (30.12.2018)

Rozporuplný film. Bavila mě první část, která byla komediální, na druhou stranu druhá polovina, v níž už je to spíš drama, byla zdlouhavá a pro mě až nudná, neboť se tam hlavně hodně řvalo a nadávalo. Líbilo se mi ale, že se to celé odehrává víceméně v jedné místnosti ve stylu 12 rozhněvaných mužů. (18.10.2013)

Výborná francouzská konverzačka, kterou doporučuji všem, kteří si nedokáží představit, že by je film natočený v jedné místnosti a stojící jen na dialozích mohl zaujmout. Díky skvělému situačnímu humoru je snímek daleko přístupnější, než Polanskiho Carnage, jež měl sice údernější pointu, ale dokáži si představit, že to mnohé diváky nebavilo. Le Prénom vítězí humorem. Překvapivé 4* s náběhem na pátou… (18.11.2013)

Podarená francúzska konverzačka, ktorá ale miestami stráca dych a doslova nudí. Automaticky sa mi núka porovnanie s veľmi podobným, novším talianskym snímkom Perfetti sconosciuti. Ten je však o level vyššie, hlavne vďaka originálnejšej zápletke a pútavejším dialógom. Le Prénom vsádza hlavne na kvalitných hercov a úderne gradujúce výmeny názorov medzi jednotlivými postavami. Napriek miernym výhradám sa jedná určite o napriemerný európsky film. 70 %!! (01.03.2018)

Francouzi umí pracovat s humorem, což dokazujou jejich komedie už dlouhý desítky let. Tady ale upozorním, že to nebude film pro každýho - je hodně konverzační, založenej na dialogu, na jemných metaforách a odkazech, do toho se postupně začnou míchat ingredience dramatu, až to přeroste v dost divokej a vážnej emoční výbuch. Na začátku jsem moc netušil, ale jak se rozkoukáte, kdo, co a proč, rozjede se to natolik, že nestačíte zírat. Navíc gradace je přímo pekelná, protože z ničeho nic přijde twist, ale to jste teprve v půce filmu, takže aha, to jako ještě není ono?! Ne, není, bude tam toho ještě víc, a že je na co se těšit. Já jsem se bavil náramně, střídání komedie a dramatu je tady zvládnutý bravurně, herecký výkony zvládnutý s přehledem (zejména v závěru exceluje V. Benguigui se svým dlouhým monologem plným vzteku, když už prostě kýbl s emocema přeteče a je potřeba to ze sebe dostat - tady tleskám!). Obecně mám tyhle minimalistický a komorní filmy rád, je to umění natočit něco v jedné místnosti, aby to nestálo za prd. A že to všechno začalo jedním blbým vtipem?! No jo, to se tak někdy prostě stává... P.S.: Děkuju za doporučení, jinak bych se k tomu asi nedostal! :) (05.12.2021)

Hmmmm...tak tohle bylo VELKÝ! A kdybych si to ještě pustil tak od patnácté minuty (hrubý odhad), tak budu u šéfů ČSFD lobbovat za možnost udělit tomu ne pět, ale nejmíň šest pecek. Tohle byl koncert! Film jako život sám, s tím rozdílem, že prostý život zpravidla na jednom místě nepřináší takovou koncentraci překvapení. Nebo možná někdy i přináší, ale zachytit to, to by znamenalo mít sebou přinejmenším diktafon, v lepším případě to celý rovnou točit na kameru. Opravdu je mi záhadou, jak dokázali scénáristé tak dokonale vystihnout všechny ty zvraty a jemné nuance, které se mohou odehrát v podobné situaci. Začátkem jsem se prokousával s neskrývanou nechutí, bál jsem se, že mi tu někdo pro velký úspěch servíruje Amélii z Montmartru 2, ale pak šmik a jelo se naostro. Doslova a do písmene. Vynikající, rozhodně DOPORUČUJI! (16.10.2013)

Proč tihle Francouzi neustále křičí a berou si všechno nesmyslně osobně? (10.01.2015)

U mě je to tak na hraně mezi 3-4*, ale když jsem se smál tak jsem se opravdu smál. Je tam spousta hluchých míst, ale když narazíte na tu vtipnou část tak to opravdu stojí za to. Komu se to líbí, tak doporučuji Bůh masakru - top! (15.07.2016)

Jméno je skvělá francouzská konverzačka formou se podobající italskému filmu Naprostí cizinci. Je postavená na dialozích skupiny postav, které jsou prakticky stále v jedné místnosti a jen spolu mluví. Přátelsky, vtipně, naštvaně, klidně, nervózně, v afektu, … nálady se dynamicky střídají dle tématu hovoru. Začne se u vybírání jména pro potomka a postupně se téma různě mění. Jak už to tak bývá, tím nejzajímavějším a nejtřaskavějším jsou vztahy a různá odhalení v nich. Rozhodně doporučuji v originále s titulky, slovní přestřelky ve francouzštině stojí za to. Naprostí cizinci se mi díky nápadu (sdílení všech sms a hovorů v mobilu) líbili více, ale Jméno o moc nezaostává, slabší čtyři hvězdy. (06.09.2019)

Stupidní haló kolem jména Adolf.Vydržela jsem to jen do té chvíle kdy si herečka zacpala uši a vyřvávala aby nic neslyšela....Finito.Trapné repliky ,pitvoření..Komedie?Ani náhodou (01.11.2020)

Nebýt odskoku mezi začátkem a zbytkem filmu, a místy proškrtatelných dialogů, je to na čistých pět. I přes ty konečné čtyři ale rozhodně film, který stojí, už jenom kvůli výborně napsanému scénáři, za shlédnutí. Neznámí (alespoň mně) herci ještě zvýrazňují dojem takové normální francouzské "rodinky", kde se během let pod pokličkou nahromadilo tolik maličkostí, že i jeden nepovedený vtípek zapříčiní výbuch vskutku velkolepý. (06.12.2013)