Cabaret
Cabaret
Réžia:
Bob FosseScenár:
Jay Presson AllenKamera:
Geoffrey UnsworthHrajú:
Liza Minnelli, Michael York, Helmut Griem, Joel Grey, Fritz Wepper, Marisa Berenson, Ralf Wolter, Helen Vita, Ellen Umlauf, Pierre Franckh (viac)Obsahy(1)
Príbeh o americkej speváčke, ktorá očarená dekadenciou predvojnového Berlína hľadá na javisku Kit Kat klubu cestičku ku kariére filmovej hviezdy, a o jej priateľstve k dvom mužom - krajanovi, učiteľovi angličtiny a nemeckému milionárovi. Filmový tvar sa vyznačuje pôsobivým uplatnením náznaku a brilantnosťou choreografického riešenia. Film príkladne stavia do kontrapunktu dramatický dej s hudobnými a tanečnými číslami, ako aj sentimentálny príbeh s analýzou rozrastajúcej sa agresivity a fašizujúcej netolerantnosti (metafora o zlobe davu, o manipulovaní s masou). Osobitnú rovinu tvorí kabaret - veľkolepý, ironický, smutnoveselý, s fascinujúcou postavou kabaretiéra. Odcudzovací efekt umocňuje sugestívnosť výpovede, pripomínajúcej postupy magického realizmu. Všetky roviny sú precízne prepojené, zobrazujúce dobu a prostredie ako úrodné podhubie hnedého moru, a zároveň nemožnosť preraziť dogmatické konvencie. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (151)
|| Scenár: Jay Allen / Joe Masteroff (play) / Story by Christopher Isherwood | Hudba: John Kander, Fred Ebb | Produkcia: Cy Feuer | Distribúcia: Allied Artists | Štúdio: ABC Pictures | Rozpočet: 6 miliónov $ | Tržby: 43,600,000 $ || Dokonalá fúzia. V Cabarete sú si činohra, tanec, a spev rovnomerným súperom, a všetky zložky sú tak vymakané a silné, že vytvárajú dokonalý príklad filmového muzikálového diela. Dej síce ku koncu pre mňa prázdnejší, no o to menej schematický, a hlavne po celú dobu zábavný a tiež neuveritelne "ťažký". Mierna depka a krásny umelecký zážitok zaručený. ()
NFR 1995, Oscar 8 : Režie, Herec VR - Joel Grey, Herečka HR - Liza Minnelli, Výprava, Kamera, Střih, Hudba - A, Zvuk + 2 nominace: Nejlepší film, Scénář - A ()
Výborný muzikál, který je svým schématem trochu jiný, než bývá zvykem a to mu přičítám jedině k dobru. Většina pěveckých a tanečních čísel se odehrává na jevišti berlínského kabaretu, takže skoro vůbec neposouvají děj a možná i díky tomu je zbytek příběhu tak dobrý, když se nemusí soustředit na násilné zakomponování písniček. Příběh Sally Bowles, jejíž život kabaretní zpěvačky plný sexu, alkoholu a zábavy naruší mladý učitel, do kterého se zamiluje, příběh prosáklý fašismem a předválečnou atmosférou gradující písničkou na jedné zahradní party, příběh, který si bezesporu zasloužil svojí Oscarovou nominaci za scénář a samozřejmě i všech těch 8 získaných zlatých naháčů, protože všechno, od režie přes choreografii a hudbu po herecké výkony je skoro perfektní. ()
Tohleto NENÍ tingltangl. Tohle je tak maximálně představa typického posthipísáckého dekadentního a hustě zelesdéčkovaného amíka let sedmdesátých o tom jak vypadal echt dojče tingltangl za časů, kdy ještě pes neskákal tákhle vysoko. Prazvláštní směs společenské sondy, úchylných scének z vystoupení a poněkud zvláštní romance, kterou sem tam ozdobí záběr nevídané síly a zlomek hereckého výkonu výjimečných kvalit. Liza Minnelli dokázala, že kdysi dávno skutečně byla čímsi víc než ošklivým mimozemšťanem ze South Parku a Michael York se po delší době v českých zemích uvedl i jinak než jako komediální hrdina či švarný mušketýr. No, dejme tomu, že to skutečně bylo umění, ale osm Oscarů? Ode mě velmi rozpačitých 60%. i když ta občasná mladistvá jiskra v těch tmavých kukadlech by sama o sobě zasloužila víc. ()
Naprosto skvělý a úžasný muzikál s jedinečnou dobovou atmosférou, při níž člověk úplní cítí ten nastupující fašismus na vlastní kůži. To vše je umocněno skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony v čele se známou herečkou a zpěvačkou Lizou Minnelli. A opět jedna scénka vstoupivší do historie : když mladý nacista zpívá procítěně písničku "Tomorrow Belongs To Me", která tak nenápadně začíná a tak emotivně končí (na téma, že svět patří fašounům). Tuhle písničku prý dokonce v Německu z filmu vystřihli, aby její sugestivnost nevyvolala nežádoucí emoce mezi lidmi. ()
Nezdá se mi, že by to bylo bráno jako muzikál. Chvílemi je to vskutku velice zajímavé. Tedy rozhodně začátek, kde zaplesá každej chlap nad hudebními aktivitami, kterých tam celkově zas tolik není, což je škoda, ale ten začátek za to minimálně stojí. Později už se příběh řine v duchu vztahů, lásky a sexu a u toho se přiznám jsem se vcelku nudil. Dále atmosféra tehdejší doby je velice dobře zpracována. Druhá světová válka zasahuje do života jednotlivé postavy a divák sleduje její vývoj. Co naplat, krom dobré hudby, zajímavé choreografie a Michaela Yorka mě snímek nijak neoslnil a tak to i zůstalo po celý průběh až do samotného konce. --- Bude to nejdůležitější dítě na světě. Po Ježíšovi samozřejmě. ()
║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $42,765,000║Tržby Celosvetovo $43,600,000║ ()
Na první pohled muzikál plný potenciálu, který je vzhledem k historickému zasazení vcelku využit, ale hudebně ne. Pro muzikál jsou důležité dobré a správně laděné písničky, které však muzikál skoro nemá. Postavy i herci jsou dobří, například uvaděč je fascinující a Oscar pro něj byl snad ještě jasnější než pro Lizu Minnelli, která i přes anti-sexy sestřih zpívá výborně a své kvality prodává. To je však vše. V příběhu je hodně cítit snaha vnutit sex do každé druhé scény, což tam možná sedí, ale výsledek je podivný. Celkových 8 oscarů mi však přijde trochu přepálená a nadsazená záležitost, která mohla ve své době působit odvázaně (prostředí dekadentního kabaretu), ale dnes je obyčejná a bez kvalitních hudebních skladeb. Když si člověk ještě zjistí, že Kabaret získal oscary proti prvnímu dílu Kmotrovi,tak jen smutně pokyvuje...Těžko může Kabaret šahat na paty Moulin Rouge... ()
Bob Fosse zbavil muzikál stigmatu rozjuchané zábavy. Ovšem pro samou vážnost, tak nějak opomněl na samotný muzikál. Postavy nezpívají, nejsou zde žádné stylizované pěvecké scény a kabaretní čísla nejsou nijak dějotvorná. Tvoří pouze přechod jednotlivých částí. Čili je to muzikál či není? Dle mého nikoli. Funguje to totiž jako klasické drama. Jenže v tom případě jsou zde kabaretní výstupy jaksi dopočtu a zbytečně natahují stopáž. Kabaret mi zčásti nesedl právě pro tu jeho žánrovou nevyhraněnost, ale zároveň je mi to i sympatické, jelikož je to alespoň něco jiného. Sice něco co se ne zcela povedlo, ale i tak... Poněkud paradoxně nejvíce snímku ubližuje jeho nejlepší scéna s Hitlerjungen a osazenstvem pivnice. Je tak působivá, výmluvná a silná až z celého filmu ční a výsledný dojem se omezí právě jen a pouze na tuto scénu. A to je málo. ()
A opět projekce ze zlatého fondu světové kinematografie v Aeru... Špičkový muzikál z doby Berlína 30. let. Působivý příběh o lásce s živelnou Lizou Minnelliovou v hlavní roli ( musíte si jí zamilovat ). Na filmu si mimo písní ( které reflektují společenské změny ) a špičkové choreografie cením i vykreslení postupného nástupu nacismu k moci ( Výborná scéna se zpívajícím mladým náckem ) až z toho jde trochu strach. ()
Life is a cabaret... jen těch důvodů ke zpěvu se občas krutě nedostává... ()
Po sezóně 1972 se Akademie nechala utáhnout na vařené nudli a rozdala kupu sošek, bohužel nejen v technických kategoriích, do rukou lehce zapomenutelného muzikálu, který sice nabízí překvapivě vypointovaný vztahový trojúhelník, ale po technické stránce místy nečekaně zmatenou choreografii a po vypravěčské zase rozpačité rozuzlení. Do duše postavám divák pronikne jen skrze Yorkova Briana a aura celé show je natolik neprostupná, Liza Minelli nesympatická a vizuál až nepříjemný. Celé vyznění směrem "Svět kolem nás je kabaret!" je pak v duchu celého filmu silně neuspokojující. ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Liza Minnelli nakonec nemá menší šarm než její máma, z New York, New York jsem na ni neměl nejlepší vzpomínky, zde ale vtiskla své prostopášnici přesně ono nadlidské množství energie, které bylo potřeba. Kabaret obecně je muzikál naplněný silou, která nikdy zcela neexploduje, ale tím je lákavější. ()
Brian: "Tak se s ním klidně vyspi!" Sally: "Už jsem se s ním vyspala!!!" Brian: "Já taky..." ()
Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. ()
Muzikál, na který jsem vydržel koukat v kuse a to už něco znamená! Navíc doplněn výborným příběhem, zasazeným do předválečného Německa zmýtaného protižidovskými výpady. ()
Tento muzikál jsem prvně viděla v divadle a to v naprosto výborném podání, takže jsem se trochu obávala, jaký bude originál. Čekala jsem, že budu hledat každou "změnu" oproti divadelní verzi, což se nestalo. Již od začátku jsem se naprosto nechala unášet skvělou hudbou, choreografií, příběhem a Lizou Minnelli. ()
'Fosse natočil muzikál pro ty, co nenávidí muzikál.' (Mathew Kennedy). Slovo "muzikál" je tu trošku zavádějící. Ten se totiž odehrává jen v rámci normálních kabaretních výstupů, kterými je celý děj prokládán. Komorně rámovaný obraz působí snad až trochu přidušeným dojmem a příběh táhne vlastně jen to, čeho se dotýká v náznacích a tušeném. Barvitě vykreslené postavy od rozkošně nemožně afektované Lizi Minnelli až po už tady zaprášeně působícího Yorka. Výtečná režie, bravurní střih, atmosféra, která mísy působí možná dobověji než 30. léta samotná a místy trochu jako mimo čas. Zvláštní film. ()
Naprostá světová klasika a skvělý, i když ne klasický, muzikál. Písně a tance jsou zde obsaženy pouze na kabaretních prknech. Kabaret, coby místo zvhlé zábavy a neřesti, je zde pouze dokreslením symbolů. Hlavní devizou je příběh lásky americké tanečnice Sally a britského studenta Briana v Berlíně počátku třicátých let. A příběh je to silný a uvěřitelný. Liza Minnelli sice není jako ženská můj typ, ale coby herečka je skvělá a zde to jen potvrzuje. Idol žen 70. let Michael York by vynikající a opravdový. Jeho neprůbojnost a plachost snad jako by nebyla hraná. Helmut Griem coby charismatický baron Maxmillian nemusel dělat ani přehnané kreace, jeho charisma a pohled mluví za vše. V malé roličce spisovatele pornografie se na chviličku objevil i Ralf Wolter (ano Sam Hawkins). Ovšem nejvíce strhujícím je elegantně obratný principál v nesmrtelném podání Joela Greye. Oscar na pravém místě. A v žádném případě nemohu zapomenout na kreativní kameru a režii. Bob Fosse mnoho filmů nenatočil, ale všechny jsou ceněné. A není divu. S filmem si doslova hraje a je to hodně znát. Kupříkladu kabaretní představení prostříhané s mlácením nějakého muže nácky na ulici, či finální záběr do hlediště, coby odraz na skleněné kouli. "Kabaret" je snímek silný, svádivý a plný nezapomenutelných scén (především při té, kdy mladý chlapec v uniformě hitlerjungen zpívá na slavnosti píseň a dav se k němu přidává, běhá mráz po zádech jako křeček v otáčivém válečku). Hutný pohár zážitků z kvalitní a po všech stránkách poctivé filmařiny. 85%. ()