13. komnata

Zejména Matáskovým prostřednictvím se podařilo představit poměrně zdařilým způsobem jednoho z nejkontroverznějších představitelů střední generace kulturního a veřejného života české současné společnosti. Výkyvů je v Landově životě možná až příliš, přesto patří k těm, kteří vzbuzují - možná ne neprávem - pocit, že jim o cosi opravdového, autentického v jejich životě opravdu jde. Dostupnost poznání kvality, v níž se přitom pohybují, je však krajně rozporuplná a jen nesnadno komunikačně dostupná. (25.09.2009)

Spletité osudy stále nedoceňované generace Pražského jara, které ve své době bylo pro sebe Lednem, jsou na tomto příkladě skvělé televizní hlasatelky-zpravodajky pelikánovské Československé televize zvlášť patrné. Budovatelské nadšení rodičů - v pořadu doložené fotografií maličké Kamily na klíně Klementa Gottwalda - je asi nejlepším vyjádřením rozporuplnosti jejich životů a ideálů. Tragédie sebevražedné proklamativní ušlechtilosti, která vyústila do lži a zločinů hrůzného pseudonáboženství, které vešlo a vchází do dějin jako komunismus, se v životě Kamily Moučkové stejně jako Věnka Šilhána, Libuše Šilhánové, Miroslava Galušky, Jiřího Pelikána a stovek a tisíců dalších nakonec projevila jako obrozující katarze jejich osudových životních cest. Skutečnost, že si dokázali uchovat integritu, že dokáží žít s tíhou svých osudů a nerezignovali na potřebu života v rozmanité počestnosti, je hrdostí jejich generačního patosu i odkazu. Pro dceru Viléma Nového musely být tyto momenty zvláště tíživé. Oč nemilosrdněji na ni doléhaly, o to více ji - v jejím specifickém případě - zakalovaly a posilovaly. Pokud jsem si před zhlédnutím pořadu Kamily Moučkové vážil, teď ji obdivuji jako příklad silného a v pošetilostech svého událostmi a zvraty nabitého života moudrého člověka, před kterým se s nelíčenou pokorou skláním. (03.08.2009)

Taťáně Fischerové se podařilo i za aktivní průvodkyniny pomoci dokonale, současně postihnout zdar i zhoubu svého mateřství a povznesení svého lidského údělu. Noblesa a takt, které přitom prokázala, jsou obdivuhodné a ryze niterné. Povědomí o tom, co je v lidském životě opravdu nosné, dostalo v tomto pořadu svůj další rozměr. V době vypjatého konzumismu, která stojí a padá se slovními obraty sebestředně pojímané seberealizace, to je skutečnost, která nemůže nepovzbudit i jiné. Tím spíš, že Fischerové se podařilo propojit srdce i rozum, mateřskou lásku i uměleckou dráhu s vědomím fyzické omezenosti vlastního lidského života a jeho dočasnosti. Je to láska, která se neutápí v sobeckosti a je schopna prozíravě vnímat svět i jinýma než jen výhradně vlastníma očima. (26.09.2009)

Květa Fialová patří ke skutečným perlám našeho ženství. Její nenapodobitelný výraz, její jakoby esoterické vystupování, kultivované herectví, výrazná, nezaměnitelná osobitá dikce, něžnost, která je u ní ve skutečnosti razantní silou, ne očekávatelnou ženskou slabostí, to všechno jí propůjčuje ojedinělé osobné kouzlo. Některé kontroverzní výroky, které se k ní pojí, na tom nemohou nic změnit. A dnes již historická tragédie jejího dívčího ženství pomáhá vysvětlit mnohé. A pochopit i tam, kde se souhlasit dá jen s největšími potížemi. Pokud vůbec. (07.11.2009)

Pavel Bobek byl vždy nenápadným květem českého rocku a posléze i country, kam se přezpíval v již relativně zralejším věku. Oč nenápadnější, o to víc svůj a pro zasvěceného fanouška také o to cennější. Způsobem, jakým se vyrovnával a vyrovnává s nesnázemi, jež mu připravil život, je pozoru- a obdivuhodný. (13.01.2010)

Kvalita tohoto pořadu stojí a padá s kvalitou a přesvědčivostí jeho protagonisty. Skutečnost, že průvodkyně pořadu dokázala ustoupit do pozadí, mu jen prospěla. Fischer, zbaven hlasu, není zbaven daru slova; jím psaný komentář dal pořadu svébytný rozměr a propůjčil mu neobvyklou míru nadhledu. Způsob, jakým se dokázal vyrovnat se svým handicapem, humor, který si nejen uchoval, ale ještě dále rozvinul, touha a doslova žízeň po životě, kterou se zdá být posedlý, jej povyšují na skutečnou osobnost, celebritu, která si zaslouží úctu. Při srovnání s obdobně postiženými (Pavel Nový nebo již zesnulý Pavel Novák) vynikne ještě jedna důležitá věc: společnost, přátelé, okolí, ti nejbližší. Jejich váha je nenahraditelná a je zřejmé, že tvoří rozhodující část úspěchu. Úspěchu ale i úcty, který a kterou si tento herec a mimořádný člověk zaslouží. (08.11.2009)

Je zřejmé, že románové příběhy a skutečné osobnosti zná i naše současnost. Bez gender studies, bez zaklínadel žen, které se rozhodly pokořit muže tím, že se stanou mužnějšími svých protějšků, vykvetla v luzích české Thálie pozoruhodná bylina osobnosti, v níž je jedinečně sloučena krása fyzická i duševní do pozoruhodného celku, který jakoby vzdoroval času a nepřízni doby. Zřejmě mimořádně silné rodinné zázemí i neobvyklá koncentrace osobností ve Štáchové okolí spoluvytvořily a dotvořily mimořádnou, skutečně charismatickou osobnost. Divadlo, které se stalo svébytnou kvalitou, českým pojmem bez nadsázky globálního rozsahu a dosahu, kvalita, kterou Štáchová nejen udržela, ale ještě dále posunula, a k tomu vše, co do ženského života patří: děti i partneři-osobnosti a události, o nichž platí známá věta, že co člověka nezabije, to ho posílí. Situace, v níž Štáchová naslouchá plna rozpaků laskavým a něžným doslova milostným Zbořilovým zlomyslnostem, v nichž cítíme u muže jeho generace spíše vzácný než výjimečný obdiv a pochopení této ženské duše-bojovnice, jsou víc než reprezentativní modelovou prezentací věty, že skutečné osobnosti vynikají skromností, prostotou, schopností vzájemně si naslouchat, rozumět, podporovat se, sdílet s milovanou bytostí doslova dobré i zlé. V případě této komnaty se jedná bezpochyby o jeden z nejzdařilejších a nejsilnějších dílů tohoto volného publicistického seriálu, který dnes poprávu patří k hlavním vlajkovým lodím pomyslné programové flotily České televize. (12.11.2009)

Polistopadový životní příběh stále slavného českého herce může být pro některé až nestravitelnou bilancí skutečné tváře české společnosti a jejích seberealizačních polistopadových iluzí. Pojal jsem úctu i obdiv k statečnosti a oddanosti hercovy manželky a životní partnerky. Opravdu to nemá jednoduché. (14.11.2009)

Je zjevné, že Miloš Kopecký byl tak trochu Victorem Hugem naší doby. Kdysi se říkalo, že mimořádní lidé potřebují mimořádné podmínky. A Miloš Kopecký tou silnou osobností, tím mimořádným člověkem byl. Na jeho ženě obdivuju její schopnost neztratit se v takovém vztahu, zůstat v něm sama sebou a současně docenit skutečnou váhu a sílu tohoto nevšedního a současně tak křehkého člověka. Skutečnost, že po jeho smrti už jiný vztah nevytvořila, mluví o mnohém. O skutečné síle a jsoucnosti romantické lásky zejména. (17.11.2009)

V této dokumentární reportáži se podařilo autorskému týmu přesně a s až fotografickou akríbií zachytit životní příběh jednoho z posledních londonovských romantiků naší doby v jeho pádech i vzestupech. Život vedle osobnosti Kerndlova typu sice není z nejsnadnějších, ale určitě patří k těm méně bolestným. Bolestné je tu totiž více než vyvažováno plností a bohatostí života. A - jakkoliv paradoxně a snad až neuvěřitelně to zní - i zodpovědností, láskou a zvláštní poctivostí žitého hrdinova života nejen jeho, ale i okolí jeho nejbližších. Zdánlivý klid a věcnost, se kterou tu jsou i vyhrocená fakta života i Kerndlova, i jeho rodiny prezentována, jsou pro podobný, dnes už velmi vzácný způsob života příznačná. Marii Burešové se podařilo tyto citlivé momenty prezentovat nejen s nezastíranou úctou, ale i nezkreslující věcností. Myslím, že zpěvák a člověk Kerndlova osobnostního rozměru si to zaslouží právě tak jako diváci-spoluúčastníci líčení tohoto nevšedního životního příběhu. (02.12.2009)

Příběh slušného člověka Martina Zounara, který se vlastním přičiněním dostal do mimořádných potíží, aby se z nich - opět vlastním přičiněním - klopotně, kus po kuse, nesnadno a bolestně dostal. Bočanové náhled "Ševče, drž se svého kopyta!" je ve svém hereckém i obecně lidském průmětu v polistopadovém Česku tesatelný do mramoru. Kolika hloupostí a nevratných ztrát bychom byli ušetřeni, kdyby byl brán vážně a zodpovědně! Na Martinovi Zounarovi imponuje právě tato starožitná a současně samozřejmá počestnost. Nikdy jí není dost! (13.12.2009)

Bez ohledu na politické sympatie a antipatie, které veřejné působení Filipiové nemůže nevyvolávat, je zřejmé, že tu máme co do činění s mimořádou osobností. Způsob, jakým se dokázala vyrovnat se svým hrůzným hendikepem, je úctyhodný. Snad totéž lze říci i o tom, že bez ohledu na tuto tragickou skutečnost nevzdala nic ze svých životních snah a v žádném případě nerezignovala na svou potřebu plného a šťastného života. Daniele Filippiové je nutno složit hold, který si nesporně a poprávu zaslouží. Hold za zvládnutí nejtěžšího ze všech umění: umění žít. (05.09.2009)

Noblesa, tato druhá a zároveň i skutečná tvář předního českého herce, ho nezrazuje ani v bolestné inventuře nelehkých a často i tragických životních mezníků. Schopnost bez křeče, věcně, uměřeně o těchto věcech nejen mluvit, ale i uvažovat a přemýšlet, je obdivuhodná. Jan Přeučil-bojovník je neméně přesvědčivý jako Jan Přeučil-herec-umělec . (11.06.2008)

Je to jeden z nejlepších dílů tohoto volného seriálu více i méně tragických životních příběhů. Šulcová se tu jeví jako mimořádně silná a přitažlivá osobnost, jejíž odlesk je cítit i na dětech; je v nich také kus Víznera. Zemřela předčasně a přál bych si, aby mohla ještě vykonat mnohé. Její nenápadnost byla nenápadností geniality a velké herečky. (30.07.2023)

V nadprůměrné epizodě volného seriálu se podařilo zachytit nejen tragiku protagonistčina života, ale i způsob, jakým vrůstá do její nepominutelné literární tvorby. O osudech a limitech života soudobé skutečně - ne proklamativně emancipované - české ženy sděluje tato třináctá komnata mnoho pozoruhodných a důležitých fakt a souvislostí, které určitě přerůstají hranice životního údělu Zinnerové. (27.12.2009)

Asi nejvíce je u Christové potřeba ocenit vedle atraktivního zevnějšku přirozenost, spontánnost a nespornou inteligenci a nadhled, s nímž podává svůj dosavadní životní příběh. Příběh limitů modelingových pódií. (14.03.2010)

Více než o Janečkové, která je v tomto pořadě spíše vzdáleným svědkem, upoutává rozlomený životní osud Oty Ornesta, jemuž život schystal více zátěže, než byl s to tento starší bratr dnes téměř neznámého básníka z halasovského kruhu Jiřího Ortena unést. Skutečnost, že Janečková byla a je s to tento svůj životní zauzlenec nést s věcností proloženou skutečnu dcerovskou něhou, je sama o sobě pozoruhodným faktem. V přežívající někdejší disidentské komunitě je tento v podstatě pozitivní příběh spíše výjimkou než pravidlem. (14.03.2010)

Příběh Martiny Navrátilové je osudem volného, svobodného člověka. Samozřejmost, byť zdánlivá jako každá složitá jednoduchost, s níž toho dosáhla, imponuje právě tak jako její pozoruhodná sportovní dráha. Podobně jako Alena Ája Vrzáňová i ona zná své meze, které nepřekračuje. Nedusí se ani v pocitech nedostatečnosti či dokonce méněcennosti, ani stejně falešné sebestřednosti. Je spokojená s tím, co je, právě proto, že je taková, jaká je. Není mnoho lidí, u nichž je možné tuto jejich vlastní, těžce vnitřně vykupovanou sófrosýné (uměřenost) konstatovat s takřka neúchylnou jistotou. Řečeno s nadsázkou, Martina dosáhla na sebe samu, na to, co skutečně je, čím být mohla a kým se také vskutku stala. (28.03.2010)

Příběh cikánské (romské) identity v případě smíšeného manželství umožňuje do znančné míry jak vyložit tak pochopit multikulturní hudební tvorbu vynikající brněnské a dnes i evropské umělkyně Idy Kelarové. (03.04.2010)

Pro mne osobně doposud nejlepší třináctá komnata. Díky Marii Burešové a jejímu naslouchání a nonverbálnímu moderování vynikly všechny lidské kvality tohoto jadrného muže liberecké činohry Státního divadla Františka Xavera Šaldy a současně i předního herce českého hraného filmu. Pozoruhodnost jeho životního příběhu, založeného na zdánlivě komickém paradoxu sportovního ideálu a vnuceného jeviště i síly vpravdě buldočí vůle, s jakou v mimořádně vysokém věku - kolem osmdesátky - zvládl hned seriál osudových příběhů svého života, tvoří osnovu, kterou v tomto pořadě nepotkáváme často. Tato zdánlivá komika je ve skutečnosti syntézou ztajené tragédie, ale i paralelního hledání a nalezení skutečného smyslu života. Tady nebylo potřeba příběh vymýšlet nebo se pracně vciťovat do jeho často i problematizovatelné hloubky. Naopak. Démanty se tu nabízely samy. A byly také beze zbytku vytěženy. (03.04.2010)