Bedári

Upřímně řečeno mě udivuje, na co si někteří zdejší komentátoři stěžují. Že je to muzikál a tak se tam od začátku do konce zpívá? No fakt! Chápu, když někdo nemá rád muzikály obecně, ale v tom případě takto nízce hodnotí celý žánr a nikoliv kvalitu filmu v rámci žánru, a to je poměrně zásadní rozdíl. Na film jsem se od začátku těšil jakožto občasný návštěvník divadelních muzikálů a prvotní rozpačité reakce kritiků mi poněkud zkazily očekávání, přesto jsem se nakonec odhodlal. A jsem opět rád, že jsem se neshodl s většinou diváků, jelikož mě film/muzikál nezklamal. ■ Poznámka pod čarou - samotný muzikál Bídníci jsem v českém provedení na prknech divadla neviděl, především kvůli tragickému obsazení. Ve vší úctě, paní Vondáčková může být kvalitní zpěvačka, ale herecky a typově si ji v roli Fantine představovat ani nechci. U paní Čvančarové a Brožové už bohužel neplatí ani ta "kvalitní zpěvačka". A to se bavíme o titulní písni celého muzikálu (celou českou verzi zachraňuje pouze Bílá v roli Eponine). ■ Proč to píšu? Inu především proto, že jsem nebyl zapálený fanoušek Bídníků a přesto mě tato filmová verze dá se říct dostala. A to hlavně pouze a především hereckým obsazením. U muzikálů na něm záleží ještě více, než kdekoliv jinde, jelikož děj je obecně známý, konec také a lidově řečeno se tam toho moc vymyslet nedá a vše musí zkrátka utáhnout herci. Takže tak jak se chodí na klasické divadelní muzikály na určitou sestavu herců, tak jsem se nešel podívat především na Bídníky, ale na Hugh Jackmana, Russella Crowea a Anne Hathaway. Všichni tři výborní herci a všichni tři překvapivě výborní zpěváci. ■ Hooper nám navíc v Bídnících připomíná to, co především česká scéna dost často zapomíná, a sice že muzikály jsou především o emocích a nikoliv jen stoupnout si k mikrofonu a tak nějak si tam odzpívat tu či onu písničku. Režisér samozřejmě mohl obsadit do hlavních rolí výborné muzikálové zpěváky a měli bychom asi kvalitní muzikálový film, nicméně bez špetky charismatu. Ti, kteří říkají, že jim zpěv hlavních aktéru trhá uši, tak si říkám, zda skutečně nějaké mají, protože tohle NENÍ herecký zpěv na způsob, že by herec jakž takž trefil tón a to je vše, naopak, všichni tři by se hravě uživili jako muzikáloví herci na plný úvazek. A ta přidaná hodnota navíc je v tom, že se zároveň jedná o jedny z momentálně nejlepších herců (všichni se pohybují zde na csfd kolem 20. místa). ■ Takže shrnuto podtrženo bez nich by to byly max. 3 hvězdy, takhle musím dát prostě těch 5. Ke třem hlavním protagonistům je navíc zbytek herců vybrán naprosto vkusně, hlavně jako vždy perfektní Helena Bonham Carter, ale mně osobně ještě více potěšila Samantha Barks v roli Eponine, která si stejnou roli zahrála při 25. výročí Bídníků a právem si za to zasloužila chválu (a pak že ty talentové soutěže žádné talenty beztak nenajdou). Jinak je samozřejmé, že v hlavních písních typu On My Own a I Dreamed a Dream se toho filmově vymyslet moc nedá a tak je hold 3 minuty kamera nalepená na obličeji herce, zde má jakákoliv divadelní verze navrch, ale naproti tomu One Day More využívá filmové kulisy a kameru naplno a dostává mě mnohem více než divadelní podání, kde herci stojí v řadě, jak při frontě na oběd. Stejně tak záběry na barikády s vlajícími vlajkami. To jsou přesně ty momenty, kdy si člověk říká, že Hooperovo filmové podání klasického muzikálu smysl má a nelze ignorantsky říct, že muzikálová verze má vše co film a ještě o mnoho víc. (29.03.2013) (menej) (viac)

Chcete nenávratně vymazat vzpomínku na Bídníci 2012 z Vaší paměti? – Ok. A je to! Všechno je zas jako dřív! :-D ___ Ale teď vážně, pro mě je tohle film, který nedělá čest jednomu z nejlepších muzikálů všech dob. Jeho nejslabší stránkou je hudba a to se nepromíjí. Říkám si, že pan režisér nejspíš nemá rád (nemůže mít) muzikál Les Mis, muzikálový žánr obecně a hudbu vůbec. Všichni si stěžují na to, že se ve filmu furt zpívá. Já mám problém s tím, že se v něm zpívá MÁLO. Herci místo zpěvu recitují, vzdychají, kuňkají, něco si pobrukují, a zas vzdychají. Téměř celou stopáž. Tahle degradace je názorně patrná třeba u Samanthy Barks, která si zahrála Eponine zde i v koncertní verzi bídníků k 25. výročí. Světe div se, v O2 aréně ZPÍVÁ - a nebojí se do toho pořádně opřít. A tady ne. T. Hooper musí být naprostý muzikálový analfabet; rozdupal to, co dělá muzikál muzikálem a pravděpodobně ani neví, co proved. Při rozdávání scénáře byste ho nejspíš zaslechli, jak směrem k hercům volá: „...tady máte, prostě to odřikejte, bohužel ty zpívánky a říkanky nemůžem vynechat, filmy už tu jsou, ale muzikál, pánové, bude můj (vítězoslavně si mne ruce)! A ňáká melodie nebo co v něm beztak neni důležitá... A hlavně, vážení, nejste tu od zpívání, ale pro vaše známý tváře... hmm, bude to hit!“ No jo no, to se stává i v lepších rodinách, když nevíte co by a v OBI maj zavřeno, dvanáct pryč a múza pořád kdesi na houbách, tak sakra hrom aby do toho - no jasně, už to mám! Světově proslulý muzikál v novém hávu s hollywoodským obsazením. Heuréka! Na Oskary je zaděláno a ani to nebolelo. Bohužel, nutné to asi bylo, peníze hýbou světem. Dechberoucí skladby a výrazné melodie se rozplývají a pozvolna mění v mdlé popěvky, nudu a kýč. Ach jo. V muzikálech jsou pěvecké či choreografické výkony stěžejní. Strhující prožitek prostřednictvím dokonalé monumentální hudby, to jsou Bídníci. Tihle? Stěží. Ubohoučkým výkonům kraluje Crowell, s jeho nulovým charisma a hlasem Xindla X se předloze Javerta nepodobá ani v nejmenším a kdyby mě mučili, jeho v životě neobsadím. Ostatní role mě většinou jen nebaví. Snad jen Gavroche je fajn. Bývá pravidlem, že zpěv na filmovém plátně je umírněnější, méně výrazný a jaksi modernější a díky tomu možná přitažlivější a stravitelnější pro větší okruh lidí. Takže to je asi záměr. Anebo byla filozofie taková - když herci neumí zpívat, uděláme z toho přednost. Neum schováme za takzvanou syrovost, autentičnost, opravdové emoce... bleh (ale soudě dle některých kritik to funguje. Ach jo podruhé). Ze všech stran slyším, jak jsou zdejší výkony sice nedokonalé a hudebně neprofesionální, ale o to víc procítěné a emotivní... hm, I don't think so. Vážně, ten pocit vůbec nemám. Je jasné, že od herců nemůžu očekávat to samé co od operních pěvců, jenže tady mám dojem, že je veškerý potenciál systematicky cupován na kousky. Výjimkou je asi Jackman, u něj mi přijde, že je na svém maximu a víc by ze sebe při sebelepší vůli nedostal. V každém případě snaha o realistično a naturalismus nemá v takovém díle opodstatnění. Děj je epický a velkolepý, nejde o reálné zobrazení světa (částečně ano - a kdyby na to přišla řeč, řeknu, že v tomto díle je obsaženo vše – vše, oč v životě běží a kráčí... ovšem ve své umělecké, nadnesené podobě a to je třeba brát na vědomí, ksakru), láska vzniká na jediný pohled, během jedné písně uběhne pět let a vše je řečeno v náznacích. Takový děj si bezpodmínečně žádá efektní stylizovanou výpravu a zpracování musí především lahodit uchu, neb v tom tkví síla a energie Bídníků. Muzikál tohoto formátu - je více operou než nenáročným „písničkálem“ pro pobavení (díky Jezince za rozšíření slovníku) - zkrátka není možné převést do nějaké realistické roviny. To není zajímavá inovace, ale barbarství. Vzniká paskvil, který je akorát k smíchu. Absurdní, nechtěně komický. Bohužel. Suma sumárum, čeho jsem se dočkala: mizerný zpěv a spousta odrecitované vaty k pochopení souvislostí, křečovité grimasy a málo toho, co dělá Bídníky Bídníky - umění, ale skvělé kulisy, kostýmy i akční scény. Verdikt? Povrchní. Myslím že kdo nemá rád muzikály, po tomhle si je spíš neoblíbí. Pokud jde o mě, má zcela nereálná představa o ideálním světě zahrnuje mimo jiné to, že by se lidé vyjadřovali výhradně zpěvem ("Hudba je záchrana před obyčejným slovem.") a život by byl jedno velké operní představení :-) A navzdory tomu se nad tímhle zpracováním nerozplývám. Hlasovala bych pro a) změnit obsazení za pěvecky nadanější jedince b) netočit muzikál za každou cenu. A kde se vzaly ty dvě hvězdy? Nu, nebylo to až tak zlé, jak se tu snažím vylíčit, slovy klasika: trošku jsem si zapřeháněl ;-) Úplná ostuda to není. | http://www.videacesky.cz/parodie-parody-youtube/anne-hathaway-chce-oscara (23.04.2013) (menej) (viac)