Biografia
Arnold Reimann se narodil 23. března 1883 v Praze. Vystudoval, ale záhy ho plně upoutalo filmové umění. Po Václavu Pštrosovi byl od začátku 20. let provozovatelem biografu Konvikt (do roku 1933). Zároveň úspěšně působil jako dirigent pražského jazzového orchestru.
Ve dvacátých letech si Reimann rovněž vyzkoušel roli filmového produkčního. S kameramanem Josefem Rudolfem Zikou (1894 – 1948) založil v kině Konvikt filmovou laboratoř, výrobnu a distribuční firmu Raf Film (1921 – 1923).
Firma vyprodukovala tři krátkometrážní hrané snímky OPERATÉŘI (1921) režiséra Josefa Rudolfa Ziky, DVANÁCT ZA DVANÁCT NA VÁCLAVSKÉM NÁMĚSTÍ Č. 15 (1922) a KDYŽ SRDCE PROMLUVÍ (1923) režiséra Novotného. Všechny snímky vyrobené touto společností se nedochovaly. Kromě názvu a několika tvůrců o nich již dnes nic nevíme. Často ani určení výrobního roku nebylo snadnou záležitostí. V roce 1923 Reimann a Zika firmu Raf Film zrušili.
V letech 1933 – 1938 se Reimann stal vedoucím výpravy v nových filmových ateliérech na Barrandově. Byl architekt a výtvarník vkusných dekorací a rekvizit v umělecky různorodých snímcích. Podílel se na nadprůměrných a umělecky hodnotných snímcích (ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, NEZLOBTE DĚDEČKA, MAZLÍČEK, HEJ – RUP!, MARYŠA, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, HRDINA JEDNÉ NOCI, JÁNOŠÍK, SVĚT PATŘÍ NÁM a nebo ADVOKÁTKA VĚRA).
Ale také na těch podprůměrných či úplně těch nejpokleslejších (SRDCE ZA PÍSNIČKU, TŘI KROKY OD TĚLA, MADLA Z CIHELNY, PÁN NA ROZTRHÁNÍ, MATKA KRÁČMERKA, DOKUD MÁŠ MAMINKU, PAN OTEC KARAFIÁT, KRÁL ULICE, JEDNA Z MILIONU, JANA, BARBORA ŘÁDÍ, A ŽIVOT JDE DÁL, SEXTÁNKA, KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA, VÝDĚLEČNÉ ŽENY, KLATOVŠTÍ DRAGOUNI, DĚVČE ZA VÝKLADEM, SLÁVKO, NEDEJ SE!, PANENKA a další).
Na několika filmech Reimann spolupracoval jako asistent režie. V letech 1931 – 1932 se jeho menší, podsaditá postava, ostře řezaná tvář a černé, husté a dozadu česané vlasy několikrát objevily i před kamerou na stříbrném plátně. Pro svůj zjev byl často zaměňován s Hugo Haasem, který mu byl až nápadně podobný.
Představil se nám jako divadelní pokladník v komedii Karla Lamače a Martina Friče ON A JEHO SESTRA (1931) s Vlastou Burianem a Anny Ondrákovou v titulních úlohách, zaměstnanec u Jiřího Zlatníka (Otto Rubík) v komedii TO NEZNÁTE HADIMRŠKU (1931) Karla Lamače a Martina Friče, zaměstnanec u Georga Schillinga (Harry Frank) v německé verzi předchozího Lamačova a Fričova populárního snímku, uváděným pod německým distribučním názvem UNTER GESCHÄFTSAUFSICHT (1931), příbuzný Richarda Načeradce (Hugo Haas) v oblíbené komedii MUŽI V OFFSIDU (1931) Svatopluka Innemanna, úředník v bance v Kodíčkově komedii OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY (1931), důstojník ve frašce MILÁČEK PLUKU Emila Artura Longena, majitel obchodu v Honzlově, Werichově a Voskovcově komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932) a chamtivý kavárník v Lamačově a Burianově dvojnické komedii LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932). V příštích letech svou hereckou dráhu nadobro Reimann utlumil a věnoval se pouze filmové výpravě.
V roce 1938 musel kvůli svému židovskému původu a rasovým zákonům opustit barrandovské ateliéry a snášet nacistické represe. 12. září 1942 byl Arnold Reimann donucen nastoupit v Praze s číslem 81 do transportu Bg do ghetta v Terezíně. Zde byl po dvou letech 12. října 1944 (tento letopočet se také uvádí jako jeho datum úmrtí) transportem Eq (pod číslem 179) odvlečen do nechvalně známého vyhlazovacího tábora Osvětim, kde zahynul v plynové komoře. Jeho osobě a práci věnoval větší prostor Petr Bednařík v publikaci „Arizace české kinematografie“ (2003).