Bídníci
Les Misérables
Réžia:
Tom HooperKamera:
Danny CohenHrajú:
Hugh Jackman, Russell Crowe, Anne Hathaway, Amanda Seyfried, Eddie Redmayne, Helena Bonham Carter, Sacha Baron Cohen, Samantha Barks, Aaron Tveit (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Keď bývalého galejníka Jeana Valjeana (Hugh Jackman) prepustia na podmienku, netuší, že za chrbtom bude mať ako večný tieň posadnutého inšpektora Javerta (Russell Crowe). Ten ctí zásadu, že zlodej zostane navždy zlodejom a Valjean sa zdá byť jasným príkladom, zvlášť keď pravidlá podmienečného prepustenia vzápätí poruší. Lenže Valjeanovi sa darí unikať, začne žiť pod zmenenou identitou, stane sa ctihodným občanom a dokonca starostom, avšak ani tak nie je pred sliedivým Javertom v bezpečí. Po smrti továrenskej robotníčky Fantine (Anne Hathaway), ktorú si kladie za vinu, sa ujme jej dcérky Cosette. Spoločne s ňou potom pred Zákonom uteká do anonymity francúzskej metropoly. Tam na nich po pár rokoch relatívneho pokoja čakajú okrem Javerta aj ďalšie nebezpečenstvá – revolučné vrenie v uliciach, ktoré rozdúchavali mladí chlapci. Jeden z nich, Marius (Eddie Redmayne), sa pri letmom stretnutí zamiluje do dospievajúcej Cosette (Amanda Seyfried) a tá jeho city opätuje. Kvôli svojej dcére a jej šťastiu sa Valjean rozhodne riskovať, dokonca sa vydá na barikády v predvečer rozhodujúceho súboja medzi revolucionármi a armádou, aby z vopred prehratej bitky zachránil Mariusa. Na mieste, kde história napísala jednu zo svojich krvavých kapitol, sa zároveň odohrá finálny súboj medzi ním a Javertom. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (1 162)
Šla jsem na film s vědomím, že to nebude nic moc.. z mnoha důvodů. Příběh je tak profláklý, že doslova nic nemůže překvapit. Jiné adaptace jsou tak úžasné, že tahle muzikálová prostě nemá šanci. Ano to všechno je pravda. Ale..příběh je tak silný, že skvěle funguje i posté. Zpracování kupodivu taky šlape jako hodinky. Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá, ale po pár minutách mě film vtáhl do děje, že jsem ani nepostřehla, že se tam prakticky vůbec nemluví. Za to má u mě film jedno obrovské plus, snímek, kde Vám nechybí mluvené slovo (a kde ani nepotřebujete titulky) a přesto si ho užíváte, si může pogratulovat. Jasně, pěvecké výkony herců měly své chybky, ale bylo to lehce vyvážené jiskřením mezi Jackmanem a Crowem, těm dvoum to společně na plátně fungovalo. Nudila jsem se jen jednou, při zamilovaných ariích Cosette a Maria. A ještě musím vyzdvihnout komediantské ztvárnění záporáků S.B. Cohenem a H.B.Carter, to si budu užívat zas a znovu :). Ty necelé tři hodinky utekly jako voda, a že jsem nebyla jediná na koho film zapůsobil, mi potvrdilo utajované posmrkávání v celém sále. ()
Mám rád muzikály. A jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů jsou Bnídníci. A ano, nejlepším filmovým muzikálem jsou Bídnci v čele s vynikajícím Hugh Jackmanam, mým oblíbeným Russlem Crowem nebo Anne Hathaway, která se sice moc dlouho neukázala, ale i tak bylo vidět její obrovské spojení a soužití s rolí. Ve spojení s dechberoucí hudbou (na píseň "Do You Hear The People Sing" by mi asi nestačili superlativy) Zejména herecký koncert prvních dvou jmenovaných se nejspíš zasloužil o mé plné hodnocení. Již nemám co říct. Atmosférou nabitá, předlohu ctící a ohromě výpravná bomba. ()
Já miluju příběh Bídníků, proto jsem si nemohla nechat ujít asi už stou nebo kolikátou verzi. Miluju to hrané, psané ale i zpívané (moc se mi líbílo muzikálové představení v MD Brno). Tento film mi kombinuje vše, dokonce kopíruje i mou představu Jeana Valjeana. Možná to pěvecky od některých není úplně ono, ale kdo se stará - má to atmosféru a skvělé herecké výkony (Hugh Jackman a Anne jsou naprosto bezchybní :-)) ()
Ačkoliv muzikály příliš nemusím a nevyhledávám je, na Bídníky jsem se podívat chtěl. Muzikál zachycuje jednu z nejdůležitějších událostí francouzských dějin. Líbilo se mi jak provedení, tak obsazení herců do rolí. ()
Moc jsem se těšil teď bych si nejradši nafackoval. ()
Bídníci které snad známe všichni , ač je to ve formě muzikálu a bohužel klasický muzikál jsem neviděla, ale to vůbec nevadí, postačilo mě vidět dvě verze filmové z roku 1998 a ted tu nejnovější, a můžu jen napsat nádhera, úžasná hudba, slova, která říkají vše co by člověk měl vědět, promlouvání do duše každého z nás, z našich vlastních chyb, do toho všeho děj, který by měl mít pokoru v každém z nás, jsem velice spokojená, pokud je dobře natočený a napsaný scénář, tak vůbec nevadí zpívání ve filmu, jen to musí mít kvalitu a toto bezesporu má a velkou, ()
Tohle je těžkotonážní megaumělecký nášup určeny výhradně pro muzikálové nadšence a fanoušky. 99,5% všech dialogů ve filmu je zpívano, což při stopáži 160 minut znamená, že jsem se musel prokousat dlouhými a nekonečnými minutami nerytmických zpívanků mezi dvěma a více herci. Jednoduše nechápu, proč si Tom Hooper vybral tento způsob zpracování. Všichni ti dobří herci, krásné dekorace a super kamera padají za oběť filmové opeře, která běžného diváka otupí a unudí až k samému bodu únosnosti. ()
V podstatě průměrné. Navzdory různým kritikám směřovaným k zpívajícím hercům, konkrétně Croweovi, mně se zrovna Crowe svým projevem hrozně líbil. Skvěle se hodil do role a narozdíl od obvykle skvělého (myslím hlasově) Jackmana, zde byl v poměrně dobré formě. Nade všemi však stojí Anne, jak hereckým výkonem, tak zpívaným. Jenomže Anne asi klady končí. Pak ještě tak výprava, ale působilo to všechno tak strnule... ()
Není těžké se ztrapnit zpěvem, mohlo to dopadnout hůř, daleko hůř. Čekal jsem větší a bohatší výpravu a nejen souboj kulisáků a pár statistů. Oceňuji odvahu hlavních protagonistů otevřít hubu a zazpívat celému světu a risknout svoji kariéru a pověst. Mohlo to dopadnout hůř, ale taky líp. Po zhruba hodině máte zpěvu nad hlavu a to máte před sebou ještě dvojitou porci. Kdyby zpěv aspoň prokládali občas mluveným slovem, myslím, že by se nikdo nezlobil. Dopadlo to jak to dopadlo, už si to nikdy nepustím a nezapíši tento muzikál do svých top200 a to i přes obrovskou snahu všech zúčastněných a jejich doširoka otevřených hrdel. ()
Celkom odvážne a krásne prevedené dielko, ale...miestami príliš skratkovité, inde príliš popisné a v závere príliš naťahované. O 20 min. zostrihať a bol by som spokojný. ()
Ne, že bych rozuměl muzikálům (nebo proti nim něco měl), ale tohle nevtáhlo ani nezaujalo. Možná je to moje chyba, možná Bídníků a možná někoho jiného. ()
Dlho som sa tešil na nových bedárov, ale priznám sa, že som sa tiež aj bál toho, že muzikál ma nebude baviť. Napriek tomu som sa presvedčil o opaku a film ma veľmi zaujal. Ešte teraz (po dvoch) týždňoch mi znie v hlave pieseň Look Down. Naozaj krásny film zo silným príbehom. ()
Jedna hvězda jenom za to kolik tam hraje známejch xichtů, jinak je to táááák strašná makačka vydržet to jejich rádoby zpívání v dešti ty skoro tři hodiny, hrůza běs a utrpení... Muzikál už zase dlouho ne. Děkuji. ()
Pardon, ale tohle vážně ne. Muzikály moc nemusím a stejně jsem se nechal ukecat a šel na to do kina. Velmi špatné rozhodnutí, ke konci už jsem opravdu trpěl a těšil se jen na slíbené pivo :) Možná by to nebylo tak nesnesitelné kdyby se nezpívalo celý, ale opravdu celý film ( který navíc nebyl nijak krátký). Nebudu se tu rozepisovat o pěveckých výkonech, jelikož opravdu nemám ani hlas ani sluch, takže bych nerad někoho kritizoval, z tohohle pohledu jsem problém neměl. Problem byl spíš v tom, že možná kromě jedné písně mě ostatní absolutně neuchvátily a dokonce se mi i hnusily ( Zejména všemi milovaná I Dreamed a dream, u té jsem přímo umíral a přišla mi, jako by měla snad půl hodiny). Kamera namířená polovinu filmu hercům 5 centimetrů před obličejem mě taky zrovna nefascinovala. Navíc ten několikrát oddalovaný a natahovaný konec, dokážu si představit, že to mohlo končit o 20 minut dříve ( nic na tom nemění knižní předloha). Výsledek? Opravdu protrpěné dvě a pul hodiny v kině. Dvě hvězdy jsou za tu jednu píseň a také adaptování mých oblíbených mužských herců. 45% ()
Já vám nevím... Trpěl jsem u toho, i když zdaleka ne tolik jako Jean a Fantine. Problém je hlavně v tom, že samotný žánr filmový muzikál je u mne trochu pochybný... no ale budiž, dokážu překousnout, že všechny postavy furt (ale jakože furt) zpívají. Holt už to tak bylo napsáno a složeno dávno před filmem. I když možná Victor Hugo v hrobě rotuje, zvlášť slyší-li skřehotat Jackmana, který vypadá každou půlhodinu jinak, a krákorat Crowea, jenž naopak vypadá pořád stejně. Vyzdvihnout ale musím působivou vizuální stránku filmu, včetně reálně špinavých reálií z ulic a putyk, a výkony Anne a Amandy. Stejně však moc nechápu, jaký má smysl takovéhle filmy natáčet... ()
Perfektné!!! ()
Tento snímek bych řadil do kategorie "Stačí vidět jednou," ale myslím do v dobrém slova smyslu. Film pěkně zpracován, parádní hvězdné obsazení (leč mi to přišlo chvíli jako film Tima Burtona) a skvěle zpracované písně. Avšak pokládám si otázku, jestli by byl film úspěšný, nebýt-li tak hvězdného obsazení? Pravdou však je, že Anne Hathaway si Oscara zasloužila, její výkon byl až mrazivě fascinující. Snímek bych ale každopádně nepokládal za nejlepší, v některých částech mi to přišlo jako komedie. Zajímavé pro mě však je, že i Wolverine dokázal zazpívat pár těch not. ()
Proč v tom filmu všichi tak vyjou?? To neni zpěv to je utrpení pro moje uši. Pro mě příšernost a to já miluju muzikály. Nemůžu si pomoct, ale neni v tom žádný cit... ()
Dvoutisícstoosmdesátáosmá zfilmovaná verze relativně úspěšného muzikálu Les Misérables. Nikdy jsem asi plně nepochopil význam muzikálů, ve kterých se neřekne jediné normální slovo a vše se musí zpívat, vždyť to přeci patří maximálně tak do divadla! I když muzikály všeobecně moc nemusím, tak přeci jenom takové ty normální s jednoduchým příběhem doplňovaným o pěvecká čísla zvládám sledovat a někdy mě dokonce i baví, jenže tohle je případ úplně odlišný. Nechápu to, nechápu jak může někoho bavit koukání něco mezi dvěma a tři čtvrtě a třemi hodinami na film, ve ktrém nikdo nepromluví, jen furt dokola a dokola něco zpívá. Nejsem oprávněn k tomu, abych hodnotil pěvecké výkony některých herců, jelikož mi v tom můj hudební hluch zabraňuje, ale ty herecké už snad mohu, jenže k těm zase nic významného říci nejde. Jak režie, tak kamera jsou naprosto otřesné. Kameraman má asi nějakou úchylku na detaily tváří a klepající se obraz... nebo to tak podle toho, jak scény točil, vypadalo. Tato zcela interiérová záležitost za 60 mega dolarů dokonce ještě, aby toho nebylo málo, uspěla na Oscarech. U masek a zvuku to ještě překousnout jde, ale Cena Akademie za herečku ve vedlejší roli pro Anne Hathaway? Za čo, pyčo? Na obrazovce mohla být všehovšudy tak 30 minut, během kterých se minimálně polovinu času jen tvářila ublíženě. Proto je tak snad jedinou kladnou stránkou filmový manželská pár, Sacha Baron Cohem a Helena Bonham Carter, kteří mě jako jediní donutili svým humorem, vtipnou vizáží a projevem vnímat se zbystřenými smysly, co se to vůbec ve filmu děje. Běz nich by to silně zavánělo odpadem ()
Súvisiace novinky
Freddie Mercury si hledá holku
A taky režiséra. Kandidáty jsou Blake Lively a Tom Hooper. O jaký projekt vůbec jde? Biografický film o zpěvákovi legendární britské rockové skupiny Queen prozatím nemá název, ale hlavní roli už má… (viac)
Hugh Jackman v thrilleru se zázračným scénářem?
Právě v Británii natáčí muzikálové Bídníky, potom si nabrousí drápy pro The Wolverine a začátkem příštího roku se vrhne na thriller Prisoners. Jde o dlooooouho připravovaný film, kolem kterého se… (viac)
Crowe jde po krku Jackmanovi
Už víte, že natáčení The Wolverine bylo opět odloženo, protože Hugh Jackman si chce zazpívat. Konkrétně ve filmové verzi muzikálu Les Miserables, inspirovaném slavným románem Victora Huga. Není divu,… (viac)
The Wolverine – prokletý projekt?
Už ten příběh znáte. Katastrofa v Japonsku, odstoupení Darrena Aronofského, přesun natáčení na podzim. Teď se situace opakuje. Když už se myslelo, že pokračování X-Men Origins: Wolverine, inspirované… (viac)
Od mojej prvej projekcie Les Misérables (Bedári) od Toma Hoopera ubehol už približne mesiac a počas tohto obdobia som sa k tomuto dielu viackrát vrátil. Keď akademici zverejnili Oscarové nominácie, tak ma prítomnosť tohto diela v najprestížnejšej kategórii ani neprekvapila. Otázkou však zostáva, nakoľko má toto dielo šancu uspieť v prítomnosti diel ako Lincoln, Argo a Pi a jeho život. Filmoví cynici by určite tvrdili, že muzikál nemôže vyhrať, keďže nie je tak závislý na hereckých výkonoch ako „tradičný“ film, teda Argo či Lincoln. Dovolím si však oponovať, vytvoriť kvalitný muzikál je oveľa náročnejšie, než vytvoriť tento „tradičný“ film a v istom zmysle to potvrdzuje aj Amanda Seyfried, predstaviteľka Cossette z Bedárov, pre ktorú toto nakrúcanie bolo oveľa náročnejšie než nakrúcanie životopisnej drámy Lovelace. Späť ku pôvodnej otázke, hrubo zvýraznenej. Šance Bedárov objektívne veľké nie sú (Lincoln je predsa, hoc iba v USA, ale predsa LINCOLN), avšak všeobecne ako dielo je to oveľa významnejšie než spomínaný Lincoln, Argo a ďalšie nominované. Hooper totiž spracoval tému, ktorá hoci je notoricky známa z ostatných spracovaní, tak ešte ani raz sa nestalo, aby niekto túto tému spracoval muzikálne. V istom zmysle sa teda jednalo o absolútnu premiéru, o vzor, ktorý sa bude v budúcnosti napodobňovať. Hooper teda vytváral všetko s vedomím toho, že to čo má v ruke je hudba a text a jeho úlohou je vytvoriť „kulisy“, do ktorého tieto dve súčasti zapadnú. Ak chcel teda pomýšľať na Oscara, jeho úlohou bolo tvoriť pre „strednú“ triedu, teda niečo na pomedzí umenia a „šou“. Tieto slová by som rád objasnil – keby chcel byť Hooper umeleckejší, tak by za Valjeana nezvolil Jackmana a za Mariusa „dreveného“ Redmayna. Ak by som bol „akademik“ so znalosťami tými, ktoré mám, tak by som práve kvôli obsadeniu Bedárom sošku nedal. Dôvod je prostý – muzikál má ohurovať dvomi vecami - presvedčivými hereckými výkonmi a kvalitnými hudobnými číslami. Pokiaľ jeden z týchto elementov zadrháva, tak trpia všetci – film, diváci i umelecká obec. V súvislosti s Bedármi sa najväčšia kritika zniesla na dvojicu Crowe, Redmayne, kým Jackmana každý vychvaľuje do nebies. Z môjho pohľadu si zaslúži najväčšie uznanie trojlístok Hathaway (Fantine), Cohen (Thénardier) a Barks (Eponine). Všetci ostatní, vrátane toľko vychvaľovaného Jackmana či Carter idú, akoby v priemere. Pokiaľ sa divíte môjmu kritickému náhľadu, pozrite si dve koncertné verzie a to z roku 1995 a 2010 a pochopíte. Hugh Jackman je v prvom rade „herec“, vie spievať, má „Valjeanovský“ šarm, avšak nemá jeho drsnosť. Už Victor Hugo, autor pôvodnej predlohy, charakterizoval svojho Valjeana ako muža vo vnútri dobrého, avšak povahou drsného, ktorého pobyt na galejách zmenil na nepoznanie. Jackman, nech sa snaží, nemá ten náboj, ktorí mali koncertní predstavitelia Wilkinson a Boe. Obzvlášť prvý menovaný, Colm Wilkinson, ktorý si zahral v Hooperovom filme kňaza, je asi najlepším stelesnením Valjeana, ktorého som ja kedy videl. Má všetko, čo má Hugov Valjean mať a jeho „prerod“ z muža utekajúceho pred Javertom, v nevlastného otca Cossette je uveriteľný, emočne silný a herecky fascinujúci. Ani Russell Crowe ako Javért nie je žiadna výhra (mnohí upozorňujú na to, že vie spievať najslabšie z celej skupiny), avšak na druhú stranu má Javertovskú drsnosť a to, čo nemá v hlase, to má vo výzore, Crowe vložil do svojho Javérta tie správne ingredience a výsledné jedlo bolo chutné a správne vyvážené. Suverénne najslabším predstaviteľom je Eddie Redmayne, ktorého obsadenie mi je záhadou. Je to stále lepšie ako koncertný Nick Jonas, avšak Eddie (a to ho mám ako herca skutočne rád), sa na Mariusa vôbec nehodil. Postava Mariusa si vyžaduje drsnosť, veď je to predsa revolucionár, ktorý sa nebojí položiť život za vec, ktorú verí, za boj proti „falošným“ vládcom poriadku, avšak Eddie zo svojho Mariusa spravil beznádejného romantika a ani jeho záverečné „Empty Chairs at Empty Tables“ na tom nič nezmenilo. Najlepšie z celej skupinky id spomínaná trojica Hathaway, Cohen, Barks. Ako jedna známa poznamenala, „Anne Hathaway hrá ako keby to bola jej posledná rola v živote“ a pokiaľ nezíska Oscara za „vedľajšku“, tak to bude sklamanie a to nielen pre mňa, ale aj pre časť kritiky, ktorí si jej výkonu najviac vážia. Anne hrá strhujúco a v jej podaní sa Fantine stáva jednou z najlepších stvárnených Fantine v celom tom dlhom zozname jej spracovaní v rôznych dielach – Anne sa do svojej postavy dokonale vžila, stala sa ňou celým srdcom a celou svojou dušou, prestala existovať ako Anne Hathaway a začala žiť život Fantine, ženy, ktorú opustil muž a ona musela svoje dieťa dať do opatery Thénardiercovcov. Ak ona nedostane Oscara, tak za čo iné sa už dá dostať? Trafením klinca po hlavičke bolo obsadenie komika Sachu Barona Cohena, známeho Borata a Ali G, ktorý ma nielenže prekvapil, on ma priam dostal. Kým jeho partnerka H. B. Carter je priam neviditeľná (jej part v „Master in the House“ je absolútne nevýrazný), Cohen stvárnil slizkého a prefíkaného Thénardiera dokonale a presne vystihol jeho povahu i podstatu, stal sa človekom, ktorý by pre svoje blaho predal aj vlastnú matku. Je dobré, že pred Rushom uprednostili Cohena. A samozrejme, Samantha Barks. Jej obrovskou výhodou bolo, že postavu Eponine mala v „malíčku“ z West Endu, kde účinkovala na divadelných doskách a i v koncertnej verzii z roku 2010 je jej výkon impozantný. Takto nejako má Eponine vyzerať, keďže veríte každej jej slze, každej jej bolesti, každému je vzdychu a keď umiera, plačete spolu s Mariusom. Ak by som mal pokračovať ďalej, boli by sme tu do večera. To, na čo sa snažím poukázať je jedno. Herci môžu vkladať do postáv niečo zo svojho „ja“, to je úplne bežné, ale zároveň musia zachovať celistvosť postavy tak, aby to, čo predstavujú, bolo po všetkých stránkach uveriteľné. Keď divák neverí hercovi, tak nedokáže prežiť ani jeho pocity, keď vidí Eddieho spievať na stoličke a smokliť so slovami „what was your sacrifice for“ a pritom necíti z jeho ten „smútok“, tak nedokáže ani precítiť silu celej adaptácie. Je to v gestách, v každom jednom pohľade, v každom jednom dotyku – keď Lea Salonga v koncertnej verzii z roku 1995 sleduje zbližovanie Mariusa s Cossette, tak napriek tomu, že je to „len“ koncert, jej bolesť je viditeľná z výrazu tváre a počuteľná z hlasu. Keď v roku 2012 Russell Crowe pripína Gavrochovi hviezdu na oblečenie, tak sa vám slzy hynú do očí, keďže vidíte, že Crowe, napriek tomu, že hrá, ľudovo povedané „tvrďáka“, tak má svoje city. O tomto to celé je, nie je to o tom, či ste excelentný spevák či ste excelentný herec, je to o tom, že máte s každého niečo a k tomu máte tú schopnosť vcítiť sa do postavy, ktorú stvárňujete a to spôsobom akým to dokázala Hathaway či Barks. Postavy musia byť vami a vy postavami. Preto je Hooperovo dielo dobré, ale nie strhujúce, keďže Jackman má od Hugovho Valjeana odstup. Hooperovi nemožno uprieť jedno, to, že sa mu podarilo vykresliť reálie Francúzska. V jeho filmovom svete sa stávate účastníkom udalostí priamo v centre diania, kostýmy, kulisy, krásny interiér, to všetko vás presvedčuje, že nesledujete dielo nakrútené v 21. storočí, ale reálie o pár storočí dozadu. Toto je niečo, kde má on pred mnohými filmármi absolútne navrch. To dokázal už pri Kráľovej reči a to dokázal už aj tu. Bohužiaľ to však nestačí. Nie ja Oscara. Na dobrý divácky dojem a plné kasy áno, ale aj od svojich milovaných Bedárov čakám osobne viac. Menej šou a viac umenia. Ak vás Bedári filmoví zaujali, odporúčam koncertnú verziu z 1995, ak ste ešte film nevideli, tak hurá do neho, možno si Jackmana zamilujete viac než ja. () (menej) (viac)