Bedári

Nové tisíciletí vyplivlo tři kvalitní muzikály – Moulin Rouge, Tanec v temnotách a Mrtvou nevěstu Tima Burtona. Jako čtvrtí do party se teď můžou směle hlásit Bídníci. Nabídnou hned několik vrcholů, výborné kostýmy, výpravu, kameru a pochopitelně hudbu a herecké výkony. Svár galejníka Jeana Valjeana, který pyká za krádež chleba a prefekta Javerta, který až slepě dodržuje zákon, se klene přes několik dekád, postavy kolem umírají, setkávají se, zamilovávají, bojují za změny. Tuhle filmovou trvalku holt každý zná, nutno podotknout, že odvážné rozhodnutí Toma Hoopera dokonale rozdělilo diváckou obec. Bídníci totiž spolknou divákových 157 minut a prakticky permanentně se v nich zpívá (jen tu a tam někdo něco špitne bokem). Zpívá se tehdy, když si otec čte vyznání určené dceři, zpívá se, když hlavní postava stojí proti svému soku, zpívají revolucionáři na vrcholu barikády, zpívá manželský pár věčných lapků. Hooper se prostě nadobro oddal divadelní verzi, hodil do kouta drive a střihovou nápaditost muzikálů á la Moulin Rouge, přesto jsou Bídníci smutnou a drsnou výpovědí, ve které se nezapomíná na emoce. Tvůrci navíc dodají vymazlené průlety napříč Paříží, bojovou vřavou nebo úvodní nájezd na galejníky. I když jsem se i já občas modlil za pár minut mluveného slova a nutno uznat, že muzikálovým číslům chybí invence, na nabídnutou látku jsem si velmi rychle zvykl (i když ukrojit ve střižně minimálně dvacet minut, nic by se nedělo). Kamera tu postává v bezprostřední blízkosti ušlechtilých hrdinů, vše se poddává hereckému projevu a inscenačním potřebám. Hooper se navíc rozhodl zaznamenávat veškerý zpěv přímo na place!! Když pak při slavném hitu I Dreamed a Dream kamera v dlouhém záběru neuhne z utrápeného obličeje (směle si jdoucí pro Oscara) Anne Hathaway, která klesá do nejhlubšího životního bahna, její nalomený hlas musí nalomit i samotného diváka. (02.02.2013)

neskutečné, nečekal jsem nic tak kvalitního, znalk jsem Bídníky, neznal jsem muzikál a některé písničky se mi dostali pod kůži hloubš než kdejaký africký parasit (hlavně look down), navíc Russell Crowe zahrál Javerta výtečně a pro mne je Javertem č.1 všech mnou viděných zpracování skvělý knížky, pravda, že některé věci by se ve filmovém muzikálu daly vyřešit lépe a jinak než v tom divadelním a dvakrát jsem se trošičku nudil, ale to mi, stejně jako dávka mohutného patosu obzvláště na konci, až tak nevadilo. Hen Javertova poslední píseň neměla být zkrácena.... ___________PS: druhý den po vidění jsem šel na pracák a pozorovat ostatní nezaměstnané za pobroukávání "look down, look down, you´ll always be a slave" byla docela sranda (21.01.2013)

Film, který je výborný v jednotlivých částech, ale už ne tak v jeho celku. Pustit si někdy třeba na youtube jednotlivé úseky, tak jsem unešená a sahám po spoustě kapesníků, ale už dlouho jsem neviděla tak osekanou a zkratkovitou adaptaci. Chápu, že se tomu nedalo vyhnout a už vůbec ne u muzikálu, ale když se dva lidé zamilují pouhým pohledem a jejich jediný společný rozhovor je o tom, jak se jmenují a pak je nám to předkládáno tak, že jsme právě byli svědky velkého osudového milostného příběhu, kdy je schopen jeden pro druhého položit život, to jsem prostě nepřekousla. Ve filmu mi pak chyběl jakýkoliv vývoj postav a nějaký uvěřitelný přerod. To jsou mé výhrady vzhledem k adaptaci díla, nicméně film obsahuje silné a krásné momenty. Za první polovinu bych jednoznačně dala o hvězdu navíc, Anne Hathaway hraje, jako by to byla její poslední role v životě a její I Dreamed A Dream je jasný vrchol filmu, měla jsem pocit, že se mnou nedýchá celé kino. Po vypuknutí revoluce se však pro mě film stal ubíjející, postavy brečí, ale já s nimi vůbec nesoucítila, vůbec jsem si k žádné nevybudovala vztah, a když jedna z hlavních umírajících postav zpívá o tom, jak brzy zavře oči a já se začnu modlit, aby už skutečně ty oči zavřela, je asi něco špatně. Pokud máte rádi muzikály, do kina určitě jděte, toto je ten film, u kterého ani nemá cenu číst cizí komentáře, protože hodně záleží na individuálním přístupu k filmu. Za mě 3,5* (04.01.2013)

Ani kvôli kvalitným hereckým a speváckym výkonom, ani kvôli nevšednej výprave, ani kvôli vynikajúcej kamere a dobrej réžii nemôžem dať viac ako 2 body. Film by som premenovala na: Umelecký pokus o neoprávnené (či nehorázne) posvätenie Francúzskej revolúcie. Alebo by mohol mať názov: Umenie v službách klamstva, alebo aj Ako sa dá zničiť príbeh jednou opovážlivou záverečnou scénou. Ani samotný Hugo to tak neprestrelil. Som sklamaná... Tie dva body sú až-až! (05.02.2013)