Vraždy vo Wolf Creek 2

Buran zabíjí. Zase. Není to originální, ale je to marast jako prase, přičemž závěr je jedna velká labůžo jízda pekelným exploitation gore panoptikem. Jeden z těch filmů, ze kterého člověku není zrovna dvakrát blaho, nicméně stále čumíte a zíráte jako banda klokanů, jejichž kamarádi chcípaj pod koly kamionu. Mix Stopaře, Wolf Creeku a Duelu čerpá hodně z neopakovatelné australské atmosféry a geniálního superburanského psychopata v podání Johna Jarratta. Jakýmsi zvráceným způsobem to stojí za to... (08.05.2014)

Uplynula už docela dlouhá doba, co Greg McLean rozvířil vody hororového žánru svou celovečerní prvotinou Wolf Creek a hned si tento australský kousek získal velkou řadu příznivců. Mezi nimi i mou maličkost. Do té doby jsem neměl moc zkušeností s protinožci, ale Mick Taylor všechno změnil. Krokodýl Dundee pro něj není žádnou konkurencí a jediné co oba spojuje je jejich pěkný nůž a suchý humor. S láskou k přírodě je to už trochu na štíru a o zvířatech se už raději bavit nebudeme vůbec. Hláška „Soráč, Skippy“ mluví za vše. McLean však nechtěl jen bohapustě kopírovat jedničku a tak dal hlavnímu záporákovi více prostoru a především navýšil počet možných obětí. Divák si tak musí rychle přivyknout, že tentokrát to nebude jen o „mučení“ nebohých turistů (což možná někteří přivítají s nevolí), ale že Mick Taylor dá naplno pocítit svou krutost všem, kdo mu byť jen na okamžik zkříží cestu. Na rozdíl od jedničky se začátek nevleče a atmosféra tak velmi rychle začne nabírat příjemné grády. Musím sice trochu tvůrce pokárat za až moc viditelné digitální efekty, ale zas na druhou stranu se tu objeví celá škála solidních hlášek a nezapomenutelných scén. Krutosti a morbidnímu apetitu našeho zabijáka nelze vyčíst vůbec nic. Jediné co mi trochu nesedlo, bylo to vrahovo doupě a zbytečně zdlouhavý finish. Proč to vlastně tak celé dopadlo? Je mi to popravdě jedno, ale hlavně že snad bude trojka. (06.10.2014)

Je jasné, že po horde žánrových sračiek poteší aj ochranársky dozor nad digi kangaroo-omg likvidačkou, ak to prospeje žánrovému osvieteniu, alebo možno ani ee.Kým v jednotke ((ľúbila sa viac) bolo to ne1žnačné gradovanie (ne)origi OK finišu, Jarrat sa v tom svojom druhom prípade síce nezbavil svojho sexappeal úškrnu, no v tejto horem/nadol účasti sa filmovo pokúša infiltrovať do ligy, kde spoluhráči majú hrubší kabát a tučnejsiu batožinu. Agresívnosť nepopierateľná no pre fandov len ďalsie očakávanie prídavku. Aj Salva sa pokúša rozkrídliť svojho Jeepera no už 2ka si musela hľadal divákov. (22.04.2014)

Pokračování Wolf Creeku je mnohem zdařilejší, než byl díl úvodní. Greg McLean roztáčí tuhle mašinu do plných otáček již od úvodních minut, kdy si Mick zadělá na slušný body count, aby pár mordů vystřídala snad hodinu trvající naháněčka. Doposavaď má film neuvěřitelné tempo, kde samozřejmě musí divák počítat s projevením jisté dávky tolerance vůči logickým nedostatkům, no je třeba dodat, že nějakým extra kiksům a pitomostem se tvůrci úspěšně vyhnuli. Poslední půlhodinka je trošičku z jiného soudku, kde jsem si vzpomněl na tyhle dva kousky. Ono ostatně těch přirovnání by šlo použít víc v celém průběhu, ale označit tenhle filmek za vykrádačku mě to nenutí, protože výsledná funkčnost je hodně dobrá. Za sebe jsem očekával větší porci torture, což ale vůbec neznamená, že to považuju za bod mínusový, takže já opravdu nemám moc na co si stěžovat. V letošním zatím dost chabém roce tohle patří k nejlepším hororovým novinkám. Jako drajvovaná naháněčka se dá tohle doporučit. 90% (20.04.2014)

Tak takhle ano, samoúčelná vybíjená okořeněná černým humorem a nic jiného, přesně můj šálek čaje. Mick Taylor zvedá laťku, kterou kdysi odložili Mike Myers, Freddy Krueger či Jason Voorhees a já jen doufám, že to nebylo jeho poslední vystoupení a přeju mu hodně štěstí v další bohulibé činnosti vedoucí k očistě Austrálie od nadměrného turistického ruchu. Díky, Micku ! (13.07.2014)