God Bless America
God Bless America
Réžia:
Bobcat GoldthwaitScenár:
Bobcat GoldthwaitKamera:
Bradley StonesiferHrajú:
Joel Murray, Tara Lynne Barr, Mackenzie Brooke Smith, Melinda Page Hamilton, Tom Kenny, Bryce Johnson, Jamie Harris, Maddie Hasson, Larry Miller (viac)Obsahy(2)
Smrtelně nemocný Frank je zároveň smrtelně unavený z americké konzumní kultury a rozhodne se zbavit společnost těch nejvíce otravných členů. K této misi si vybere neobvyklou spolupachatelku - šestnáctiletou Roxy. (JayZak)
Videá (2)
Recenzie (354)
vyšinutý sociopat bobcat natočil svoju vysnívanú guilty pleasure, kde si naplno a bez servítok rieši svoje frustrácie a postmodernisticky poučene cituje a vyratúva, koho všetkého by zabil a koho nie. film má deravý scenár, chýba mu trochu viac humoru.. Ale popri línii amerických nezávislých filmov, je príjemné nasraté dielko ()
Já a můj přítel Postal Dude dobře víme, že není úsměvnějšího pohledu, než na rozmazlenou hvězdu zasrané reality show s dírou v hlavě. S nadšením kvitujeme, že v poněkud nerudném úředníku Frankovi nacházíme spřízněnou duši, protože americkému Světovému policajtovi zmutoval penis do nestvůrné, neustále se rozpínající anakundy a na léčbu bylo již včera pozdě. Sice jsou mi pouliční kazatelé a burzovní spekulanti vcelku u prdele, ale kdyby se Frankovi při jeho civilizační očistě a laškování s katastrofou mohl ještě připlést do cesty takový Sámer Pissa, Ray Oranguteng nebo ta tlustá paní, co mě dneska hrubě osočila, že trpím nedostatkem empatie, předl bych jako malé kotě. ()
„Ale když je na světě tolik hroznejch lidí, co by měli prdět do hlíny, proč teď skončit?“ O tomhle filmu se bohužel nedá říct, že při jeho natáčení nebylo ublíženo žádnému plyšovému méďovi, ale co už…Skrz zdejší nesourodé komentáře jsem se filmu vyhýbal. Ovšem zhlédnutí se mi co do správného naladění nakonec podařilo naplánovat skvěle, to mi naznačil již geniální úvod. Tahle silně absurdní, nadsazená, černohumorná, brutální, nekorektní, mrazivá a do extrému vyhnaná satira jistě nesedne každému. Jestli ji budete brát s nadhledem, užijete si její kritičnost, trefnost a zábavnost (vede pasáž v kině), pokud ne, nejspíš film zavrhnete (třeba i kvůli tomu, jak hlavní dvojce vše neuvěřitelně lehce prochází), může záležet i na tom, do jaké míry budete (ne)souhlasit s přednesenými myšlenkami (a že jich je, nejen to shrnutí při nevyhnutelném závěru). Já osobně nadhodnotím a dám filmu 5*. „S jakou částí jeho politiky přesně souhlasíš?“ - „S menší kontrolou zbraní, samozřejmě.“ - „Ale, Franku, to by pak měl zbraň každej cvok…“ ()
Před takřka dvaceti lety vyšel hrdina filmu "Volný pád" se zbraní do ulic, aby publiku ukázal svět, který ve své sociální, konzumní a kapitalistické rovině dospěl až do absurdity, z níž zdánlivě nevede jiné východisko než radikální odmítnutí. Jeho hněv a násilí směřovaly proti každodenním paradoxům konzumně a konzumentsky orientované společnosti a vyjadřovaly frustraci důvěrně známou každému člověku, jenž je součástí soukolí společnosti západního světa. Husarským kouskem filmu, ale byl fakt, že publikum se s hrdinou maximálně identifikuje, ale ve výsledku se ukáže, že hrdinova cesta za osobní spravedlností byla v zásadě jen extrémním projevem přesně toho, proti čemu bojoval. Paradoxně či vlastně příznačně, bývá poslední zmíněná rovina filmu většinou diváků, kteří "Volný pád" adorují, přehlížena či přímo tvůrcům vyčítána. Důmyslná kritika se tak navzdory svým významům obrací proti sobě a bývá obdivována právě jako ventil frustrací publika, ačkoli právě tuto touhu vykročit z řady a stát se zvěstovatelem pravdy demytizuje. Nyní zde máme sžíravě nazvaný snímek "God Bless America", jenž působí jako by ho natočil právě fanoušek "Volného pádu" pro další konformní rebely vůči konformitě. Bobcat Goldthwait se ukazuje jako sofistikovanější a sebereflexivnější osobnost než jeho známá kreace velkohubého rádoby drsňáckého pošuka Zeda z "Policejní akademie", ale současně se z filmu nelze ubránit pocitu prvoplánovosti a nedotaženosti. Na jedné straně tu tak máme zcela přesné popsání americké každodenní popkultury a jejího vlivu na tamní společnost, jenže to se odbude v podobě několikaminutového úvodu filmu a občas se připomene zase skrze hrdinovo glosování. Ve výsledku se ale film stává přesně tím, co sám kritizuje - povrchní adorací povrchních ikon přinášených popkulturou a masovými médii (jako náznak sebereflexe pak lze vnímat finále, kde postavy stvrdí svou nevyhraněnost tím, že se stanou tím, co kritizovali – on starým úředníkem s lolita komplexem a ona zpovykanou holkou toužící stanout na pódiu před televizními kamerami). Počínaje samotným vyčpělým kultem násilné revolty, který je dnes tolik zprofanovaný v popových hudebních videoklipech, a konče směšnou potřebou stvrzovat artificiální hodnoty svého cílového publika (viz sekvence dialogů o Star Treku a Alice Cooperovi, aneb hlavně, že hrdina o pár desítek minut stopáže dříve tesknil nad tím, jak si dnes už lidé nepovídají o opravdových věcech, ale jen o něčem, co viděli v bedně nebo na netu), ocitá se snímek v začarovaném kruhu. Jako had, který se kouše do ocasu, i "God Bless America" křičí proti něčemu, čím samo je: produktem povrchní kultury, kde lidé utíkají k virtuálním idolům a snům převzatým z audiovize. Zatímco u "Volného pádu" je řeč o nepochopení na straně diváků, v případě "God Bless America" se jedná o nepochopení svého protivníka a vlastní nevyhraněnost. Snímek pak vyznívá jako prvoplánová exploatace (ve smyslu filmu stvrzujícího předsudky svého cílového publika) pro elitářské publikum, jež je samozvaným arbitrem dobrého vkusu – prostě zaručený hit pro ČSFD. Jednoznačný přínos "God Bless America" nicméně spočívá v tom, že nepřímo ukazuje, jak se proměnily hodnoty oproti časům "Volného pádu". Zatímco tehdy frustrace lidí vycházela z reálných konfliktů a tlaků společnosti, dnes se vše váže na virtuální svět popkultury a multimédií. Co lidem zbývá, když i prostor eskapismu se stal nepřítelem? () (menej) (viac)
Veľmi jasná, priamočiara kritika konzumnej spoločnosti. Zvolená forma je však dvojsečnou zbraňou, pretože ak si zoberieme za nástroj násilie, nič sa dlhodobo nevyrieši, len sa priloží do ohňa a taký jedinec si maximálne iba tak spravodlivo uľaví, problém tu však ostane. Chlapík vo filme vlastne nerobí nič iné, len dá voľný priechod svojmu nasraniu a otvorí si kohútik ventilácie na najvyššiu možnú mieru. Každý z nás určite aspoň raz zažil niečo také, kedy by človek dal najradšej niekomu poriadne do držky, len sa obyčajne dokážeme ovládnuť. Napríklad to s tým kinom by asi naštvalo každého :) Ale postrieľanie ľudí by bolo len dočasným riešením. Ja sa držím hesla: Na dobrých ľudí buď ešte lepší, na zlých ešte horší a na sprostých platí len švejkovina. Zatiaľ to vychádza :). Chlapík mal radšej odísť do toho Francúzska za kozičkami, ako pôvodne plánoval. 75/100 ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (5)
- Masový vrah, o ktorom sa Frank (Joel Murray) dopočuje v televízii, je Charles Whitman, ktorý v roku 1966 vystúpil na vežu v priestoroch Texaskej univerzity v Austine a zastrelil 16 ľudí, a ďalších 32 zranil. Po čine spáchal samovraždu a v liste na rozlúčku žiadal lekárov o pitvu svojho mozgu. Lekársky tím skutočne našiel zhubný nádor v hlave, ktorý mu tlačil na mozog. Tú istú diagnózu si vypočuje od lekára vo filme aj hlavný hrdina. O Whitmanovom besnení pojednáva film Smrtící věž (1975) s Kurtom Russellom v role vraha. (BlackTom)
- V televizi na motelovém pokoji běží film Attack of the Giant Leeches (1959). (DJDVD)
- Monolog prodavače zbraní o AK-47 byl převzat z filmu Jackie Brown (1997), kde ho původně říkal postava Samuela L. Jacksona. (DJDVD)
Reklama