Ja, Olga Hepnarová

Postavy, včetně té hlavní, nejsou funkčně naexponované, divákova empatie se tedy nemá čeho chytat a navíc mu to dost znesnadňuje i podivný rytmus uvnitř záběrů, respektive absence přirozenějšího rytmu uvnitř většiny záběrů. Připomínalo mi to kadenci vyskládávání nákupu z tašky. Celkový rytmus vyprávění je podobně zbytečně uspěchaný a monotónní, větší prostor kupodivu dostávají sexuální scény, přestože informační hodnotu mají po prvních pár vteřinách už zanedbatelnou. Snímek nenudí, mě osobně ale opravdu zaujala jen jedna sekvence asi kolem 5. minuty a dvě, tři scény v závěru. Už v průběhu filmu jsem dostal pocit, že je úplně jedno, nakolik je děj vůči skutečným událostem a charakterům věrohodný - i kdyby dokonale byl, stejně jsem se nenapojil, nevěřil jsem ničemu, nebylo mi to umožněno (když Olga řekla, že je otloukánek, překvapilo mě to - divák vlastně neví, jestli s tím může souhlasit, předešlý děj tak moc nepůsobí). Naopak jsem si představoval, jak velice silný by ten příběh byl ve formě povídky, aniž by se musela měnit jediná replika. Místo sledování pitvořící se herečky by si divák/čtenář dosazoval vlastní představy o tváři O. H. Je to vlastně taková "zfilmovaná beletrie", jenomže tím zfilmováním nic navíc nezískala. Naopak. (spoiler) Naprosto fascinující je pro mě scéna, kdy matka Olgy přijde poprvé po jejím činu domů. Z kontextu zatím nevíme, jestli o té události už ví. Přisedne si ke stolu k zbylým členům rodiny, o kterých také zatím nevíme, jestli o činu už ví. Z výrazů tváří se to s určitostí nedozvíme. Snad. Možná. Asi. Sedí všichni chvíli u stolu. A střih. Dokonale bezobsažná scéna. (21.03.2016)

Co si budu nalhávat, místy to dalo zabrat. Poslední ženu, která v Československu dostala trest smrti, protože to s náklaďákem rozjela proti zastávce plné lidí, asi netřeba „představovat“. Ústřední postava vytváří zneklidňující chlad, uzlíček nervů, který nikdy nikam nezapadl, chvíli sebelítostivá, vzápětí nevypočitatelná. Odsoudit ji, soucítit, oboje najednou? To, jak tvůrci přistupovali k postavám, se mi úplně nezamlouvalo, dlouho jsem se nedokázal napojit, něco si v příběhu najít… Michalina Olszańska velmi dobrá, ale Český lev prostě ne, i když oceňuju, že slova tu nejsou potřeba. Jinak skvělá černobílá stylizace, odvážná Marika Šoposká. Zmíním i jakousi neuspořádanost či nedokončenost myšlenek. Přesto ambiciózní, proti proudu, překvapivě české. (11.01.2024)

Mohlo byť z toho naozaj famózne koprodukčné drama, ale výsledok vypovedá o niečom inom. Najväčšou chybou, ktorú nedokážem prekúsnuť, je tá, že sa tvorcovia nezameriavali na čo mali, ale presne na to, na čo nemali (teda aspoň v strednej časti filmu). Úvod snímku je pomerny dobrý, ale ako ubiehali minúty, stihlo nám režisérske duo predsunúť absolútne zbytočné scény, medzi ktoré rátam najmä x-lesbických scénok, ktoré s vykreslením Olginho charakteru a jej psychického rozpoloženia - resp. prečo vlastne spravila to čo spravila - mali pramálo spoločné. Rozumiem, že bolo treba ukázať aj sexuálnu orientáciu hlavnej postavy, ale dané lesbické scény, ktorých bolo viac než v priemernom soft porne, mi prišli čisto účelové a naozaj nepotrebné. V strednej časi sa mali skôr tvorcovia zamerať na to, KTO Olge ubližoval a AKO(!)... ale z tejto záležitosti sme videli len scénu, v ktorej dostala Olga od niekoľkých dievčat kopance na zemi. Okej. A ďalej? Ďalej len vravela o tom, ako jej všetci ubližovali, ale viac menej to od nej často vyznie tak, že sa nesnažila zaradiť do spoločnosti, žiadne pokusy z jej strany som nezaznamenával a ohľadom všetkého sa len sťažovala a fňukala a pritom je vidno, že mala psychické problémy - nie že by spoločnosť na ňu bola až taká sviňa, ved šikanu zažil v určitom období života každý, ale práve jej psychické rozpoloženie väčšinovo viedlo k danej udalosti, kedy sa rozhodla podnikňúť svoju odplatu. A práve na to, na jej psychiku, plus na šikanu od spoločnosti, sa mal film najviac zamerať. P.S. záver to vyťahuje na tri hviezdy, tam už sa snímok vracal na správne koľaje. (20.09.2016)

Hlášení o činu Olgy Hepnarové v rádiu si pamatuji, jako by to bylo včera. Znám dobře i dokument z cyklu Hrdelní zločiny. Vím toho dost, abych mohl s čistým svědomím smeknout klobouk před tímto filmem a ještě k tomu filmovým debutem. Autoři se obklopili týmem, kde každý ve své disciplíně pochopil, co od něj přesně chtějí a jejich idea se stala ideou všech. Zodpovědný výběr herců, především představitelky Olgy vrchovatou měrou vrací tvůrcům jejich úsilí. To, že postupy a výsledný vizuální efekt špičkové kamery i opatrného střihu tolik připomínají československou novou vlnu určitě nebyl prvotní záměr, ale ani náhoda. Společné mají zaujetí tématem a srdce, bez touhy po soškách a kobercích. Při plném vědomí zrůdnosti Olžina aktu pomsty, některé její niterné postřehy vůči stádu a většinové společnosti ač nerad.. chápu (10.06.2016)