Za černou duhou

Uf, to bylo vážně... moc. Pokud máte pocit, že už jste všechno viděli nebo že vás už jen těžko něco vyvede z míry, jděte do téhle šílenosti. Nebo radši ne - tenhle film je jako zlá noční můra, ze které se chcete probudit a zapomenout, že něco takového existuje. To aby mi nemohlo být vyčítáno, že jsem nikoho nevaroval :-) Je to naprosté peklo od prvního záběru, a pokud mohu soudit, přijde mi, že se tenhle počin už vydal hodně daleko za hranice hraného celovečerního filmu kamsi do vod videoartu - kdyby se z tohoto filmu vystřihla libovolná část o délce - řekněme - 10 minut, klidně si dovedu představit, že by to pouštěli ve smyčce v nějaké galerii, kde by takovýto bizar v pohodě zapadnul (protože se toho dnes točí tuny, přiznejme si to). Anebo by to taky klidně mohl být velmi podařený videoklip, protože muzika je v tomhle bijáku naprosto luxusní - znepokojující a dokonale ladící s bizarním obrazem. Stejně tak celý ten osmdesátkový vizuál je naprosto odzbrojující a za jistých okolností může přinést skutečně nevšední divácký zážitek. Těmi okolnostmi mám samozřejmě na mysli to, že aby mohl člověk bezproblémově zhlédnout tento film, měl by před tím vypít aspoň tři láhve vína. V opačném případě dost možná usnete nudou. (16.03.2014)

Krásná audiovizuální podívaná, ovšem stopy děje aby v tomto snímku divák lupou pohledal. A to bude věc, která většinu lidí od Beyond the Black Rainbow odradí. A zbytek možná bude litovat bezmála dvou hodin strávených u tohoto filmu po zhlédnutí závěru. Mně se naštěstí do filmu podařilo vcelku ponořit bez větších očekávání. Elektronická hudba Jeremy Schmidta se dobře poslouchá a Panos Cosmatos se začíná (i díky svému dalšímu snímku Mandy) profilovat jako vizuální mág, na jehož další počiny budu velice zvědav. Tento snímek bych si ovšem dokázal představit v nějakém divácky vděčnějším provedení. (13.09.2018)

HA! Tak tohle je neuvěřitelná záležitost.. Náročný test diváka, který tuhle hypersofistikovanou hru může vyhodnotit jako onanistické dno žabích sraček, stejně dobře jako transcendentální zkušenost, podle toho jak mu to mysl zrovna vyzrcadlí. Jsem přesvědčený, že tenhle film moc dobře chápe jak divák funguje a podle přesných vzorců dráždí jeho imaginaci a boří očekávání. Rafinovaná hra se styly a žánry která ví, že některé otázky jsou tak závažné a velké, že na ně nelze odpovědět jinak než vtipem. (18.02.2018)

Poměrně zajímavý sci-fi experiment. Audiovizuální stránka je skvělá, atmosféra supr, tempo pomalé, děj skoro žádný, je to zkrátka takový ten ambiciózní umělecký film s "přesahem". Bohužel jsem si z něj ale vůbec nic neodnesl a měl jsem velké potíže, abych ho vůbec dokoukal do konce. Jako režisérský debut je to každopádně povšimnutíhodné, až Panos Cosmatos umělecky doonanuje, budou mě jeho filmy asi dost zajímat, technicky/atmosféricky/vizuálně na to má. (18.03.2012)

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30% (02.02.2013)