Obsahy(1)
Jihokorejský dokumentární film se zabývá osobní krizí samotného režiséra, kterou si prošel poté, kdy došlo k incidentu během natáčení jeho předchozího filmu Dream (Sen), kde protagonistka málem oběsila. Název filmu pochází z korejské lidové písně. Kim Ki-duk produkoval film zcela na vlastní náklady. Premiéru měl na festivalu v Cannes 2011 jako součást sekce Un Certain Regard, kterou vyhrál a získal nejvyšší ocenění za nejlepší film. (ČSFD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (25)
Každý sa vysporiadáva s ťažkosťami života po svojom. Pre Kim Ki-duka to bolo odrezanie sa od spoločnosti a prehodnocovanie svojho života. Keď sa pozerám na túto jeho osobnú spoveď hlavou mi víri hneď niekoľko otázok. Otázky, ktoré si sám kladie a snaží sa na ne dať odpoveď. Sú to otázky týkajúce sa smrti, života, tvorby a hlavne samoty. Dokument je to subjektívny a je akýmsi ospravedlnením, ktoré je určené aj tvorcovi samému aj divákom. Nie je to o retrospektíve života, je to o retrospektíve pocitov, ktoré mal režisér pred filmom Sen a po jeho dokončení. Dokument narába z mystikou - klopanie na dvere, inscenované zabitie démonov z minulosti, ktorý mu znemožňujú oslobodiť sa, a zároveň s dramatickou zápletkou - dialógy medzi Kim Ki-dukom a Kim Ki-dukom. Film sleduje všednosť tohto pustovníckeho života s myšlienkami a názormi, ktoré tohto kórejského režiséra definujú neopomenúc jeho sny a obavy. Je to film, ktorý podčiarkuje jeho tvorbu aj neho ako človeka. Nie každému môže byť po chuti, ale minimálne je to film, ktorý dokazuje, že Kim Ki- duk je citlivým režisérom, ktorý vie byť originálny a ktorý nevie spievať. ()
Kim má FAKT krízu! Ano, dámy a páni, FAKTICKY ju má! Uveril som mu to! Ale jeho popraskané päty ma aj tak nezaujali. Pár myšlienok, čo mimovolne vyliezli pri hrdzavej kanvici čaju s príchuťou starých handier (ano bolo to cítiteľné aj v kine) nachvílu pozastavili nezmyselnosť toho celého. Tak snáď nabudúce. ()
Kim Ki Duk je prostě frajer.. Všechny pochyby, co ve mě vyvolal film, zahnal režisér, když odpovídal na dotazy.. Naprosto se odhalil a v očích některých i ponížil a řek, že se za to strašně stydí a že tento snímek pravděpodobně nepropůjčí kinům v Korei. Jsem z dnešního zážitku naprosto unešená. Můj oblíbený režisér se vypořádal s vnitřním démonem a bude zase točit. Mám s ním jako jedna z mála fotku a zazpíval Arirang před plným sálem lidí. Nebudu se pouštět do detailů ani rozebírat tento snímek, protože vím zcela jistě, že kdyby u toho sám režisér nebyl a nevyjádřil se s odstupem k jeho dílu, mé hodnocení by bylo dost rozdílné. ()
Pokud nemáte dalších otázek, zazpívám vám ještě Arirang [mohutný aplaus]. Kim Ki-duk ze sebe vypustil na plátno zřejmě všechny své problémy a démony, kteří ho v posledních letech pronásledovali. Jeho zpověď je upřímná, bolestivá, ale taky nečekaně otevřená. Na jednu stranu je to sice do sebe zahleděné až hanba, ovšem na straně druhé se to tluče s Kimovým skromně působícím vystupováním. Jedno z toho musí být zákonitě póza. Rád bych věřil, že právě Arirang. Můžu vás ubezpečit, že ode mne opět můžete očekávat jeden film ročně. 65% ()
Svým způsobem je tohle "dokumentární drama" fascinující sledovat. Dokud se režisér chová jako postavy jeho filmů (tzn. nemluví), je ještě relativně dobře. Jakmile ale spustí tu ufňukanou tirádu, ve které napřeskáčku semele vše od zrádných spolupracovníků, přes osobní frustrace, stýskání si, jak mu chybí festivalový lesk a ceny, přesvědčování (koho?), že jeho filmy lidem chybí, dojímání se nad sebou samým až k tomu zpívání, je to jenom pro otrlé. A největším paradoxem je, že za to opravdu nakonec cenu dostal! ()
Galéria (15)
Fotka © Rapid Eye Movies
Reklama