Joanna
Réžia:
Feliks FalkScenár:
Feliks FalkKamera:
Piotr ŚliskowskiHudba:
Bartłomiej GliniakHrajú:
Sara Knothe, Urszula Grabowska, Joachim Paul Assböck, Kinga Preis, Izabela Kuna, Ryszard Barycz, Stanisława Celińska, Monika Kwiatkowska (viac)Obsahy(1)
Joanna je mladá žena, které během druhé světové války zmizí manžel Zbyszek neznámo kam. Nemá dosud děti a každým dnem živí naději, že se muž vrátí a budou dále žít spokojeným životem. Souhrou okolností se setkává s mladou židovskou dívkou Růženkou, kterou se rozhodne ukrývat u sebe doma. Veškerá rizika, která z takového rozhodnutí plynou, kompenzuje Joanně toužebný pocit starat se o dítě. Přirozené mateřské pudy a potřebná dávka odvahy jí pomáhají přečkávat těžké časy. Ne každý však může mít pro Joannu a Růženku pochopení. (3Kino Fest)
(viac)Recenzie (20)
Emočně skvěle vystavenej příběh, který v sobě nemá žádný rychlé tempo, ale postupně přitahuje kohoutky a divákovi dopřává možnost si bezplatně zkontrolovat zda má srdce na správným místě. Herecký výkony hlavní představitelky i té malé holčičky jsou na vysoce nadprůměrné.Tady není co řešit, okupaci a atmosféru strachu jsem prožil s hlavní hrdinkou až do morku svých opotřebovaných kostí. ()
Poláci ví moc dobře, jak to tehdy chodilo, možná víc než jiné evropské státy a proto jsem byla okamžitě vtažena do válečného období, plného strachu, podezírání, beznaděje a nepochybovala jsem ani na okamžik o tom, že takových žen tam bylo daleko víc, nemluvě o malých dětech. Výborná práce všech zúčastněných, včetně malé Sáry Knothe. Smutek a bolest v očích Joanny, kterou ztvárnila Urzula Grabobowska, byla hmatatelná, to byl skvělý herecký výkon ()
Smutný válečný film o životě v okupované Evropě za druhé světové. Citlivý a opravdový, ani okamžik člověk nezapochybuje, že právě tak se věci musely dít. ()
Vskutku pozoruhodná vojnová dráma o tom, ako je niekedy ťažké ostať človekom a zachovať si ľudskú tvár, hlavne keď všetky okolnosti okolo sú proti nám. Námet a dejová linka je síce jednoduchšia, ale o to viac sa mi to páčilo v emotívnej rovine, ktorú ešte umocňovalo samotné židovské dievčatko, tak nevinné a tak často kladúce otázky, na ktoré sa len ťažko hľadá odpoveď. Len škoda, že to skončilo práve tam, kde to začínalo byť najzaujímavejšie po obsahovej aj pocitovej stránke, koniec je podľa mňa výrazne predčasný, z námetu sa dalo vyťažiť viac. 75/100 ()
Oproti dobrému dojmu, ktorý som mal po skončení tohto filmu je hodnotenie pomerne skromné. Dôvody sú tri. Myslím si, že mierne použitie nožničiek by filmu iba prospelo, že slzopudné scény mohli byť striedmejšie a tiež si neviem jednoznačne zodpovedať otázku, či takmer 70 rokov po vojne je potrebné nakrúcať takéto filmy a ak, či môžu priniesť nejaký nový, neopozeraný pohľad na túto dobu. ()
Druhá světová válka musela přinést podobných příběhů spoustů a ačkoliv je dějová linka vlastně prostá, neubírá jí to nic na síle. Líbil se mi i přístup k postavě esesáckého důstojníka, který byl z mého pohledu poněkud netradiční. Absolutorium pak zaslouží obě herečky. Jak Urszula Grabowska, tak malá Sarah Knothe vtiskly svým postavám opravdovost a společně dotvářely takřka dokonalou válečnou depku, po které zůstává pachuť strašné nespravedlnosti. 85% ()
Největší svině bývají zkrátka mezi vlastními lidmi. Příběh o mladé Polce, která náhodou zachránila malou židovku a rozhodla se ji ukrýt ve svém bytě. Co to všechno obnášelo a jaké tragédie to přivolalo, to jsem nečekala. Nečekala jsem hlavně, kdo na krásnou Joannu vztáhne ruku a kdo jí zničí život. ()
Válka (a v menším i revoluce), to je především drastická a rychlá změna zavedených poměrů. Zatímco mír je stavem, který sice příliš nikomu nevyhovuje, ale je stavidlem prudkých hnutí mysli, sledem klání v provazi obehnaném ringu. Pro vítěze je válka pořádkem, pro poražené chaosem, ve kterém se dospělý člověk (Joanna) jen velmi obtížně orientuje, a děcko (Róza) - jak se má v tomhle vyznat děcko. Filmy z 2. SW jsou v našem tisíciletí stále sofistikovanější, kultivovanější, ztácí se původní černobílost ve prospěch jiných barev a facet, některé jsou zašlé, jiné teprve získávají svůj lesk. V srdci dospělé a děvčete se rodí sympatie, důvěra a láska, přednost však má boj o holé přežití. ()
Poliaci takéto filmy vedia a je to vidieť aj v tomto snímku. ()
Smutny presmutny príbeh o ľudskosti , beznádeji ale aj nepochopení a zákernosti. Škoda toho konca, Malá Sára Knothe hrala užasne presvedčivo, zaslúžila si lepší koniec. ()
Pomalý a tichý příběh o polské ženě, jejiž čin se v okupovaném Polsku rovnal rozsudku smrti. I bez jediné strhující akce dokáže film udržet napětí a skvěle zobrazit charakter hlavní hrdinky, pro kterou každá minuta jejího života znamenala neustálý strach a nedůvěru. Hodně smutný film. ()
Komorní minimalistické drama o ženě, která ukrývá malou židovskou holčičku. Perfektní, ale ten konec/nekonec ubral na hodnocení. Povědomá tvář esesáka - hle on týpek z našich Lidic. ()
Suhlasím s ivanlaris.......netřeba dálších slov. ()
Dobre spravene. Ludia su desne svine. Velmi aktualny film. Ten koniec som celkom nepochopil, resp. sa mi moc nepacil. 4*. A ci je potrebne tocit taketo filmy? Ano. A ci prinasaju nieco nove? No asi takto: pokial ludia zostavaju nadalej take svine jak dnes a zenu svet do vojny, tak je vhodne im dokola ukazovat, kam to zasa raz spejeme. Pozrite si Wolyn = Hatred (2016). Alebo Rose (2011). Polske a smutne. ()
Poliaci síce predávajú pokazenú kuracinu, do ryže pridávajú olovo, hamburgery jedia z koňa, chlieb solia chemickou soľou a v ich trubičkách sa sem - tam objaví jed na potkany, ale filmy, tie skutočne vedia robiť dobre. Ani týmto ma rozhodne neotrávili, skôr naopak - pochutil som si veľmi. ()
Život může být těžký a nespravedlivý k neunesení. Bližní na tom nic nezmění. Nebo že by přeci jen ano? Ovšem v dobrém i zlém. Myslela jsem, že nic nového v tomto žánru válečného dramatu z druhé světové neuvidím, ale spletla jsem se. Toto je takové jiné, netypické, složité, nejednoznačné, rozporuplné, provokující, zneklidňující, vynikající. ()
Tento snímek byl rovněž velmi povedený a musí říct, že na mě udělal opět velmi silný dojem. Ústředními postavami jsou dvě ženy Joanna (v podání výborné Urszuly Grabowske) a židovská holčička Róźa v podání neméně dobré Sary Knothe. Opět se setkáváme s pohnutými osudy lidí za druhé světové války, kdy již v Evropě v plném rozsahu zuřila válka a nacistické nájezdy vůči židovskému obyvatelstvu se rovněž naplno rozhořel. Při jednom takovém nacisté seberou matku malé Rózy, které se ujímá Joanna. Rázem se jí tímto krokem mění život, žije v neustálém strachu z prozrazení, nevraživých sousedů, kteří jsou vůči Joanně nesmírně falešní, zejména pak bytná, která je patrně tou nejodpornější postavou celého filmu. Krizový okamžik nastane ve chvíli, kdy do bytu Joanny poprvé vpadne gestapo, nic poprvé nenajde, avšak důstojník SS se do Joanny zamiluje a navštěvuje ji opakovaně. To již ovšem malou Rozu najde a celé Joaninno snažení je prozrazené. Kupodivu ovšem důstojník Joannu neudá, naopak pomáhá jí i Róže přežít tím, že jí posílá jídlo i léky. Velmi mi tento snímek připomíná film „Musíme si pomáhat“; režiséra Jana Hřebejka, kde ústředním tématem je záchrana židovského mladíka, který utekl z transportu a nyní se ukrývá v bytě manželů Čížkových, které skvěle ztvárnili Bolek Polívka s Annou Šiškovou. Akdyž jsem u toho, tam postava SSckého důstojníka mi velmi připomíná postavu čechoněmeckého kolaboranta Prohasky, který rovněž o židovském utečenci věděl, ale i díky svému postavení pomáhal jemu a manželům Čížkovým přežít v období války. Snímek musím hodnotit jednoznačně kladně, protože byl velmi povedený a poučný a současně velmi věrně a v plné nahotě odhalil charakter lidí v krizových situacích, které za druhé světové války prožívali dnes a denně. Jedni pomáhali, snažili se ochránit druhé, a jiní naopak vesele udávali a kolaborovali s nepřáteli. ()
Silný a smutný film... ()
Velmi silný příběh mladé dívky ukrývajíc malou źydowsku dzeiwczynu v neutěšené době, (kdy nelze věřit nikomu, ani svému nejbližšímu okolí) který má smutný konec... Samozřejmě, že po skončení války pravda vyjde (většinou) najevo, bo důkazy v jejím bytě rozhodně budou, ale.... ta bezradnost hlavní protagonistky... Dokážu si představit, že mnozí, kteří za války taktéž ukrývali "říši nepřátelské osoby" měli podobné dilema, zda podstoupit toto těžké břímě za cenu vlastního života, nebo se (jako většina) zachovat nepřítomně, netečně. Nejhorší na tom všem je, že většina těch, kteří nasazovali svůj krk za záchranu něčího života se málokdy dočkali hlubokého uznání. V poválečné euforii mnozí nedocenili statečnost těchto lidí.. A tento film opět ukazuje (velmi věrohodně) , že jen opravdu "silný" člověk toto "břímě" dokázal unést (ač... v tomto případě to nakonec pod psychickou tíhou (a neštastnou shodou náhod) to nakonec dopadlo špatně. Film sledován v původním znění bez titulků (nebylo jich třeba a "francouzské" pasáže nebyly pro změnu podstatné ;-)) ()
Musí to byť strašné. Byť absolútne sám, bez pomoci, vo vlastnej bezmocnosti. Keď už nevládzete, nemôžete ďalej, ale viete, že sa nemôžete vzdať, lebo na vás závisí život niekoho iného. Silné, dojemné, citlivé. ()