Černý čtvrtek
Czarny czwartek. Janek Wiśniewski padł
Réžia:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrajú:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (viac)Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(viac)Recenzie (57)
Smutný svĕdek historických událostí v Polsku za dob totality. Nechápu myšlení onoho obryleného polského Sobotky a taky nerozumim tomu, proč zrovna Bruno??? Jako svēdectví dobových zvěrstev dobrý, ale chybí mi tam ten hlubší přesah. Slabší tři. Zàvērem jen otázka: "Můžete mi nēkdo hernajz vysvĕtlit, kdo to byl ten Jarek Višnĕfský? ()
„Chlapci z Grabówka, chlapci z Chyloně, policie dnes použila zbraně. Stáli jsme statečně, mířili přesně, Janek Wiśniewski padl. Nesli ho na dveřích Svatojánskou proti policajtům, proti tankům. Chlapci z loděnice, pomstěte druha, Janek Wiśniewski padl. Létají petardy, plyn se rozprostírá, na dělníky se sypou rány. Padají děti, starci i ženy, Janek Wyśniewski padl. Jeden zraněný, druhý zabitý, krev se rozlila ve svitu prosince, to vláda střílí do dělníků. Vy z loděnice v Gdyni a Gdaňsku, jděte domů, boj skončil. Svět se dozvěděl, nic nepověděl, Janek Wiśniewski padl. Neplačte, matky, není to nadarmo, nad loděnicí je černý prapor. Za chléb a svobodu, za nové Polsko, Janek Wysniewski padl. „ ( Balada o Janku Wyśniewském) Historický, téměř dokumentární, film (i díky vloženým dobovým záběrům) přibližující protestní bouře, které v sedmdesátých letech minulého století těsně před vánocemi ochromily zhruba na týden průmyslový sever Polska. Dělníci z „trojměstí“ Gdyně-Gdaňsk-Štětín se postavili proti prudkému zvyšování cen, včetně cen základních potravin. „Lidovému“ státu se vzbouřil „lid“, odmítl přijmout, že v ráji dělníků a rolníků nemá dělník „co do huby“, zato je povinován „hubu držet“. „Lidový“ stát reagoval po svém – brutální silou. Státní mocí nasazená policie a armáda použila proti protestujícím vše co měla k dispozici, od obušků po střelné zbraně. V ulicích se objevili tanky, na nebi vrtulníky. Střelba si vyžádala první mrtvé, první zraněné. Nemocnice začali připomínat vojenské lazarety někde poblíž fronty. A brzy byl konec. Státní moc mohla začít zahlazovat stopy. Nic se nestalo. Film je laděný do šedé. Evokuje šeď reálného socialismu sedmdesátých let. Šeď panelových sídlišť, šeď ulic, lemovaných domy s oprýskanou omítkou, poloprázdné obchody. Životy lidí, kteří nejsou žádní revolucionáři. Většina z nich se chystá na vánoce. Někteří chtějí upozornit, že by rádi žili alespoň trochu důstojně. Nečekají, že odpovědí bude bezuzdné násilí. A některé události jen tak semelou – kolik lidí zasáhne jedna náhodná kulka. Stojí za to počkat na závěrečné titulky, doprovázené sugestivní zlidovělou písní o první oběti prosincového masakru: „Balada o Janku Wyśniewském“. (Tragické události z prosince 1970 připomíná i píseň „Varhany v Olivě“ (česká i polská verze) básníka a zpěváka Karla Kryla.) ()
Zhlédl jsem další snímek věnující se polské historii, tentokrát období hluboké totality, v nichž se nesla i sedmdesátá léta. Jednalo se konkrétně o události „černého čtvrtka“ 17/12 roku 1970, kdy probíhaly v Gdańsku a v Gdyni ostré protirežimní protesty, v důsledku neúměrného zdražování potravin. Poláci si tyto události pochopitelně nenechali líbit, nesmířili se s nimi jen tam pro nic za nic, a bohužel v důsledku své nebojácnosti a nepoddajnosti několik z nich zaplatilo za svou odvahu vlastním životem. Snímek je velmi dobře poskládán nejen hranými scénami, ale i retrospektivními snímky, které nám přibližují, co se v tomto pohnutém období v Polsku dělo. Kromě osudů běžných polských občanů, jmenovitě tedy zaměstnance loděnic Brunona Drywy a jeho rodiny, zde máme jedinečnou příležitost zhlédnout i jednání a výstupy nejvyšších státních představitelů komunistického Polska – Gomulka, Cyrankiewicz, Kliszko a další, přičemž i tyto postavy jsou vhodně popsány jmenovkami a funkcemi, které v inkriminované době zastávaly. Je pozoruhodné, že některé z nich dokonce ještě dnes žijí, a navzdory svým vykonaným zločinům za minulého režimu vesměs v poklidu a beztrestně dožívají své životy ve svobodné zemi, podobně jako u nás kupříkladu Milouš Jakeš nebo Lubomír Štrougal. Snímek ovšem poukazuje i na osudy obyčejných lidí, na jejich ztráty a velká trápení, kdy v průběhu těchto protestů přišli o své nejbližší a s jejich ztrátou se dokázali jen horko těžko vyrovnat. I tyto atributy dávají snímku velkou lidskou stránku a donutí diváka se nad situací nejen zamyslet, ale třeba v něm i vyvolat soucit. Alespoň u mě to tak působilo zejména při závěrečných scénách, kdy se pozůstalí loučili se svými zesnulými, kdy pohřby probíhaly ve velmi nedůstojných a provizorních podmínkách. Snímek byl rovněž velmi vhodně doplněnou hudbou výborného polského skladatele Michala Lorence, přičemž ta hudba ještě více dokázala vykreslit ponurou atmosféru totalitního režimu a pohnuté doby. Tento film mě opět velmi zaujal, vyvolal ve mně poměrně velmi silné emoce a musím jej hodnotit stoprocentně. ()
Pravda, u nás se filmově a dokumentaristicky řeší jen komunismus v Československu. Ale on reálně probíhal v dalších zemích o nichž se moc nemluví. Asi jako první mě napadlo, že se divím, že k nějakému povstání a demonstracím vůbec v Polsku došlo, přestože k nim byl jasný důvod. Neboť tamní obyvatelé museli mít na paměti srpnové události v Československu. A to Čechoslováci ani nedemonstrovali, prostě si zrovna volili demokratičtější socialismus. A kde jsou události v Maďarsku. Možná Poláci doufali, že právě díky demonstracím a když se sjednotí, podobná situace už nenastane. Kvituji s nadšením, že filmaři použili hrané scény s těmi skutečnými. My to známe třeba ze seriálu Vyprávěj a funguje to bezvadně. Některé momenty jsou bohužel drsné a zvláště střelba do lidí je opravdu krutá. I další události, třeba styl pohřbu jsou šílené, dneska pro nás asi těžko představitelné. Více než klasický film působí snímek spíše jako hraný dokument, což mu neubírá, ale je to také asi důvod, proč nebyl zrovna moc oceňovaný... ()
Pro mě obrovské překvapení!Syrové,bez příkraz a emotivní!Zpočátku to možná vypadá jako nuda ale později film vykresluje jaký byl (nejen) v Polsku odporný komunistický chlív,který vhání do diváka až neskutečnou zlobu!!!jednoznačně 5... ()
Tohle je vazeni jizda. Ani na chvili se nechcete odtrhnout, dej vas vrahne a nepusti. Pritom bych nerekl, ze je to jednoduche tema, kde by tohle snadno fungovalo jako treba u roadmovie. Prozijete neco, o cem jste nevedeli, ze bylo a k tomu opet Polaci si poklepaji na sve ramena, ze nejsou zadne nicky. Myslim, ze u nas tohle vubec neumime a tak bychom to potrebovali. Za pet, naprosto skvele. ()
Z hlediska filmařského má film své slabiny, ale jak to u polských filmů bývá vyvažuje to tématem a přístupem. Určitě stojí za shlédnutí. Že by u nás někdo zpracoval události ze srpna 1969 se asi nedá očekávat?! ()
Cholera jasna! Film, který naprosto civilním, mrazivě každodenním způsobem detailně popisuje, že největší svině, jaký kdy tahle planeta nosila, jsou jednoznačně komouši. Tohle by mělo zadarmo běžet ve všech kinech před každejma volbama v celym Ost-Blocku! I cynické obludě Baruchovi se v nejedné pasáži filmu draly slzy do očí! ()
Navrhuju zrušit FAMU a naše budoucí filmaře (a taky současné:-) posílat na učení do Polska. Za poslední dobu třetí polský film, který si za mě zaslouží 5 hvězd. Takhle se nějak natáčejí filmy o vlastní historii - bez patosu, klišé, holywoodských klaďasů a záporňáků. Bravo! Jinak díky za další připomenutí jak je jednoduché "stabilizovat společnost", když máš absolutní moc. Kurwy komunistyczne ()
Napínavá rekonštrukcia tragických udalostí počas robotníckej stávky v Gdaňských lodeniciach. Sprievodcami v príbehu je rodina Brunona Drywu, ktorý sa stane náhodnou obeťou streľby do demonštrantov. Film má napínavú temnú atmosféru podtrhujúcu vojenský a policajný teror. Do deja sú vložené autentické zábery a rozhovory policajných zložiek. Kritický rozmer prehlbujú scény jednaní vrcholových straníckych pohlavárov. Herci svoje úlohy hrajú dobre. snáď len predstaviteľka Brunonovej ženy akoby nedokázala vyjadriť adekvátne emócie. ()
Věcně a realisticky popsané události v polském Trojměstí v roce 1970, kdy polská komunistická vláda prostřednictvím armády a policie brutálně zasáhla proti vlně stávek a demonstrací, což mělo za následek okolo čtyřiceti mrtvých, převážně mladých lidí a stovky zatčených a zmlácených dělníků. Z popisného a informativního hlediska je film Antoniho Krauzeho velice dobře zpracován a je určitě dobrým a poučným průvodcem událostmi, o kterých u nás většina lidí (včetně mne) mnoho neví. Z hlediska propracovanosti příběhu a postav a třeba i hereckých výkonů je to ale nezajímavé a slabé. Černý čtvrtek je typ filmu, z něhož si divák něco vezme a určitě nelituje času, stráveného jeho sledováním, ale po filmařské stránce si ho moc nevychutná. Tak jsem snímek vnímal já, a proto hodnotím průměrnými 60 %. ()
Dobře zkombinované reálné archivní závěry s filmovým podáním, hlavně ale připomenutí komunistického totalitního režimu, 75%. ()
Povinně by měli shlédnout voliči komunistů... ()
V prvej polovici "anti-komouska" telenovela nakrutena nezazivnou kamerou akoby z nejakej TV inscenacie (pravdepodobne zamer, ale na mna tieto lacne finty nezaberaju) a prakticky znesitelna len pozadim historickych zmien a vyjavmi bitiek ("po schodoch a po zvukoch" obuskov), protestov (chybne strielanie civilistov okolo vlaku), zjazdov cervenych (a ich nalievanim vodkou) a stretnutiami rodin pred Vianocami (mal som pocit, ze sledujem nejaku lacnejsiu verziu serialu Vypravej). V tej druhej to ale naberie necakane obratky az "greengrassovskych" rozmerov a la Bloody Sunday a tvorcovia si u divaka mnoho vyzehlia - gradacia nepokojov, strielanie do davu z helikopter, tanky, dymovnice, cynicke rokovania vo Varsave a neuveritelny chaos). Pri ultra-rychlom pohrebe a zatlkani klincov do rakvy som chcel vstupit do filmu a kosit tie cervene svine. IMHO lahsie zabudnutelny kus po jednoduchsej filmarskej stranke (kamera, strih, ochotnickejsi herci), ale velmi zapamatatelny "zhnitou dobou" a jej zvratenymi cinmi, ktore sa uz nikdy nesmu zopakovat. 7/10 ()
Dokumentární pojetí dodává filmu mrazivé vyznění. Prostě jak komunisti dokázali všechno dostat do sraček a ty, kteří s tím nesouhlasili, včetně takových, k jejichž prospěchu to vše být mělo, prostě postříleli a zmlátili. Jen aby si ve jménu prolhané, nesmyslné a násilnické ideologie zachránili vlastní křesla. Svině. A přesto pětatřicet let po Listopadu věří v téhle zemi třetina lidí, že stejná estébácká svině, která s radostí takovému režimu sloužila, hájí jejich a ne své zájmy. ()
Ty, jenž jsi ublížil prostému člověku a jeho křivdě dovedl ses smát i hordu tatrmanů najímat k matení pojmů o dobru a zlu...lepší by pro tebe byl zimní úsvit s jíním, provaz a větev tíhou sehnutá (z básně Czeslawa Milosze vyryté na pomníku padlých dělníků z loděnic). ()
Súvisiace novinky
Movieng Music 2011
První ročník festivalu Movieng Music 2011 zakládá tradici nového festivalu úzce zaměřeného na velmi důležitou součást filmové tvorby – filmovou hudbu. Inspirací byl především jediný obdobně úzce… (viac)