Enderova hra

Jako ilustrace k předloze velmi dobré. Film zachovává celou řadu motivů z Cardovy fenomenální knihy, ale překlad z jednoho média do druhého se přesto nezdařil zdaleka tak dobře, jako např. ve Watchmenech. Úskalí Enderovy hry v tomto případě představuje fakt, že na rozdíl právě od Watchmenů se nejedná o vyprávění, kde postavy jsou symboly, či přesněji řečeno různými stránkami centrálního tématu, ale naopak v jeho středu stojí titulní postava. Ender napříč knihou prochází složitým vývojem a její vyprávění pečlivě buduje různé jeho stránky a aspekty jeho osobnosti. To vše je z filmu vynecháno a namísto toho se prostě ve snaze zachovat všechny klíčové dějové body film žene od jedné scény ke druhé a namísto toho rezignuje na hlubší prokreslení i psychologizaci figury. Nutno uznat, že když divák film rozanalyzuje, lze v něm vystopovat zlomky poměrně komplexní postavy. Nicméně při samotném sledování překotně ubíhajícího filmu Ender nevyhnutelně zůstává jen loutkou vláčenou od jednoho zvratu ke druhému. Kdyby tvůrci namísto samoúčelných vesmírných moneyshotů předěly mezi sekvencemi věnovali zaměření se na hlavního hrdinu a jeho samotu a vnitřní pocity, mohlo to třeba dopadnout ještě lépe. (23.08.2014)

Adaptace čtenáři, cenami i časem prověřeného prologu k jedné z vůbec nejlepších literárních sci-fi (ano, myslím Mluvčí za mrtvé). Předloha pracuje s čistě dospělými nadčasovými tématy, na která je pro větší mrazivý účinek nahlíženo skrze děti (takový Pán much ve vesmíru) a ke cti autorům nesporně slouží, že se snaží o to samé. Problém je, že se o to právě pouze a jen snaží. Ovšem všudypřítomná osekanost a v důsledku toho jednorozměrnost postav i absentující větší proniknutí pod Enderovu kůži tomu zabraňují. Navíc se tu po celou stopáž bije rozpor dvou přístupů; věrné chladně odosobněné komorní adaptace "o něčem" a divácky vděčných pestrobarevných pozlátkových scén utočíčích na první signální. A to k sobě neštymuje. (30.10.2013)

Snaha o sdělení příliš mnoha věcí na příliš malém prostoru. Nabízela by se spíše třídílná minisérie po 90 minutách (pasáž na Zemi, základní výcvik, velitelský tábor), kde by byl vývoj hlavní postavy pozvolnější, propracovanější a tím uvěřitelnější a celkově by film nebyl natolik zkratkovitý. Každopádně první polovina je téměř bezchybná až na zminěný vývoj Enderovy postavy. Zlom, po kterém Enderova hra začíná upadat do průměru, nastává v momentě stanovení první deadline, kde konkrétnost útoku na Zemi odebírá vyprávění jakousi auru bezčasí, kterou jsem kvitoval s povděkem. Ačkoli se v rámci mainstreamu pro náctileté jedná o překvapivě inteligentní a komorní film, kde otevřený závěr vyzývá k sequelu, tak jednoznačný komerční neúspěch (film se při rozpočtu 110 milionů dolarů s tržbami 125 milionů sotva zaplatil) dalšímu dílu nejspíše zavřel dveře. (16.06.2015)

Hvězdná pěchota pro děti! Oškliví brouci (z nichž ale uvidíte jen jednoho křížence kudlanky s vetřelčí královnou) a nebohé lidstvo. Jelikož hnusní hmyzáci napadli před lety Zemi, je třeba se na ně připravit. Ovšem ne na další mimozemský útok, nýbrž na vykydlení jejich domovské planety. Téměř celý film zabírá vojenský výcvik, takový ten nechutně šikanozní, jak to jen Amíci umí. Divím se, že nedošlo na čistění latrin kartáčky na zuby a sebevraždy labilních jedinců. Ender působí jak permanentně vyděšený zajíc, ale když jde do tuhého, nejde pro ránu daleko. Některé momenty jsou však zajímavé - například interaktivní hra, která se začne přizpůsobovat hráčově vědomí, nejen... Beru i neustálou rozpolcenost vůdčích postav - je dobré zatahovat do války děti? Triková stránka je na velmi dobré úrovni (bohužel ale neviděl jsem v kině). Výprava je někde mezi 2001:vesmírná odyssea a Vetřelcem. Gigerův vklad do sci-fi je natolik silný, že je asi těžké se mu vyhnout (planeta, kde je vojenská základna, jako by vypadla z původního Vetřelce...o interiérech nemluvě). Chválím závěrečné poselství, které nenásilnou formou připomíná, že člověk je zodpovědný za své činy (jedno z hlavních pravidel posádky StarTreku). Nad očekávání dobrý film. (17.03.2014)

Milí Jůheláci, vracím se k systému očekávání - zhodnocení, které se mi tak krásně neosvědčilo při olymp/pyjskýh gejmech. Ten Endrůf gejm je v knižní podobě docela spektakulární počin, natažený od vyvrhnutí pindi na svět až kamsi po ležatou osmičku. S roztomilým humáčnistickým přesahem...... ba dokonce až entomologickým, ha! Po přečtení několika vrchních a povrchních komentářů mám podezření, že film se od podobných zbytečností spokojeně oprostil a má za cíl dodat pubíkům další usínací fantazii, v níž ovládnou svět, zachrání tu nejkozatější spolužačku před úlisným pedouchem, co by jí rád zprznil, aby jí následně prznili sami a to tak snaživě, až se jim beďárky na rosolovitých prdelích změní v eruptující kráterky (my, odpovědní starci, takto již dávno nesníme, ne ne ne a ne! Necháváme si zdát o zaplacených složenkách či o tom, jak nás vrcholový menežment vyznamenává před nastoupenou administrativou, ve spešlově případě dílnou). Tak schválně. === Film poměrně logicky zjednodušuje knižní děj, psychologická stránka Enderova rozvoje je značně potlačena, stejně jako progres komunikace mezi ním a přerostlou žouželí. Což je škoda, přeškoda. I tak jsem nucen konstatovat, že dobrý, vole! Pokud by Hoodovo dílo přivedlo byť jen procento adolescentních diváků ku Cardově sérii, místo, aby louskali obrýlená Bradavičnatá prasátka, stříknu radostí do textilu. Závěr doslova pláče po pokračování, zde jsem však skeptičtější, než ona Šádvelovo panna ohledně úspěšného ,,vystoupání na vrchol", a to bez ,,vedení" někým, kdo není absolutní mongol. Další díly Enderovy ságy ani zdaleka nenabízí tak akční prostředí (leda, že by došlo k uhnutí do Stínové série), to je totiž upozaděno úvahami o transcendentálnosti mezidruhové Solidarnośći. Nevím nevím, jestli se tohle holýúd odhodlá zaplatit. (15.03.2014)