Hej rup!

Ani obdiv, ani bezmezná úcta, kterou ke dvojici Voskovec + Werich chovám, mi nezabrání popsat film tak, jak na mě dnes působí. 1) Upřímně řečeno - nic moc. Rozpaky umocňuje dobová technická úroveň a typické divadelní móresy a hlášky._____ 2) 32letý fešácky vyhlížející režisér Martin Frič už měl za sebou dvacítku úspěšných filmů, když se pustil do spolupráce s 29letým Jiřím Voskovcem a stejně starým Janem Werichem. Výsledek je zlatým pokladem pro historiky V+W, ale dnes mě už příliš neoslovuje._____ 3) Všechno, co bych dále chtěl uvést, již vyjádřil ve svém výstižném komentu gudaulin***. (12.06.2020)

Komika dua V+W, Fričova režisérská bravura, „cinefilské“ citace apod., to všechno je na jedničku a netřeba k tomu nic dodávat. Pohádková ideologie o zlých kapitalistech a hodných dělnících v neředěné, i když tu a tam humorně odlehčené podobě z doby zdejší první a zatím jediné pořádné hospodářské krize na jednu stranu výrazně kazí celkový dojem, na druhou stranu – bylo to poslední všeobecně rozšířené „náboženství“, které tenhle národ měl a které na kratičký čas, než ukázalo zuby, přimělo lidi upnout se k něčemu vyššímu než k jejich osobnímu blahu a přineslo s sebou novou poetiku a nové vidění světa (tenhle paradox – že komunismus, navzdory své zrůdné naivitě a neoddělitelné totalitní podstatě, byl v raném stadiu nositelem pozitivních změn a svěžího pohledu na věci – jsem si poprvé uvědomil na předloňské Teigeho typografické výstavě v Brně a nad filmy V+W se mi vzpomínky na tu výstavu často vynořují; v jejich obrazovém pojetí je cosi, co Teigeho práce hodně připomíná). V dnešní takzvané hospodářské krizi, mnohem milosrdnější, než byla ta Velká, nám na rozdíl od jiných bohabojnějších národů taková sdílená vyšší idea citelně chybí (říkám jako neznaboh z rodinné tradice i vlastního přesvědčení) a u tohohle filmu s jeho nakažlivým kolektivním optimismem si to člověk uvědomí zvlášť silně. — Dá se myslím se značnou jistotou tvrdit, že i přes komickou nadsázku je Hej-rup! mnohem pravdivější sondou do života různých sociálních vrstev ve 30. letech minulého století než většina ostatních „filmů pro pamětníky“ z té doby, a je to nesmírně zajímavá podívaná. Možná i jeden z důvodů, proč zrovna tenhle film odmítá zestárnout. — Mrzí očividné minimum péče věnované přípravě DVD – opravdu nešlo zrekonstruovat úplnější verzi s menším množstvím výpadků, dát si trochu práce s odšuměním a hlasitostním vyrovnáním zvukové stopy, nebo aspoň na konci nechat muziku dohrát a nezatahovat ji surově hned po zatmění obrazu, což je předpokládám následek bezmyšlenkovitého překlopení z kopie určené pro televizní vysílání, kde je každá vteřina drahá? Jistě, taková péče něco stojí, ale zrovna tenhle film by si ji myslím zasloužil a byl by to přínos trochu jiné kategorie než líbivá papírová krabička, jejíž design a výroba určitě taky něco stály. No, co už včíl. (22.02.2011)

„Teď je to jako když střelí!“ Tak tady mi to s očekáváním hrubě nevyšlo. Čekal jsem komedii ve stylu předchozích 2 snímků V + W. A protože ty jsem bral za „rozehřívací“, od Hej-rup! (navíc s dosazením Friče na místo Honzla) bych už čekal kopec zábavy…a na ten nedošlo. Až zoufale dlouho jsem čekal, kdy se poprvé od srdce zasměju. Postupně se mi podařilo najít i něco zábavného, ale především z filmu byla cítit satira, místy docela hořká. A ten silný sociální (až levicový) podtón by snad i mohl být bohulibý, ale min. z dnešního pohledu „smrdí“ něčím jiným...Až se mi zastesklo po triviálních zápletkách z předchozích 2 filmů. A hlavně mi chybělo víc nádherných dialogů a hrátek s češtinou, které zde sice byly, ale v podstatně menší míře. Takže některé repliky, všechny ty „plotostřižny“, „máslostroje“ a originální žehlení kalhot byly fajn, ale znovu to na 4* stačit nebude, dokonce k nim chybí víc než v minulých případech. Škoda, snad příště. „Jé, pane továrníku, vy jste se změnil!“ - „Já teď chodím ve sportovním, víte? To se moc nosí teďka.“ (15.09.2019)

Naivne ľavicový príbeh reflektujúci obdobie veľkej hospodárskej krízy by bol už dávno zabudnutý, ak by medzi jeho tvorcami nefigurovali mená Frič, Voskovec a Werich. Iba vďaka nim vznikol divácky príťažlivý film, ktorý už dnešnú generáciu asi neosloví, ale má svoje miesto nielen v chudobnej filmografii Voskovca a Wericha, ale aj v domácej medzivojnovej kinematografii. (14.03.2012)

Hodně levej film, ovšem ve třicátých to bylo rebelantství a to bylo pánům V+W vlastní v jakémkoliv zřízení. Být rudý  režim o pár let později svobodnější, možná bychom se dočkali i filmu pravého, kde by třeba mladý Worst bořil budovatelům ideály.  Sociální taškařice plná hlášek  a obyčejné lidské touhy po životě a nikoliv ve sračkách, což byla za tatíčka Masaryka bohužel pro spoustu lidí norma.  Máslostroj je pak něco, co se nedá nezapamatovat, kdysi jsem takový auto měl, tedy jen osobní a je třeba říct, že to byl i fajn kočárek a našeho prvního to drndání vždycky spolehlivě uspalo kousek za barákem. (04.11.2022)